Platí stokrát řečené: Každá země má takovou vládu, jakou si zaslouží. Jiří Paroubek nelenil a několik dnů po svém jmenování do čela vlády představil své vize. Jeho staronový vládní tým má šest priorit a každá z nich je slovem do pranice (viz str. 24).
**Platí stokrát řečené: Každá země má takovou vládu, jakou si zaslouží.
Jiří Paroubek nelenil a několik dnů po svém jmenování do čela vlády představil své vize. Jeho staronový vládní tým má šest priorit a každá z nich je slovem do pranice (viz str. 24). Pokud bychom se ale chtěli ptát, co Paroubkův kabinet přinese občanům této země, musíme si zřejmě odpovědět, že nic moc.
Je pravda, že zveřejněné priority nezní až tak špatně.
Pokud si je ale rozebereme, vidíme, že jsou trojího typu: průběžné, neměřitelné a nereálné. Ty první -například předložení úpadkového zákona nebo zákona o střetu zájmů -by přišly na pořad jednání, i kdyby vládu sestavoval třeba Hurvínek. U těch posledních je jasné, že v čase, který má tato vláda vyměřený -pokud neskončí ještě dříve než po řádných volbách - jsou skoro šílené. Nebo přinejmenším hodně smělé.
Poměrně reálným a uskutečnitelným cílem je naopak schválení rozpočtu na příští rok. Je to úkol průběžný a zároveň neměřitelný. Schválit se prostě musí a vláda si nesvazuje ruce tím, že by řekla v jaké podobě. Splnitelnou prioritou je také podpis euroústavy. Jde o slib, kterému lze věřit beze zbytku. Paroubkův kabinet se nezavázal, že ji Česká republika do voleb podepíše. Pouze udělá vše pro její ratifikaci.
Další priority jsou pro normálního člověka méně uchopitelné. Například slib zahájení důchodové reformy mu ústy Paroubka předkládá snad už nejméně šestá vláda. Ale možná, že by ta nynější opravdu mohla snížit daně. Takový krok se přímo nabízí: v předvolebním období se hodí a lze předpokládat, že vládní strany, jejichž preference povážlivě klesly, udělají všechno pro to, aby si u voličů opět vylepšily reputaci.
Přesto nečekejme víc než kosmetickou úpravu. Snížení daní a nezbytné škrty ve výdajích státního rozpočtu, které vláda bude muset udělat, aby ukočírovala zadlužení země, prostě nejdou dohromady.
Jistou nadějí pro podnikatelskou komunitu je vicepremiér Jahn, který nakonec své místo ve vládě uhájil. Znovu chce otevřít otázku zjednodušení daňového systému a také snížení podnikatelských daní zvýšením odečitatelných položek. Pokud ale tento nestraník ve stranicky podvázaném kabinetu s něčím vůbec uspěje, bude to spíše s drobnými změnami pro omezení byrokracie. Poděkování si zaslouží každé, byť drobné vylepšení. A Grossova vláda bez Grosse je nakonec znamením, že si politik v této zemi nemůže dovolit úplně všechno. Že nemá příliš velkou šanci, aby byla něčím víc než vládou udržovací, jí nevyčítejme. Platí stokrát řečené, že každá země má takovou vládu, jakou si zaslouží. Modleme se proto, aby nic nepokazila. Ta hrozba tady je. Paroubek má velké ambice: pošilhává po urychlené privatizaci velkých firem.
