Zahraniční obchod se nehraje na procenta, ale na peníze, takže nejhřejivějším poznatkem z dosavadního vývoje je objem deficitu o třináct miliard korun menší než vloni. Tempa obchodní výměny jsou jaksi navíc. K uspokojení z úctyhodného růstu vývozu do Německa a vůbec Evropské unie je třeba dodat, že ve vztahu ke všem vyspělým zemím máme stále schodek dvaadvacet miliard. A aby byla celková bilance únosná, je pro ni životně důležitý dlouhodobě kladný příspěvek z někdy po dceňovaného obchodu se Slovenskem a dalšími státy CEFTA. Jeho kladné saldo se sice letos snížilo, nicméně stále je to vítaných třiatřicet miliard korun.
Za druhé je nutno podotknout, že v blízké budoucnosti nás čekají horší časy a vyšší obchodní deficity způsobené hlavně třemi faktory: stoupající domácí poptávkou, dovozy strojů v rámci přímých investic a posilující korunou. První fak tor je zatím jedinou pákou hospodářského oživení a vláda ji nezahodí už proto, že důsledky prodloužení krize by byly ošklivé. Přísun přímých investic je zase reálný předpoklad budoucího ekonomického růstu. Zbývá tedy kurs.
Údaje o finančním stavu firem v prvním pololetí vyvracejí na první pohled docela logickou domněnku, že české firmy se při chabé inovační aktivitě prosazují v zahraničí snižováním obchodních marží. V konkurenceschopnosti českého zboží tedy - až na čestné výjimky - hraje mimořádnou úlohu měnový kurs. Vezmeme-li v úvahu zhruba kvartální setrvačnost jeho působení, pak by právě v září měl ustat příznivý vliv slabší koruny z prvního čtvrtletí a začít negativní působení nynějšího výrazného posilování měny. Státní banka musí tendenci k posilování koruny v důsledku přílivu zahraničních investic cítit ostře, když vypracovala strategii, jak tomu zabránit. Z jejích obrysů vyplývá, že jde nejen o zabránění posilování, ale pokud možno i o oslabení kursu koruny, přesně v country stylu „pověste ho níž, ať se nehoupá . Je ovšem otázka - nedávno už jednou zodpovězená záporně - zda k ursové berle jsou tím nejlepším způsobem, jak naučit tuzemskou produkční základnu chodit, ne-li běhat.
Má-li se starat o export centrální banka, tak to raději ne. Bohužel, v současné době se kromě cenových nerýsují jiné reálné cesty zvyšování konkurenceschopnosti domácího zboží. Proto je na místě střízlivost nejen při hodnocení dosavadních výsl edků zahraničního obchodu, ale hlavně při výhledu do budoucna. Koneckonců, působí tam tolik vlivů, že se seknou i rádoby vysoké autority. Vladimír Dlouhý, v dobách, kdy byl ministrem, mluvil tak dlouho o multiplikačním efektu vysokých dovo zů, až se ukázalo, že jsme všechno projedli, a břicho nás bolí dodnes.
