Výsledkem jsou potom budovy, které se podivně a nepřirozeně kroutí, což bývá často neprávem přisuzováno zvrácenému vkusu architektů a investorů. Ti se ale jen snaží dodržet normu u co nejvíce jednotek, ty ostatní musejí prodávat jako ateliéry, kam si nelze přihlásit trvalé bydliště. Přesto je lidé navzdory politikům přesvědčeným o blahodárnosti březnového slunce kupují a bydlí v nich. Oblíbenou blokovou zástavbu Vinohrad nebo Dejvic zkrátka postavit podle této podmínky nejde.
Proti vyjmutí přežité normy v duchu pořekadla Kam nechodí slunce, chodí lékař z konce 19. století z Pražských stavebních předpisů (pozor, změna se nemá nijak dotknout osvětlení bytů) hlasovala Trojkoalice a někteří radní za ČSSD.
Čtěte: Slunce by mělo být volbou, nikoliv povinností
V době, kdy se v Praze téměř zastavilo povolování bytů, cena těch nových na trhu olizuje sto tisíc za metr čtvereční a ve společnosti obecně panuje skepse z architektonické hodnoty nových staveb, lze jen doufat, že až primátorka Adriana Krnáčová (ANO), jak avizovala, znovu předloží návrh na odstranění předpotopního požadavku, kterým se pyšníme kromě Slováků v Evropské unii jako jediní, budou radní-slunconoši na dovolené.
Expert na trh bydlení Roček: Defraudace společného mikroprostoru je zhoubná
Přečtěte si také: