Přímé německé investice se po vstupu České republiky do EU staly dlouhodobějšími
V odborných ani v laických kruzích není tajemstvím, že česká ekonomika je výrazně provázána s německou. Poslední údaje dokonce vypovídají, že tato provázanost a z ní vyplývající závislost na německé hospodářské výkonnosti po vstupu České republiky do Evropské unie v roce 2004 značně vzrostly. V této provázanosti hrají hlavní roli nejen obchodní výměna zboží a služeb, ale i přímé zahraniční investice. Jejich přísun ze Spolkové republiky Německo (SRN) do ČR lze označit za významný.
Vysoká kvalita
Přímé investice je možné členit například na takzvané brownfields, investice ve formě nákupu kontrolního podílu již existujících podniků, a greenfields, nové podniky v rámci daného státu, respektive právnické osoby. V případě německých investic jsou významně zastoupeny oba druhy přímých investic a kvalita takto fungujících firem je poměrně vysoká. Svědčí o tom zejména jejich životaschopnost i obrovský produkční potenciál. V rámci hodnocení těchto investic po roce 2004 lze využít minimálně tři základní hlediska: jejich výši, nový export a nové investice.
Po roce 1990 zažívala prakticky každý rok nejprve československá a poté česká ekonomika vysoký příliv německých přímých investic. Pomineme-li nákup většinového podílu ve Škodě Auto v roce 1990, nejvyšší jejich tok byl na přelomu tisíciletí, což bylo spojeno zejména se síťovými odvětvími – například RWE. Po tomto boomu naopak začal tok přímých investic poněkud klesat, v čemž hrála roli určitá nasycenost trhu. Po vstupu ČR do Evropské unie se však situace ustálila. Momentálně zažíváme nižší, ale stabilní tok čistých německých investic každý rok včetně let 2008 a 2009, kdy byla hospodářská krize.
Zpětný export
Druhým pohledem, jejž lze v této souvislosti použít, je takzvaný zpětný export. Ten v zásadě spočívá v tom, že německé firmy často vyrábějí zboží, které je exportováno buď opět do SRN, jiných členských států EU či do takzvaných třetích zemí mimo unii. V případě exportu do Německa jde kromě automobilového průmyslu zejména o mezivýrobu, která slouží jako vstup pro výrobu finální. V případě exportů do třetích zemí jde nejčastěji o produkci finální. Zároveň je však třeba poznamenat, že podíl mezivýroby se v exportech německých firem do SRN za posledních přibližně šest let podstatně snížil. To je v souladu s trendem směřujícím k většímu zastoupení výrobků s vyšší přidanou hodnotou.
Označovat českou ekonomiku za německou „dílnu“ se proto stává stále nepřesnější. Zda tento fakt lze připisovat našemu členství v EU, či jde pouze o náhodu, je však otázkou, neboť tento jev vždy dříve či později nastává prakticky všude. Vzhledem k harmonizaci standardů v rámci fungování jednotného trhu se však lze domnívat, že naše členství v EU nějakou roli hrálo.
Dobrá zpráva
Další věcí, která se za posledních šest let výrazně změnila, je chování německých zahraničních investorů. Zatímco před rokem 2004, před vstupem ČR do EU, německé firmy na našem území převážnou část svých zisků takzvaně repatriovaly – „okamžitě“ rozdělovaly vlastníkům – později je trend opačný. Snaží se tyto zisky maximálně reinvestovat. Nárůst podílu reinvestic je vidět zejména v oblasti energetiky a strojírenství, v nižší míře i v ostatních odvětvích.
Tento jev lze logicky přičíst nižší míře nejistoty, kterou nyní německé firmy přisuzují ČR díky jejímu členství i fungování v EU. Jejich investice proto začínají být podstatně dlouhodobější. To je pro Českou republiku dobrá zpráva.
