Požadavky za miliardy

Samoregulace je potravou pro antimonopolní úřad, tvrdí bankéř Jan Lamser

Ministerstvo financí pokračuje v tlaku na banky. Odeslalo jim dotazník s 88 otázkami, na jejichž zodpovězení mají banky čtrnáct dní. Člen představenstva ČSOB Jan Lamser sice tvrdí, že potřebuje mnohem více času, v jedné oblasti však má jasno. Soudí, že otázka samoregulace je vyřešena ještě dříve, než se o ní začalo jednat. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) je totiž silnou hrozbou.

EURO: Jaký názor má ČSOB na soubor otázek, které ministerstvo financí rozeslalo bankám? LAMSER: V osmaosmdesáti artikulech je naznačena velmi razantní ambice na velice zásadní změny celého systému. Strávil jsem pár dnů tím, že jsem tento dotazník studoval. Rozhodně si témata, která jsou v něm exponována, zaslouží, aby se o nich diskutovalo. Je legitimní si položit otázku, zda v jednotlivých oblastech je úroveň služeb v této zemi adekvátní, či zda nejsou nějaké systémové nedostatky, které je třeba odstranit. V tomto smyslu dokument ministerstva financí vítám. Na druhé straně se domnívám, že byla podceněna otázka, zda existuje poptávka po takových změnách. Podceněné, a to řádově, jsou rovněž termíny, se kterými ministerstvo přichází. Narychlo máme přijít s nějakou odpovědí a do týdne vznikne nějaká legislativní iniciativa. Vzhledem k ambici, která je z dokumentu cítit, bych odhadl možnost zavedení navrhovaných změn v řádu měsíců či let.

EURO: Kromě této námitky tedy iniciativu ministerstva vítáte? LAMSER: Jiná věc je, jakým způsobem jsou otázky kladené, jaká řešení předjímají. V této oblasti bych materiál hodnotil poněkud kritičtěji. Jednak je psaný takovým zvláštním tendenčním jazykem, velmi normativně v preambulích stanovuje, co má ministerstvo v úmyslu, jakým způsobem si situaci vyhodnocuje. Velice sugestivním způsobem podbarvené otázky směruje tak, že místy je obtížné na ně odpovídat.

EURO: Odpovíte v termínu, který ministerstvo stanovilo? LAMSER: Již jsme odpověděli. V tom smyslu, že zásadní důraz klademe na kvalitu, a přestože ministerstvo má nějaký harmonogram, tak pokud se k tomu máme kvalifikovaně vyjádřit, potřebujeme na zpracování odpovědí čas. Rozhodně bychom velmi neradi dávali přibližné vágní odpovědi, jen abychom nějak reagovali.

EURO: Představují navrhovaná opatření pro ČSOB nějaký zásadní problém? LAMSER: Je úplně něco jiného postavit si otázky akademicky, jak to udělalo ministerstvo, než když se jimi zabýváte jako operátor, který klienty obsluhuje. Každá podobná myšlenka u nás není brána pouze jako potřeba, kterou by bylo dobré realizovat, ale je to projekt, který má svoji investiční a nákladovou část. Například námět na přenositelnost čísla k účtu. V tomto případě by muselo dojít k masivnímu zásahu do celoevropské legislativy, neboť jde o záležitost, se kterou se v Evropské unii nepočítá. Režim zavedení eura a jednotného evropského platebního styku má nějakou logiku, přenositelné číslo by nebylo nutně kompatibilní s evropským záměrem. V Evropě se počítá s tím, že součástí čísla účtu bude i kód banky.

EURO: Kvantifikovali jste náklady, které by ČSOB musela vynaložit, aby na požadavkům ministerstva vyhověla? LAMSER: Otázky přišly před nedávnem, takže na nějaké výpočty je brzy. Z toho, co mohu kvalifikovaně odhadnout, soudím, že by se částky pohybovaly v řádu miliard.

EURO: Ministerstvo často uvádí, že by banky měly k většině návrhů přistoupit formou samoregulace. Domníváte se, že by mohla fungovat? LAMSER: Určitě bych chtěl tuto otázku uvést do souvislosti s probíhajícími řízeními ÚOHS. Jedno se týká tří největších bank, druhé stavebních spořitelen. Ty dostaly velice vysokou pokutu za to, že existuje asociace stavebních spořitelen, která zprostředkovala výměnu údajů, jež stavební spořitelny tak jako tak poskytovaly ministerstvu financí. Domnívám se, že v tomto případě posoudil úřad situaci nepřiměřeně. V obecné rovině na tom, jak rozhodl, ale něco může být. Pokud budeme chápat samoregulaci v logice středověkých cechovních režimů, které přísně upravovaly co se smí, co se nemá, dostali bychom se na pole, které je doménou aktivit antimonopolního úřadu. Je nesnadné - vzhledem k tomu, že legislativa, která se hospodářské soutěže týká, je spíše uměním, než exaktní právní vědou -dopředu a bez hlubší analýzy evropského kontextu připustit, že by nějaká část mohla být samoregulována bankami. To bychom připustili, že vznikne nějaký závazný počet produktů a nic jiného nesmí být poskytováno. Tím velmi trh fixujete, bráníte inovaci.

EURO: Ale ministr financí Bohuslav Sobotka tvrdí, že banky své služby nezlepšují… LAMSER: To je názor pana ministra a já osobně s tímto názorem na věcné rovině polemizuji.

EURO: Uvádíte, že požadavky ministerstva jsou dobrými náměty k zamyšlení. Domníváte se tedy, že je třeba bankovní produkty zpřehlednit a zjednodušit? LAMASER: Nemám dojem, že by klíčovým problémem této země bylo, že v ní žije nesamostatné obyvatelstvo, které se nevyzná v bankovních produktech, není schopno zadat platební příkaz, či vyzvednout si z účtu peníze. Nemám dojem, že by většina národa byla hluboce frustrována z toho, že je zásadním způsobem dezorientována a není schopna vybrat si na trhu finančních služeb.

EURO: Myslíte si, že klienti mají velkou chuť měnit banky? Ministerstvo uvádí, že náklady na změnu banky od toho lidi odrazují. LAMSER: Nemám dojem, že by se běžná úroveň migrace klientů jakkoli odlišovala od toho, co je standardem v jiných evropských zemích. Zároveň si myslím, že je vidět, že si to nemyslí ani samotné banky. Rozpočty, které investují do marketingu a které zřetelně směřují k akvizici klientů, dynamickým způsobem rostou. Trh bank jako takový vnímá situaci jako ostře konkurenční. Z toho pohledu se nedomnívám, že by 200 korun poplatku za zrušení účtu fatálním způsobem bránilo klientovi, aby změnil bankovní ústav.