Pád železné opony doprovázely naděje, že se životní úroveň v bývalém Československu rychle srovná se západním standardem. Tento pocit dále vzrostl, když Česká republika začala vyjednávat o vstupu do Evropské unie. První pohled do národních účtů ovšem přinese zklamání. Mezi roky 1997 až 2003 rostla česká ekonomika v průměru o 1,5 procenta ročně. Eurozóna, která reprezentuje západní Evropu jako ekonomický prostor, ve stejném období vykázala průměrné tempo růstu 2,1 procenta. Zdá se, že bohatou Evropu nikdy nedoženeme, a naopak se jí stále vzdalujeme. První zdání však klame a realita je výrazně jiná. Ukážeme si, že eurozónu jsme nejen neztráceli z dohledu, ale naopak výraznějším tempem doháněli.
Hrušky a jablka.
Již malým dětem se zdůrazňuje, že se při počítání nesmí míchat hrušky a jablka dohromady. A přesto se to tak často děje při hodnocení naší nominální či reálné konvergence k Evropské unii, když se srovnává korunový a eurový vývoj a nebere se v úvahu kurz. Čisté srovnávání korunových a eurových hodnot můžeme dělat pouze při neměnném kurzu koruny k euru anebo alespoň při vývoji kurzu, který by korespondoval s cenovým vývojem. Ale žádný z těchto předpokladů pro kurz české koruny a eura neplatí, protože nominálně kurz posiluje i přes vyšší inflaci v Česku. Logickým řešením je srovnávat v jedné měně, a to v eurech. Protože při vstupu do Eurozóny bude rozhodující úroveň Česka v eurech, a nikoliv náš růst a úroveň v korunách.
Nejjednodušší cestou, jak se dostat k eurovým růstům domácí ekonomiky, je převést české nominální HDP pomocí směnného kurzu na eura a poté ho očistit o inflaci eurové cenové hladiny. Po těchto úpravách vychází, že česká ekonomika v eurech dosahovala v letech 1997 až 2003 průměrného růstu šest procent. Tedy v eurovém vyjádření česká ekonomika rostla v průměru téměř o čtyři procenta ročně rychleji než eurozóna. K evropskému standardu se tudíž přibližujeme, a navíc relativně rychle.
Za všechno může kurz.
Za rozdílem mezi korunovým a eurovým růstem tedy stojí kurz, lépe řečeno reálné posilování koruny. Mezi léty 1997 až 2003 nominální kurz CZK/EUR posílil přibližně o dvanáct procent, průměrně tedy o dvě procenta ročně, a to vše při vyšší inflaci v Česku, protože měřeno deflátorem rostly v České republice ceny průměrným tempem 4,7 procenta za rok, ale v zemích platících eurem jen o 1,6 procenta. To znamená, že jenom díky cenovému vývoji a posilování české koruny Česko v eurech reálně posilovalo přibližně o pět procent ročně.
Význam kurzu jenom dále zdůrazňuje graf ukazující jednotlivé roční růsty. Česká ekonomika v eurech meziročně poklesla pouze v letech 1999 a 2003, což odpovídá obdobím oslabování koruny. Naopak nejvyšší růst byl v letech 2001 a 2002, kdy koruna díky přílivu zahraničních investic posilovala nejvyššími tempy. To jenom dokazuje, že klíčovým prvkem naší nominální i reálné konvergence je vývoj směnného kurzu. A tuto roli bude plnit do té doby, než bude koruna k euru fixována před vstupem do eurozóny. Do budoucna totiž očekáváme, že koruna bude dále posilovat, pravděpodobně sice mírnějším tempem, ale neočekáváme, že by se tento trend zastavil.
Zvládnutá třetina.
Především díky vývoji kurzu Česko od druhé poloviny 90 let již smazalo více než třetinu odstupu, který byl mezi ním a Eurozónou. Česká ekonomika tedy dohání Evropu velmi významným tempem.Tato rychlost se samozřejmě může zvýšit, pokud by se česká vláda odhodlala k reformám (ozdravení veřejných financí, reformě sociálního systému, zdravotnictví a penzijní reformě). Odstranění těchto překážek by výrazně podpořilo další růst hospodářství a také posilování koruny. Celkově dosavadní vývoj naznačuje, že v otázce dohánění západní Evropy můžeme spíše hovořit o době patnáct až dvacet let a ne 30 až 50 let, jak odhadují ti, kteří dohromady sčítají jablka a hrušky.
