Za Komárka bude za korunu marka, psalo se v roce 1990 po pražských zdech. Koho by tenkrát napadlo, že o dvanáct let později měnoví spekulanti uvěří, že snad i tohle je možné. Mladíci u terminálů od Atén po Helsinky mají pro korunu už jen jeden příkaz. Nakup! Už to pár týdnů není hra jen několika dealerů v Londýně. Nikoho přitom nezajímají údaje o české platební bilanci, natož produktivitě, či další podobná čísla, z nichž by se dalo vyčíst, že zdravý kurs koruny je někde kolem třiatřiceti korun za euro. Teď se všichni těší na zisky z toho, až si koruna ochutná úroveň dvacet devět, či dokonce dvacet osm.
Obsáhlý komentář guvernéra centrální banky Tůmy z posledního pátku proto na trhy působil asi tak jako lehký vánek na rozjetou lokomotivu. Možná by však obchodníci měli zpozornět. Tůma konstatoval, že dopady přestřeleného kursu na českou ekonomiku budou vážné. A korekce může znamenat rozkolísání celého českého hospodářství. Mimochodem zase trochu proškolil premiéra Zemana, který kdesi v USA přišel s pozoruhodnou ekonomickou teorií, že zdravá měna je silná a slabá měna je nezdravá.
Tůma rozhodně nemaluje čerta na zeď. Současný kurs není výsledkem přílivu zahraničních investic a patrně už ani vliv očekávaného přílivu deviz z privatizace není příliš silný. Nyní je koruna hnána vzhůru spekulativními nákupy slibujícími velké zisky. Ale trhy umí přestřelovat na obě strany. Pokud nyní dva či tři hráči usoudí, že již vydělali dost a riziko začíná být příliš velké, mohou zařadit zpátečku. Co se bude dít potom může znamenat opravdovou smršť. Premiér se může kolem voleb docela dobře divit, jak jeho zdravou měnu kosí z ničeho nic souchotiny.
Na druhou stranu je nutné se v této situaci ptát, zda ČNB udělala skutečně všechno, co bylo v jejích silách, aby nafouknutí bubliny zabránila. Čeští podnikatelé soudí, že odpověď je jednoznačně negativní. Svědčí o tom petice takzvané Trutnovské výzvy i stanovisko svazu průmyslu. Zde je zase víra v sílu státu patrně příliš vysoká. Například pohyb úrokových sazeb směrem dolů nemá za současné situace na kurs prokazatelně vůbec žádný vliv. Něco je však třeba vzít vážně. Intervence proti koruně byly bezpochyby spíše symbolické. Minulý týden dosáhly zhruba dvou set milionů eur, což zdaleka zaostává za korunovou pozicí byť jediného opravdu velkého hráče na světovém devizovém trhu. Aby se někdo skutečně spálil, musela by ČNB nakoupit patrně nejméně miliardu eur.
Proti tak silné intervenci samozřejmě stojí argument vysokých nákladů a především riziko naprosté ztráty kredibility v případě neúspěchu, který by nebyl zcela vyloučený. Důvěra v sílu ČNB však padá tak jako tak. Navíc nyní už vzhledem k riziku, že se vývoj může neočekávaně obrátit, není pro opravdu masivní intervenci asi nejvhodnější čas. ČNB tak bude patrně čekat, až přijdou nějaké peníze z privatizace a spolu s vládou opravdu předvede, že na trh nepřijde ani euro navíc. Bude přitom doufat, že to obchodníci vezmou jako signál, že bublina je už opravdu dost velká a je čas začít opatrně couvat. Devizový buldozer však má zpravidla na zpátečce rychlejší převod než u rychlostí dopředu. Rychlý pád koruny zpět o čtyři či pět korun na euro by se neobešel bez dopadu na růst cen, souběžný pohyb úrokových sazeb a zpomalení celé ekonomiky. Nakonec Tůma v pátek správně upozornil, že k takovýmto důsledkům zatím v minulosti vedlo každé neodůvodněné posílení koruny. A tak naše centrální bankéře čeká opačný a možná ještě obtížnější test schopností, než je ten, jemuž jsou vystaveni nyní a v němž zrovna neexcelují.
