Až opadne pěna politických kraválů, budou snad vládu znovu zajímat čísla. Z dnešní dávky mezinárodních srovnání si vyberme ta, na kterých opravdu záleží: o vývoji produktivity v posledním desetiletí. Dva různé způsoby měření produktivity, uváděné pro celou evropskou sedmadvacítku, se sice liší, nicméně naznačují podobný trend. Jak produktivita v přepočtu na jednoho ekonomicky aktivního obyvatele, tak v přepočtu na odpracovanou hodinu v Česku sice v uplynulém desetiletí kontinuálně rostla, nicméně podstatně pomaleji než ve srovnání třeba s Estonskem.
Estonci začátkem 90. let minulého století vyráželi z velmi nízkého základu. Dnes je estonská produktivita práce sice stále pod úrovní Česka, nicméně odstup je dnes již jen pár procentních bodů. Netřeba dodávat, že při srovnání s původní EU-15 mají jak Česko, tak Estonsko v hodinové produktivitě stále co dohánět. A i když produktivitu na ekonomicky aktivního obyvatele „naředíme“ na průměr EU-27, který zahrnuje i mnohem méně rozvinuté Rumunsko či Bulharsko, je dosažená úroveň stále ještě nízká. Čechům by ovšem mělo mnohem více vrtat v hlavě Slovensko, s nímž pojí české země společná dlouhá historie a které je u nás tradičně vnímáno jako méně vyspělá, ergo méně produktivní část bývalého soustátí.
Jenomže v hodinové produktivitě už Slováci Česko předběhli někdy v roce 1998, aniž by to kdokoli u nás zaregistroval, natožpak aby si tím lámal hlavu. V produktivitě na ekonomicky aktivního obyvatele trvalo Slovensku dohánění déle. Až do roku 2006, nicméně od té doby se odstup docela rychle zvětšuje a v roce 2009 (poslední srovnatelná data Eurostatu) již dosáhl téměř sedmi procentních bodů. I laikovi dojde, že se něco stalo, až jednou uvidí, že díky rychlému růstu produktivity bude na Slovensku vyšší životní úroveň. Nikdo neví, jak dlouho to bude trvat, ale u majoritní populace to nemusí být ani deset let. Tedy pokud na Slovensku něco fatálně nezvorají a my se zázračně nevzchopíme.
Další ne právě intuitivní zprávou vyplývající z těchto grafů je, že německá produktivita při srovnání s vývojem v EU-15 i EU-27 v posledním desetiletí v podstatě stagnuje a je jen mírně nad průměrem. Ta bývalá NDR je pro německou ekonomiku asi opravdu dlouhotrvající zátěž, kterou se daří odbourávat jen velmi pomalu.
