Tunisané věří, že se k nim turisté vrátí
Tunisko je krásná země a my Tunisané jsme velice pohostinní a mírumilovní lidé. Nechceme žádné násilí, vždycky jsme byli se všemi zadobře a na tom se nic nemění, chrlí ze sebe prodavač turistických suvenýrů, který se představil jako Júsuf. Dívá se přitom přímo do kamery ve zjevné víře, že právě promlouvá ke všem zahraničním turistům, na jejichž brzkém návratu do Tuniska je existenčně závislý.
Od chvíle, co události v zemi nabraly dramatický spád a tisícovky cizinců předčasně ukončily svou dovolenou, neprodal prakticky nic. Jindy rušné uličky starobylé tuniské medíny lemované krámky, jako je ten jeho, se vylidnily a obchodníkům nezbývá než čekat, až se situace uklidní.
Podobně jako Júsuf je postižen nejméně každý desátý Tunisan. Ve zdejším cestovním ruchu je na 350 tisíc pracovních míst. Celkový počet lidí, které turistický průmysl zprostředkovaně živí, je ale aspoň trojnásobný. Hromadný exodus cizinců si tak zákonitě vybírá svou daň. Vůbec nejvíce je to vidět v přímořských letoviscích, která lemují tuniské středomořské pobřeží od severu k jihu.
„Měli jsme hodně zrušených rezervací. Ve srovnání s loňskem máme teď asi o 50, možná i 60 procent hostů míň,“ svěřuje se Haitam Felfel, obchodní ředitel pětihvězdičkového hotelu El Mourami v přímořském letovisku Gammarth asi 20 kilometrů od tuniské metropole. Na rozdíl od spousty jiných zdejších hotelů tento na zimu nezavírá – blízkost hlavního města vyhovuje především obchodní klientele, která nepřijíždí primárně za sluncem a plážemi. Výjimečný stav, noční zákaz vycházení a celkově nejistá situace mají ale za následek, že je celková ubytovací kapacita 507 pokojů momentálně vytížena jen z deseti procent.
Vše se dá zvládnout
Felfel přesto neklesá na mysli: „Únor sice ještě moc dobře nevypadá, ale pevně věříme, že pokud se situace rychle stabilizuje, můžeme do konce roku toto manko srovnat. V březnu a dubnu a potom v září a říjnu máme totiž hlášenou celou řadu konferencí a dalších akcí,“ říká.
Jeho kolegyně z oddělení marketingu Iryna Pavlenková, která přišla do Tuniska za prací z rodné Ukrajiny před dvěma lety, si přisazuje: „Podívejte, my jsme přece takové politické otřesy zažívali po rozpadu Sovětského svazu taky. Proto dobře vím, že to není nic, co by Tunisko nedokázalo zvládnout. A turisti se sem zase rychle vrátí.“
Optimismus se vůbec zdá být povinnou výbavou všech lidí, kteří jsou ve zdejším cestovním ruchu zainteresováni. Taudžútí Mohamed se živí jako řidič taxíku v přímořské turistické zóně, jež se rozprostírá mezi Gammarthem a Kartágem, potažmo hlavním městem Tunisem. Nejvíce si zpravidla vydělá, když sem v hlavní sezoně začnou jezdit výletní lodi. „Tunisko je pro turisty ráj,“ říká přesvědčeně. „Kdokoli, koho jsem kdy vezl, se sem chtěl vrátit. Loni jsme měli v Tunisku poprvé přes osm milionů turistů. Letos by to podle mě mohlo být i deset. Proč ne?“
Neplánovaná reklama
Nejeden Tunisan je také přesvědčen, že první arabská revoluce, kterou si svými protesty v ulicích vynutili obyčejní lidé, nikoli ozbrojení armádní pučisté, může nakonec zemi udělat tu nejlepší reklamu. „Tunisko je najednou známé v celém světě. Všichni teď vědí, že leží v severní Africe. A je docela možné, že se mnozí z těch, kdo zdejší události sledovali na dálku, budou chtít na naši zemi přijet podívat i zblízka,“ domnívá se Haitam Felfel.
Jeho přímý nadřízený, obchodní ředitel celé sítě hotelů El Mouradi v Tunisku, Anis Šilí je nicméně přesvědčen, že by tuniští hoteliéři neměli jen sedět s rukama v klíně, ale měli by začít okamžitě pracovat. Především sami na sobě.
„S celkovou situací v zemi nepohneme, to je mimo naše možnosti, ale co se kvality našich nabízených služeb týče, tam jsou určitě ještě rezervy. Z reakcí našich klientů vím, že je co zlepšovat,“ říká po telefonu z ústředí společnosti El Mouradi ve městě Sousse.
Pád režimu exprezidenta Zín al-Abidína Ben Alího a útěk jeho rodiny ze země každopádně představuje šanci na nový začátek pro celou zemi a pozitivní vliv nakonec může mít i na zdejší ekonomiku. Podle Usámy Mkadminiho, který podniká v oboru informačních technologií, dosud každé úspěšné firmě v Tunisku hrozilo, že se stane terčem vydírání ze strany vládnoucího klanu.
„Proto taky podnikatelé raději své zisky tajili, neinvestovali je zpět do ekonomiky a nerozjížděli další projekty,“ vysvětluje Mkadmini. To byl také jeden z důvodů vysoké nezaměstnanosti, jež byla jednou z prvotních příčin tuniské revoluce.
