Soutěžní právo
V tisku se často objevují zprávy výrobců nebo dovozců, že se z různých důvodů chystají zvýšit cenu svých produktů. Kromě čtenářů, kteří si v poslední době na tyto zprávy už zvykli, je pozorně sleduje i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Důvodem této péče je prověření, zda soutěžitelé tím zakázaně nekoordinují svou cenovou politiku. Na tuto skutečnost upozornil ve druhé polovině loňského roku i předseda ÚOHS Martin Pecina. Prohlásil, že ÚOHS bude tyto zprávy pečlivě monitorovat a v případě podezření z porušení pravidel hospodářské soutěže zahájí nezbytná šetření.
Zakázaná koordinace
Odmyslíme-li si negativní charakter zprávy o zdražení, pak by na ní nemělo být nic nezákonného. Omyl. Takové informace totiž mohou být považovány za důkaz o jednání ve vzájemné shodě, které soutěžní právo zakazuje.
Judikatura i literatura zabývající se právem hospodářské soutěže považují jednání ve vzájemné shodě za zakázanou koordinaci mezi soutěžiteli, protože rizika konkurenčního boje nahrazuje vzájemná spolupráce. Zjednodušeně řečeno, soutěžitelé se domluví, že budou mezi sebou „soutěžit“ s předem danými podmínkami, a nepovedou soutěž, jež jim neskýtá žádnou jistotu. Většinou neexistuje ani písemná dohoda o takovém ujednání, ani jiné přímé důkazy.
Následky
Jsou však případy, kdy existence jednání ve shodě byla dokázána na základě nepřímých důkazů, a to právě zpráv v médiích. V této souvislosti by mělo být uvedeno, že dalším znakem jednání ve vzájemné shodě je, že společný postup soutěžitelů nelze jinak objektivně vysvětlit - například obecným růstem vstupních nákladů, který jsou nuceni nést a promítnout do svých cen všichni výrobci, a tak dále.
Za zakázané jednání se ani nepovažuje takzvané paralelní jednání, při němž soutěžitel upravuje své ceny v závislosti na chování ostatních subjektů. Na rozdíl od jednání ve vzájemné shodě totiž v tomto případě mezi soutěžiteli neexistuje jistota, že zvýší-li ceny jeden výrobce, ostatní ho budou následovat.
Regulátoři věnují takovým jednáním péči, protože v jejich důsledku se snižuje konkurence a rostou ceny zboží a služeb. Výrobci nejsou motivováni zlepšovat své výrobky, přičemž tyto negativní následky nesou ve finále spotřebitelé ve formě vysokých cen placených za zboží, jež by mohlo být kvalitnější.
Role médií
Zprávy v médiích jsou nepochybně většinou vedené dobrou vůlí výrobců nebo dodavatelů připravit veřejnost na skutečnost, že si v budoucnu bude muset trochu připlatit.
Představme si však ten horší případ - trh, na kterém působí několik soutěžitelů s přibližně stejným podílem. A ti se rozhodnou společně zvýšit ceny. Protože jsou dostatečně mazaní, neuzavřou mezi sebou žádnou písemnou dohodu, ale dohodnou se, že v den „D“ si prostřednictvím zpráv v médiích oznámí, kdy a o kolik zvýší ceny svých výrobků. Taková zpráva může vypadat poměrně neutrálně. Někdy jdou soutěžitelé ve svých zprávách ještě dál. Informují, že „pokud naše konkurence zvýší ceny, pak my také“. Tím si výrobci oznamují, že dohoda „platí“, a pokud se ceny zvýší, daný výrobce se přidá.
O tom, že nejde o pouhé akademické teoretizování, svědčí článek z nedávné minulosti. Uvedený výrok vyslovil na stránkách jednoho deníku tiskový mluvčí jedné české společnosti. Zřejmě si neuvědomil, že jeho výrok, nepochybně vyslovený v dobrém úmyslu, může upoutat pozornost Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a vyvolat složitá vysvětlování.
Jednoduché ponaučení
Z uvedeného vyplývá jednoduché ponaučení. Pokud pro to nemáte skutečně dobrý důvod, nikdy v médiích nekomentujte ceny svoje ani konkurence. Ani neprozrazujte, jak vaše společnost plánuje upravit ceny v budoucnu. Jedině tím se vyhnete zájmu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a prokazování toho, jak jste to vlastně mysleli, když jste chtěli pouze v dobrém úmyslu informovat veřejnost.
