HLASY ČTENÁŘŮ (reakce na článek v Profitu č. 24/2006) Celou penzijní reformou prochází stále přetrvávající levicová kalkulace: „Za vaše peníze se o vás na váš účet stát ve stáří postará. Jak a na jaké úrovni, o tom budeme rozhodovat my, v žádném případě ne vy.
HLASY ČTENÁŘŮ
(reakce na článek v Profitu č. 24/2006)
Celou penzijní reformou prochází stále přetrvávající levicová kalkulace: „Za vaše peníze se o vás na váš účet stát ve stáří postará. Jak a na jaké úrovni, o tom budeme rozhodovat my, v žádném případě ne vy.“
Jsou jasné tři pilíře, definované zhruba takto:
1) Státní pilíř. Měl by být minimální, nedědí se. Pokud se nedožiji důchodového věku, propadají prostředky do tohoto pilíře. Zákonodárce a státní administrativa na základě zákona „upravují parametry“. Není to pojištění, je to daň. Měla by být i solidarita dětí s rodiči, tedy že určitá část daně (10-20 procent) dětí jde přímo ve prospěch rodičů a zvyšuje jejich důchod (aby byla motivace k co nejlepší výchově dětí - čím lépe je vychovám a čím více jich mám, tím víc si vydělají a tím víc přispějí na můj důchod).
2) Povinný soukromý pilíř. Měl by být státem podporovaný (s přímým příspěvkem od státu v určité výši, možná i sleva na dani). Tato část by měla být individuální na základě všeobecného pojistného plánu pojišťovny, kterou si sám vyberu. Na základě změny zákona by toto pojištění šlo měnit. Prostředky by se dědily.
3) Nepovinný soukromý pilíř. I on by měl být státem podporovaný (slevou na dani). K uzavření by došlo na základě individuální smlouvy, kterou lze měnit pouze se souhlasem obou stran. Dědění by bylo možné.
Problém je, že plného dosažení kvalit tohoto systému lze dosáhnout pouze v čase dvou až tří generací. A to ještě za předpokladu, že dlouhodobě nebude měněn systém, ale pouze „jemně upravovány“ parametry.
Musí zde být jasně deklarována záruka „dlouhodobé nedotknutelnosti“ systému. Aby nedošlo k situaci z roku 1948, kdy důchodové fondy byly hromadně rušeny a znárodňovány.
