Patnáctka sice otevřela dveře nováčkům, ale pojistila se
Ani po vstupu do Evropské unie ještě nebudou mít Češi, Slováci, Poláci a další zcela vyhráno. Prosincový kodaňský summit unie sice definitivně potvrdil, že dosavadní patnáctka přijme v roce 2004 deset nových členů, ale ještě do tří let poté může unie své brány nováčkům zase zavřít. V Kodani totiž byly schváleny také takzvané ochranné klauzule, které v případě potřeby zamezí přílivu zboží či osob z nových členských států.
Evropská unie bude moci ochranné klauzule použít v případě, že některý z nováčků poruší své závazky, k nimž se přihlásil v průběhu jednání s patnáctkou, a ohrozí tak jednotný trh nebo třeba způsobí vyšší příliv emigrantů do západních zemí. „Systém ochranných opatření a monitorování (nových členů) je nezbytnou zárukou pro evropskou veřejnost, že rozšíření nebude znamenat kovbojský kapitalismus,“ napsal list The Observer. Část občanů západoevropských zemí se obává, že se ze „zaostalého“ Východu může šířit nejen levná konkurence a pracovní síla, ale také kriminalita či jiné pohromy typu nemoci šílených krav (byť v tomto případě se v minulosti choroba dobytka šířila naopak na Západě).
Pro případ katastrof i nešvarů.
Ochranné klauzule jsou dohromady tři. První (takzvaná „obecná“) se týká případných výjimečných situací, jež by mohly v nových členských státech nastat - například přírodních katastrof nebo nečekaných potíží některého sektoru. Pokud by takový problém ohrozil i ostatní členské země, mohl by Brusel postižený stát na nezbytnou dobu vyloučit ze spolupráce v určitých oblastech. Brány Evropské unie by se pak mohly zavřít pro ten či onen výrobek, bylo by možné omezit obchod či volný pohyb osob. Čeští diplomaté nicméně zdůrazňují, že tato klauzule je reciproční - postiženou zemi také chrání, neboť i ona může Evropskou komisi požádat o dočasné zavedení ochranných opatření.
Druhá a třetí klauzule už ovšem reciproční nejsou a týkají se výhradně případů, kdy nová členská země nebude schopna plnit své závazky. „Předpokládá se, že staří členové své závazky vždy plní,“ uvedl s trochou ironie diplomatický zdroj. Druhá klauzule řeší situace, kdy by nováčci porušením svých povinností narušili fungování jednotného vnitřního trhu unie. Evropská komise pak má právo (na žádost jakéhokoliv státu unie nebo z vlastní iniciativy) zavést ochranná opatření – tedy například zabránit dovozu vadného zboží nebo nováčka vyloučit ze společných finančních operací kvůli nedostatečné kvalitě počítačové sítě. Třetí klauzule je o narušeních pravidel v oblasti justice a vnitra. Vyplývá z obav, že noví členové nemusí být schopni zabránit přílivu ilegálních uprchlíků do států unie přes své území. Možným „trestem“ by pak bylo dočasné vyloučení ze společné azylové politiky či uplatňování společného zatykače.
Nizozemci zapracovali.
Skutečnost, že ochranné klauzule budou platit ještě tři roky po vstupu Česka a dalších zemí do unie, mají do značné míry na svědomí Holanďané. Původně se počítalo pouze s dvouletou lhůtou. Právě na nizozemské politické scéně se však letos začaly šířit výtky vůči kandidátským státům, tvrdící, že tyto země nejsou na členství v unii připraveny. Holandští politici poukazují na to, že v Polsku či v Lotyšsku bují korupce, na Slovensku demokracie nezapustila pevné kořeny a v některých státech jsou porušována lidská práva (nebo práva menšin). Všechny tyto výtky jsou čas od času adresovány i Česku.
Jak poznamenal týdeník BusinessWeek, dříve byla podobná kritika kandidátů považována za „politicky nekorektní“, nyní se však do ní pouštějí i strany hlavní politického proudu v Nizozemsku. Holandský premiér Jan-Peter Balkenende je v choulostivé situaci, neboť šéfuje přechodnému kabinetu do lednových voleb. Pokud v nich vyhrají strany, jež jsou vůči rozšíření skeptické, Nizozemci zřejmě - jako jediní ze starých členů Evropské unie – vyhlásí referendum o tom, zda je možné nováčky přijmout. Jeho výsledek je nejistý. Není divu, že realisticky uvažující Balkenende musí domácímu publiku ukázat snahu o co největší ochranu země před podezřelými Středoevropany.
Libovůle Evropské komise?
Část pozorovatelů považuje za velký problém skutečnost, že o potrestání „hříšníků“ z nových členských zemí bude rozhodovat Evropská komise, nikoliv Evropský soudní dvůr. Nepodlehne komise politickým tlakům? Kandidátské země prosadily na summitu v Kodani deklaraci, podle níž Brusel si v podobných případech každopádně musí vyžádat stanovisko postižených států a posuzovat jejich argumentaci. Je to dostatečná záruka?
Komisař pro rozšíření unie Günter Verheugen ovšem tvrdí, že celý systém je pro nováčky vlastně výhodný a bude je chránit. Kdyby jejich případné „hříchy“ posuzoval Evropský soud, hrozily by jim tvrdé sankce a finanční postihy. Před tím budou Češi i Poláci na čas uchráněni. A kromě toho: Pokud nováček splní všechna pravidla, ke kterým se zavázal, žádné ochranné klauzule jako by pro něj neexistovaly.
