Je mnoho věcí, které by měl člověk vědět, než jde do banky žádat o úvěr. A také jich mnoho ví. Ale jsou některé, svým způsobem skryté, které si žadatel o úvěr ani neuvědomuje. Ze své dlouholeté praxe, ať již bankovního či finančního ředitele nebo finančního a bankovního poradce, na ně chci poukázat. Aby ti, kdo v současné době chodí do bank či finančních ústavů, měli alespoň částečně ulehčenou úlohu v době, kdy získání úvěrů je téměř nemožné, a to zvláště proto, že největší finanční ústavy v Česku téměř nepůjčují, i když hlasitě proklamují opak.
Zapomenuté kolečko.
Kolik žadatelů o úvěr v našich bankách se již setkalo s nekompetentní osobou jako partnerem. Bohužel nejen u přepážek. Jak je možné, že úředník nebo úřednice se jeví jako naprosto neschopní, opakující naučené poučky a postupy, které dostali do hlavy na nějakém bankovním rychlokursu a jež jsou výhodné jen pro jejich ústav, ale ne pro zákazníka? Odpověď nemůže být jednoznačná, protože každý člověk má své ambice, dovednosti, schopnosti, píli. Problém je ale většinou v bankovním vzdělání a praxi. Je to stejné jako by člověk, který začne hrát tenis, chtěl okamžitě vyhrát Wimbledon.
Staří bankovní praktici (a to nejen ve finačních centrech, jako je Londýn, New York či Frankfurt) říkají, že s každým mladým pracovníkem je to jako s vínem. Ne každý se povede, a jsou to léta trpělivé a mravenčí práce, než dozraje, nebo se zkazí. Správný bankéř, který se domůže určitého postavení, také ví, že každý budoucí pracovník takzvaného front office musí projít celou bankou, a to zvláště provozem. Toto kolečko, které trvá minimálně dva roky, se v Česku téměř vytratilo, nebo je – bohužel - značně zkráceno. Většinou každý absolvent nějaké vysoké školy (někdy i střední) je jako „hotový“ bankéř rovnou posazen „za pult“, kde přijímá potenciální zákazníky a má jim co nejlépe radit a sloužit. A jak to má udělat, když vůbec neví - nebo jen částečně - jak funguje bankovní „podpalubí“, tedy provoz. Opět je možné připomenout tenis: pro různé situace používáte různé údery, a nejen ten jeden nacvičený.
Chtějte překladatele.
Takový nezkušený pracovník nebo pracovnice se většinou chová jako mistr světa. Přehnané sebevědomí totiž zpravidla bývá zástěrkou vlastních slabin. Ale jak se přes takového pracovníka dostanete? Není to vůbec jednoduché, a bohužel další vaše jednání v bance může na tomto pracovníkovi ztroskotat, protože svým šéfům dá negativní vyjádření.
Proto je vždy důležité, abyste si zjistili jeho pravomoci. Ideální je, když o žádosti o úvěr sám rozhoduje nebo spolurozhoduje, tím se maximálně zamezuje ztrátě informací „po cestě“ ústavem. U nositelů rozhodovacích pravomocí zpravidla hned víte, na čem jste a jak o vás smýšlí. Oba tak ušetříte drahocenný čas.
Při jednání v zahraničních bankách vždy žádejte o to, aby přítomen byl i Čech. I když jsou vaše jazykové znalosti velice dobré, není nadto se někdy vyjádřit v mateřském jazyce. U soudu má také každý cizinec právo na tlumočníka.
Úvěr na míru.
Pokud jste narazili na někoho, kdo opravdu něco zná a ještě má určité rozhodovací kompetence, udělali jste nesmírně důležitý posun k získání úvěru.
Vždy naléhejte na banku, aby vám úvěr „šila na míru“, a nikdy se nesmiřte s tím, že vám úředník řekne, že to oni jinak nedělají. Mějte svoji hrdost – vy jste zákazník! A také to budete vy, kdo za prokázané služby bude muset zaplatit. Proto chtějte vždy maximum možného. Nebudete přeci vyhazovat peníze za něco, co vlastně ani nechcete, jen protože někdo se nechce výrazně namáhat.
Jestliže banka vydělává na vás i z jiných obchodů, které s ní realizujete, musí sazba být vždy lepší, než kdybyste s bankou tyto obchody nedělali.
Jistě jste se sami sebe mnohokrát ptali, na čem vlastně banky vydělávají, když se do úvěrování příliš nehrnou. Zde máte odpověď. Je to především v oblasti treasury při měnových konverzích. Pokud dostáváte nebo platíte značné částky v zahraničních měnách, vždy také žádejte svého osobního bankéře v treasury a raději obvolejte několik bank, abyste přesně věděli, jak si kursy stojí, a zbytečně netratili své peníze.
Vždy začněte nabízet záruky nejprve z firemního majetku. Teprve, když jste přesvědčeni, že úvěr můžete splatit, a vaše firma sama jako záruka pro úvěr nepostačuje, nechte se přemluvit k záruce svého osobního majetku. Toto ručení odsouhlaste bance až v poslední instanci, neboť tím se prakticky bance vydáváte plně do její moci.
