PR agentury hrubě podcenily náročnost svého publika. Politické billboardy jsou „in“. V poslední době raší zejména kolem českomoravské magistrály, dálnice D1. Tu vidíme karikaturu svatebčanů Paroubka a Grebeníčka, tu fotomontáž s premiérem v helmě těžkooděnce, tu zase ministra dopravy Šimonovského coby původce neutěšeného stavu tuzemských vozovek.
PR agentury hrubě podcenily náročnost svého publika.
Politické billboardy jsou „in“. V poslední době raší zejména kolem českomoravské magistrály, dálnice D1. Tu vidíme karikaturu svatebčanů Paroubka a Grebeníčka, tu fotomontáž s premiérem v helmě těžkooděnce, tu zase ministra dopravy Šimonovského coby původce neutěšeného stavu tuzemských vozovek. Kontruje i druhá strana barikády - to když stylizuje politiky ODS Ivana Langera či Miroslavu Němcovou do rolí rozpustilých baťůžkářů a technosmažek.
Převažuje však střelba do řad levice. V mnohých případech se dokonce k iniciaci takových obrázků hlásí vrcholní politici. A to je špatně.
Upřímný Gross nasadil před rokem laťku. V čase nevolebním rozesel plakáty po celé republice. Hlavně s odstupem doby se ten billboard jeví zatraceně směšně. Grossovi snad lze přisoudit všechno možné, jen ne upřímnost. Byla to právě její absence, lépe řečeno vytáčky všeho druhu, jež ho stála křeslo a seslala k zemi jednu vzletnou kariéru. Od té doby ztratily tyto poutače jakoukoliv pečeť důvěryhodnosti. Asi i proto se na nich nyní objevují jen žerty, vtípky, méně či ještě méně humorné karikatury. Konzumenti se možná uchechtnou, vzápětí zapomenou.
Lidová tvořivost je hezká věc, pokud se zjeví spontánně. Pak vznikají nesmrtelné hlášky, nezapomenutelné anekdoty. Stejně jako když po internetu kolovaly mraky vskutku žertovných narážek na Grossovo upřímné poselství. Člověk cítil, že se jedná o čirou zábavu, nikoliv o chladný kalkul. Proto měla tehdy tvořivost takový efekt - zcela zkompromitovala jeden druh politického marketinku. Publikum tak po svém ocenilo snahu PR agentur ČSSD vodit jej nestoudně za nos. Agentury hrubě podcenily náročnost publika.
Ale teď je to tady znovu - jen v jiném hávu. Politik či agentura zavolá karikaturistovi, ten graficky ztvární určitý bonmot, nějaký sponzor to zaplatí - a už se můžeme kochat. Čím? Sledujeme vlastně předvolební boj jinými prostředky. To proto se nesmějeme, to proto se nejvýše uchechtneme. Ale hned zapomeneme. Avšak někteří možná nezapomenou, zeptají se sami sebe. Proč se někdo odhodlává k této umělé lidovosti, tak nevěrohodné? Asi nemá po ruce dost argumentů profesionálních. Nemůže nebo neumí střílet ze standardní pistole, tak dělá „pifpaf“ s pouťovou flobertkou. Stojí to spoustu peněz a efekt je více než diskutabilní. Možná i záporný.
Politici ODS mají možnost kritizovat mnohé nedostatky vládní politiky. Mohou vyrazit do argumentačního boje proti mizernému zákoníku práce. Mohou… Ano, mohou si zaplatit třeba i billboard, na němž se karikovaný, dnes už navíc bývalý, předseda KSČM žení s nevěstou Paroubkem. Ha, ha.
