Česká republika jako jediná z takzvaných vyspělých států snižuje výdaje na vzdělání - vyplývá to ze statistických údajů Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj. O pár dní později byla v P raze zahájena mezinárodní konference "Lidský kapitál a investice do vzdělání".
Sálem i chodbami zuřivě přelétaly argumenty, názory a samozřejmě kritika, nutno říci že konstruktivní. Celý kongres se konal pod záštitou hlavního města Prahy, tedy místa, které již od 14. století patří mezi významná centra evropské vzdělanosti a kultury, a tím i mezi místa, kde se rodil vzdělávací systém. Ano - systém. Nikoliv debata o tom, zda výdaje na jednoho studenta jsou vyšší či nižší než na Slovensku v Mexiku či v Tasmánii. Čím to je, že ekonomika ČR je stále založena na klasické, nepříliš kvalifikované práci využívající neperspektivní neobnovitelné přírodní zdroje. Základem práce naší společnosti je spíše technická zručnost sloužící k výrobě něčeho, co vymyslel a prodává někdo jiný. Podobně je na tom dnes většina zemí bývalého socialistického bloku. To je samozřejmě důkazem dočasného vymýcení kreativity a tvořivosti několika generací. Dnes jsme ale patnáct let po pádu tohoto systému v situaci, kdy nelze tvrdit, že by došlo k zásadnímu obratu. Využíváme sice nejmodernější informační technologie, komunikujeme na světové úrovni, ale kolik mozků žijících v ČR se na jejich vývoji podílelo ? A jsme opět u vzdělávacího systému. Svět kolem nás se od dob slávy pražské vzdělanosti poněkud zrychlil a je třeba si přiznat, že na co dřív stačila staletí, řešíme dnes v průběhu týdnů. Chceme-li uspět, musíme nejen uvažovat rychle a prakticky, ale především je nutné mít k dispozici informace, umět je správně vyhodnocovat a používat. A musíme se naučit jak přenést tyto schopnosti do procesu vzdělávání, jelikož kde je záruka, že pouhé navyšování investic do současného školského systému přinese zásadní změnu? Není ten problém ukrytý v samotném vzdělávacím systému, který dosud nebyl transformován z metody hromadění informací na skutečnou výuku myšlení ? Jedním z moderních oborů, který podobný problém řeší, je znalostní ekonomika - obor, který se zaobírá využitím duševního potenciálu a myšlenek, jejichž prostřednictvím je vytvářen ekonomický přínos, zaměstnanost a zisk. Smysluplné naplnění tohoto oboru znamená zajistit takový systém vzdělávání, který zaručí, že žák znalosti a informace nejen přijímá a následně memoruje, ale že je sám vytváří. A k této změně rozhodně nedojde pouhým navyšováním výdajů. Mnohem smysluplnější cestou je využití myšlenky znalostní ekonomiky a výuky tohoto oboru společně s garancí dlouhodobě stabilního a předvídatelného ekonomického prostředí. Protože pouhé utrácení peněz v politicky nestabilním prostředí vede především k českému pojetí znalostní ekonomiky. A to vychází jen z principu, kdo, kde, koho zná a jak na tom vydělá.
