V příloze Lidových novin Pátek ze 14. listopadu vyšel rozhovor s recenzentkou restaurací Laurou Baranik, jejíž texty tento deník necelý rok publikuje. Přestože s mnoha jejími názory na kvalitu, respektive problémy české restaurační scény naprosto souhlasíme, musíme se ohradit proti jejímu tvrzení, že se nedá říci, že v Česku vůbec nějaké skutečné recenze (kromě autorčiných) vycházejí. Podle jejích slov jsou totiž články jen určitým druhem placené inzerce. Jistě, i takové se bohužel objevují, nicméně týdeník EURO se již téměř osm let snaží situaci v českém pohostinství seriózně mapovat a nešvary pranýřovat. První recenze v týdeníku EURO vyšla 5. února 2001. Autorem byl Nigel Mort, který navštívil restaurant Gargoyle’s, jíž v tehdy padesátibodové hodnotící stupnici přiřkl 42 bodů.
Náš tým autorů již navštívil 393 restauračních zařízení a vyznění velké části recenzí rozhodně není pozitivní, jak sugeruje čtenářům Baranik. Vždy se však snažíme o věcný a nekonfrontační tón. Doporučení, aby vedení podnik raději zavřelo, zní od mladé bývalé studentky herectví značně arogantně. Přestože se s majiteli podniků rozhodně nepřátelíme (jak nám podsouvá) a chodíme do jejich podniků důsledně anonymně (na rozdíl od ní se z tohoto důvodu naši recenzenti odmítli nechat do rubriky vyfotografovat), domníváme se, že si zaslouží z naší strany sice nekompromisní, ale korektní zacházení.
Z rozhovoru vyplývá, že kromě angličtiny hovoří Laura Baranik i česky, proč se tedy dopouští podobných generalizací, nemělo by snad patřit k její profesionální cti zajímat se i o „konkurenci“? Namísto toho se stylizuje do úlohy jakési jediné „spasitelky“ – jak sama říká, vytkla si za cíl celý ten místní restaurační byznys trochu změnit. Což je jistě chvályhodné, ovšem přesně o tuto službu čtenářům se snažíme v naší rubrice dlouhá léta, přičemž náklady recenzí nese samozřejmě redakce.
Závěrem bychom chtěli kolegům z Lidových novin pogratulovat k vytvoření zcela nového novinářského žánru – rozhovoru s vlastním redaktorem.
