Soukromé vlastnictví půdy je v ČR zakrnělé
Zemědělská transformace, privatizace a restituce se v okurkové sezoně překvapivě pohnou kupředu. Ne vždy však tím nejlepším směrem. Jak těžko se hledá soukromý vlastník zemědělského majetku, jsme již informovali (EURO 4/1999 a 15/1999), nic méně právě v posledních týdnech nabralo řešení této otázky rychlejší tempo. Není to díky tomu, že by konečně došlo k politické dohodě, ale spíše proto, že politici dali své stranické barvy opět výrazně najevo. Zákonodárný proces schvalování jed noho ze stěžejních předpisů, novely transformačního zákona, prošel navíc nejméně obvyklou cestou - přes odpor Senátu a prezidenta republiky. Teď ho bude muset posoudit poslední instance, Ústavní soud.
Transformace - rekapitulace.
Zákon o transformaci družstev z roku 1992 jejich jmění dělí mezi takzvané oprávněné osoby, čímž jim určuje jejich podíly, stanovené podle hodnoty vneseného majetku, půdy a odpracovaných let v družstvu. Pod ílníky se tak stali skuteční vlastníci půdy, zemědělského majetku a členové družstev. Každé družstvo mělo okruh svých oprávněných osob, se kterými se muselo vypořádat. Zmíněný zákon ustanovil tři možnosti a zůstalo na samotných oprávněných osob ách, které z nich využijí.
První způsob umožňoval požádat o vydání majetku a starat se o něj. Kdo to udělal, měl zřejmě chuť začít sám hospodařit, koupil případně podíly sousedů a stal se z něj samostatně hospodařící rolník (anebo ponechal podíl jinému od vážlivci). Zákonná úprava tak umožnila vznik soukromých farem. Ty nejenže splácejí své dluhy, ale na rozdíl od hospodaření kolektivního trvale dosahují kladných hospodářských výsledků. Zároveň však podpořila na venkově značnou nevraživost, protože vystou pení z družstva bylo označováno za jeho rozbíjení. Odvážlivců tedy nebylo mnoho.
Ostatní oprávnění měli další šanci: podpisem vyslovit souhlas, aby se jejich podíl změnil na akcie podniku, podíl v s. r. o. nebo členský podíl v družstvu. „Tím se nakládání s jejich podílem přestalo řídit pravidly transformačního zákona a stali se členy nové společnosti, která si nakládání se svým majetkem určuje vlastními stanovami či statutem Občan ského zákoníku, říká dnes jeden z hlavních aktérů transformace Vlastimil Tlustý (ODS). Odpůrci soukromého hospodaření si podle něj prosadili i třetí možnost nabízenou zákonem: přijmout změnu svého podílu na pohledávku, to znamená stát se věřitelem. Pro tuto alternativu legislativa uváděla, že k vypořádání může dojít až po sedmi letech, což je letos.
Věřitelů, ať už převedli svůj podíl na pohledávku celý, či jeho část, může dnes být až dvě stě tisíc. Je tu ale zádrhel. Z čeho budou dlužníci (transformovaná družstva) dluhy platit? „Zázrak se nekonal, kolektivně hospodařící subjekty nikterak zvlá šť nezměnily efektivnost svého hospodaření tak, jak to udělali soukromníci, komentuje Tlustý. Podle jeho slov je logické, že ani za oněch sedm let užívání cizího zablokovaného majetku jeho hodnota nestoupla, spíše naopak. A navíc namísto hledání pr ospěchu věřitelů se objevovaly a objevují nápady, jak se jich zbavit.
Transformace - současnost.
V současné době již platí před několika týdny přijatá novela transformačního zákona. Ta ty slušné věřitele, kteří uzavírali smlouvy s oprávněnými osobami a spláceli pohledávky, de facto trestá tím, že jejich záva zky nikdo nepřevezme, zatímco neslušné věřitele odměňuje ze státní kasy. Místo dlužníka totiž zaplatí stát věřiteli deset tisíc korun hotově, zbylou hodnotu mu vyplatí dluhopisy splatnými za dvacet let s úročením dvě procenta. Podíly se pohybují mez i sto až pěti sty tisíci korun.
Tuto novelu přitom odmítla horní parlamentní komora, prezident republiky i pravicoví poslanci, kteří ji napadli stížností k Ústavnímu soudu. Podle informací zdroje blízkého soudu návrhy na nález tohoto typu se řeší minimálně několik měsíců. Me zitím však nelení Pozemkový fond, kterému novela dala v transformaci významné slovo. Ten totiž chystá v nejbližších týdnech vydání metodických pokynů, na jejichž základě se oprávněné osoby budou moci třeba již za měsíc hlásit o svých deset tisíc a dluhopisy emitované ČNB. Fondu jde prostě někdy práce od ruky velmi dobře.
Je otázka, jak se oprávněné osoby zachovají. Zda půjdou po „bolestném (deset až padesátkrát nižším, než představuje jejich pohledávka), nebo zda počkají na nález Ústavního soudu. Bylo by ale dosti podivné, kdyby soud nález nevydal a zákon nezrušil. Nepřímo by tak bylo řečeno, že Senát a prezident republiky nemají právní přehled. Podle těchto ústavních institucí totiž uvedená novela nerespektuje právo na vlastnictví a rovnost osob před zákonem.
Pokud soud shledá novelu ústavně nepatřičnou, má poslanec Vlastimil Tlustý spolu s kolegou Pavlem Peškem (Unie svobody) připraven návrh novely zákona, podle níž by měl stát hrát roli vymahatele pohledávek ve prospěch věřitele. Věřiteli by podle ní stát vyplatil jeho pohledávku v plné výši ve třech splátkách během tří let a od dlužníků by vymáhal jejich závazky. K tomu má podle názoru Tlustého státní správa ty nejlepší páky. Vždyť například rozděluje ročně na šestnáct miliard státníc h subvencí. Podmínkou je určení přesných pravidel jejich objektivního rozdělení mezi úspěšné podnikatele. Odstranění mnoha neperspektivních subjektů z trhu by mu jistě více než prospělo.
Nůž na krku.
Ještě letos, osm let po schválení zákona o půdě, zbývá k vydání náhradních pozemků asi padesát tisíc hektarů půdy. Jde sice již jen o pět procent z celkového balíku restitucí, samotné prezidium Pozemkového fondu si však m inulý týden uvědomilo, že je třeba restituční náhrady vydat do konce letošního roku. Z důvěrných informací blízkých fondu plyne, že zaměstnanci regionálních pracovišť Pozemkového fondu, kteří nesplní stanovený termín, budou kráceni na mzdě až o třetinu její obvyklé výše.
Blízké datum ukončení vydávání pozemků totiž koliduje s rozběhnutím privatizace ostatní státní půdy. Problém je hlavně v úředním ocenění pozemků určených k vydání restituční náhrady a pozemků k prodeji. Zákon o půdě, podle kterého se vydávání restitučních pozemků řídí, počítá s oceněním tohoto majetku podle cenového předpisu z roku 1991 (vyhl. MF č. 316/91 Sb.), naproti tomu se prodej státní půdy řídí předpisem z letošního roku, který praví, že ocenění zajiš ťuje nyní platný cenový předpis (vyhl. MF č. 279/97 Sb.). Mohlo by se stát, že půda v držení fondu by byla souběžně nabízena k prodeji i vydání restituentům, ale podle ocenění vyhláškou z roku 1997, čímž by se restituentova pohledávka znehodnotila.
Půdu úspěšným.
Dobrá vůle se však na fondu přece jen našla. Restituenti nemají přijít zkrátka. „Pozemkový fond v první řadě uspokojí pohledávky oprávněných osob, po úplném dokončení procesu se ostatní půda určená pouze k prodeji přehodnotí podl e cen z roku 1997 a konečně se rozjede privatizace ve prospěch osob vyjmenovaných v zákoně, řekl mluvčí fondu Jiří Štych.
Individuální vlastnictví půdy je v České republice zakrnělé a nepodporuje rozvoj soukromých farem. Nejdůležitějším argumentem pro nalezení cesty ke konkrétnímu a odpovědnému vlastníkovi je vytvoření trhu s půdou. Neúspěšný vlastník m usí mít možnost půdu rychle prodat či pronajmout, úspěšný musí mít možnost rozvoje, a tím i motivace vlastního podnikání. Vyjasnění vlastnických vztahů je předpokladem pro odstartování ozdravného procesu českého zemědělství. Družstevní lobby je ovšem velmi silná a jen tak se nevzdá…
