PRAHA (hat) – Když ministr vnitra František Bublan obhajoval v parlamentu svůj návrh zřídit národní registr účtů, použil oblíbený argument vlády pro zavedení nepopulárních opatření: „Zřízení seznamu doporučuje členským státům Evropská unie.“
Jediným dokumentem unie, který se o registru účtů zmiňuje, je návrh na změnu direktivy o praní peněz. V komentáři k němu se výslovně uvádí, že Evropská komise nežádá od členských států zavedení národního registru účtů. Očekává však, že finanční instituce budou schopné promptně poskytnout oprávněným institucím údaje o svých obchodních vztazích s osobami, na které se dotazují.
V českém zákonu je zaktoveno, že policisté mají možnost se svolením soudu žádat od bank informaci, zda má u nich určitá osoba účet. V praxi se přitom dotazují řádově na promile všech účtů. Banky tyto informace samozřejmě poskytují, ministru Bublanovi se ale nelíbí, že policie musí obeslat všechny peněžní ústavy v republice a na odpovědi nějakou dobu čekat. Získat informace z celorepublikového registru by bylo pohodlnější, jednodušší a rychlejší, není to ovšem jediná varianta.
„Existují i jiné způsoby, jak uskutečnit podobnou věc,“ nadnesl mluvčí ČSOB Pavel Hejzlar. Jednou z nich by mohla být centralizace dotazování na existenci účtů, kdy by policie vznesla dotaz pouze na jednu instituci, a ta by pak dotaz předala všem peněžním ústavům v republice.
Seznam, který by obsahoval informace o číslech účtů všech právnických i fyzických osob, by Úřad na ochranu osobních údajů považoval za „zásadní průlom do soukromí“. Proti nápadu se ohradily i banky včetně ČNB, o níž návrh předpokládá, že by registr spravovala.
„Ustavení jakéhosi superregistru bankovních účtů v sobě skrývá vysoké riziko úniku důvěrných informací nebo jejich zneužití a znamenalo by významný průlom do bankovního tajemství,“ konstatoval tiskový mluvčí Živnostenské banky Ivo Polišenský.
Pro zavedení registru by navíc bylo pravděpodobně nutné měnit i legislativu. Tisková mluvčí České spořitelny Helena Matuszná v odpovědi na dotaz týdeníku EURO uvedla: „Česká spořitelna je názoru, že současná úprava je vyvážená. Respektuje tradiční právní institut bankovního tajemství a v odůvodněném zájmu jej prolamuje za zákonem stanovených podmínek, především v důležitém veřejném zájmu. Jakékoli posuny ve prospěch větší přístupnosti nebo vyšší ochrany by mohly mít neočekávané důsledky, například stahování vkladů z českých bank nebo rozšiřování hotovostních operací.“
