Paroubek má pravdu v tom, že převaha zdejších novinářů tíhne spíše doprava
Jiří Paroubek si sice na rozdíl od Mirka Topolánka pravidelně nesvolává novináře proto, aby jim mohl vynadat, leč k většině tuzemských představitelů „sedmé velmoci“ má taktéž velmi kritický vztah. S výjimkou Práva považuje většinu novinářů za zaslepené pravičáky, ne-li rovnou za agenty ODS. Planout lze červeně, oranžově, modrozeleně i modře, což ví každý svářeč, takže agenty nechejme stranou. Dejme však Jiřímu Paroubkovi za pravdu v tom, že převaha zdejších novinářů tíhne spíše doprava.
Nemůže tomu být jinak. Je to reakce na dvaačtyřicet let „povinnou“ komunistickou indoktrinaci a důsledek polistopadové generační výměny v redakcích, pro něž se stala předzvěstí nových zářných zítřků Klausova kuponová privatizace a transformace. „Sedmiprocentní“ sociální demokracie v čele s Čechoameričanem Jiřím Horákem se tehdy snažila být výrazně antikomunistická, svoji levicovost nezdůrazňovala a klausovské ideologii neměla čím konkurovat, co se vize, myšlenek i osobností týkalo. Málo zajímavá byla i pro většinu novinářů. Pak profesora Horáka vystřídal Miloš Zeman, brilantní mozek a skvělý řečník. Drsnými bonmoty o spálené zemi a neomaleností, s níž šel Klausově vládě „po krku“, sice pro ČSSD získal po tři léta přes šestadvacet procent voličů, avšak nikoli sympatie většiny médií. Zatímco ODS pěstovala s novináři kontakty, Miloš Zeman si jich několikrát pár pozval do Lidového domu k debatám, jež nebyly ani spontánní, ani otevřené, a vzájemné bariéry neprolomily. Zeman poté svrhnul většinu novinářů do pověstné žumpy, a ti jsou od té doby k ČSSD nesmlouvavě až přehnaně kritičtí. Jiří Paroubek nad tím lamentuje, přestože by bylo případnější položit si otázku, proč nepřízeň novinářů dokázala po „Sarajevu“ překonat ODS, avšak sociální demokracie to nezvládla ani pět let po Zemanově odhodu do důchodu.
Doba velkých mítinků na náměstích je ta tam, záleží a bude záležet hlavně na médiích, jaký obraz si veřejnost o politických stranách a jejich vůdcích vytvoří. Pokud jde o ČSSD, čím se zaobírala média v minulých dnech? Nebyla to modernizace strany, od níž si Jiří Paroubek tolik slibuje. Nebylo to jméno kandidáta ČSSD na příštího prezidenta, byť mělo být v této věci jasno na přelomu září a října. A nebyl to ani žádný jiný trumf ČSSD, ačkoli její centrála dodává médiím množství stanovisek, reakcí a prohlášení ke kdečemu. Ani cesta představitelů ČSSD do Číny nebyla žádným mediálním hitem. Jestli něčím sociální demokracie v minulých dnech opravdu zaujala, pak to byla finanční situace Jiřího Paroubka a podnikatelský talent Stanislava Grosse.
V osobním životě Jiří Paroubka došlo k jistým změnám, a jak už to bývá, byly spojeny s finančními náklady. Protože se ČSSD nepovedlo učinit z Paroubka předsedu sněmovny a podle Mirka Topolánka s ní o tom ODS nebude „handlovat“, média se začala zajímat, může-li Paroubek vystačit se základním poslaneckým platem. Vedení ČSSD dokonce začalo uvažovat, jak předsedovi přispět, aby měl důstojné podmínky k fungování. Proč ne? I ODS si platila předsedu Topolánka v mezidobí, kdy přestal být senátorem a ještě nebyl poslancem. A co na to Paroubek? Včetně paušálních náhrad si prý ročně vydělá 930 tisíc korun, z nichž mu po odečtení dluhů zbude tři čtvrtě milionu. Voliči ČSSD budou rádi, že na Paroubka nemusí pořádat sbírku jistý bulvární list. Mnohým ale může přijít líto jeho vzkaz, že „99 procent obyvatel této země žije pod úrovní toho, co mi zbude“. ČSSD volí hlavně lidé střední a starší generace s průměrným vzděláním a v lepším případě s průměrným příjmem, jenž je zhruba třetinový než ten Paroubkův. Ještě větší problém než s Paroubkovými financemi může mít „neprivilegovaných deset milionů“ či strana „lidí práce“, za niž se ČSSD vydává, se Stanislavem Grossem. Když kvůli nejasnostem ohledně koupě bytu musel na jaře 2004 odejít z čela vlády, mohli si namlouvat, že Grosse „zařízl“ ďábel Kalousek. Dnes je Gross jen řadovým členem ČSSD a zatím jen advokátním koncipientem, nicméně dokázal si pořídit akcie za několik desítek milionů. Jsou si přátelé a přítelkyně v ČSSD rovni, nebo si jsou někteří rovnější?
V zářijových průzkumech předstihla ČSSD občanské demokraty. Rovněž na žebříčcích popularity jsou na tom její vedoucí politici lépe než Topolánkův šedivý peloton. Sociální demokracie přitom nepředvádí žádné pozitivní výkony, omezujíc se povýtce na opoziční remcání. Možná ale nepřeskočila Topolánkovu stranu, poněvadž se ČSSD jevila tak skvělá, nýbrž protože ODS neudělala dobrý dojem. A ten dojem - pozor! - zprostředkují média!
Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu
