Ze všech stran se na nás valí nepříjemné zprávy o krizi, katastrofické scénáře najednou vnímáme jako realitu. Mnoho lidí se dnes pasuje do pozice proroků, kteří tvrdí, že to čekali.
Ti upřímnější aspoň přiznají, že tak brzký příchod krize nepředpokládali. Mnozí odborníci nicméně ukázali, že byť jsou erudovaní a zkušení, odhadnout vývoj zcela přesně se jen tak každému nepodaří.
Při práci s našimi klienty se setkávám spíše s pohledem realistů. Proč? Zřejmě proto, že přehnané reakce nejsou na místě. Krize nás sice svádí k panice a nerozvážným rozhodnutím, ale právě ty mohou vést k prohloubení celkového stavu. Optimální reakcí na současnou situaci je přijmout ji takovou, jaká je, a přemýšlet nad tím, jak je možno ji využít k vlastnímu prospěchu.
Přílišné zdůrazňování možnosti využití krize ve svůj prospěch v médiích však také nevede k rovnováze. Nakupující se snaží diktovat podmínky a získávají pocit, že prodejce může ceny snižovat až k nulovému zisku. Mají na to právo a situace jim nahrává. Hrozí tu však velké riziko. Tlak na prodávající stranu až k hranici ziskovosti – s odvoláváním se na stav ekonomiky – nemusí být dlouhodobě výhodný, byť krátkodobě přinese úspory.
Je potřeba si uvědomit, že když něco přijímáme, druhá strana se této skryté hodnoty vzdává s očekáváním určité protihodnoty. Když budeme druhou stranu tlačit do jednostranných ústupků, v konečném důsledku to povede k porušení rovnováhy a kolapsu. Takzvaný win-win princip férového vyjednávání tvrdí, že dlouhodobě je udržitelný jen ten vztah, který je oboustranně výhodný. Než však uzavřít nevýhodnou dohodu, je lepší se nedohodnout vůbec či dohodu odložit.
Byť je win-win jen jednou z možností, je alespoň námětem na zamyšlení a následnou změnu. Uvědomění si principů totiž automaticky neznamená jejich uplatnění v praxi.
