Monolog hluchého
Reakce premiéra Vladimíra Špidly na varování ohledně obrovského rozpočtového deficitu zatím bohužel připomínají monolog hluchého. Špidlova obhajoba vychází ze stále stejných argumentů: celkový veřejný dluh není zase až tak vysoký a současný schodek způsobily vlády Václava Klause. Ať už je však premiérova analýza příčin deficitu správná či nikoliv, rozhodující pro další vývoj ekonomiky je to, co s tím hodlá současná vláda dělat. Šéf kabinetu se mylně domnívá, že má na nápravu stále dost času – možná i více než dvě volební období (!), jak prohlásil v televizi Nova.
Představitelé České národní banky předložili vládě materiál, který poukazuje na nebezpečí nezdravých státních financí v souvislosti s očekávanou přípravou na zavedení eura. Pozorovatelé poznamenávají, že pro centrální banku je argumentace Evropskou měnovou unií pouze záminkou či způsobem, jak konečně donutit vládu, aby podnikla ozdravné kroky. Snížení deficitu je nutné bez ohledu na to, zda a kdy Česko zavede euro. Nicméně pravdou je i to, že nepřipravenost na vstup do eurozóny by se za čtyři roky mohla vymstít (více na straně 36).
Centrální bankéři zřejmě měli pocit, že vláda na jejich materiál nebyla schopna během několika dlouhých týdnů nijak reagovat, a tak ho mezi vánočními a novoročními svátky zveřejnili. Zůstává ovšem nepříjemný pocit: Špidla vůbec nekomunikuje.
Příznivci moderní levice právem vidí v současném českém premiérovi velkou naději. Vulgárního, samolibého a užvaněného Miloše Zemana vystřídal v čele sociální demokracie muž, který má představu o potřebách dlouhodobějšího rozvoje české společnosti, penzijní reformě či podpoře moderních technologií. Z pohledu moderní levice nelze Špidlovi vyčítat ani to, že chce vyšší daně než pravice. Je rovněž pochopitelné, že jako vůdce levice nevěří ve všemocnou sílu trhu. Přesto premiérovi leccos chybí – kromě schopnosti lépe komunikovat především poznatek, jenž je pro řadu levicových politiků v zahraničí samozřejmostí: bez zdravých financí se sociální vize minou účinkem.
Vladimíru Špidlovi se líbí švédský model. Také švédský premiér Göran Persson mluví o sociálním státu. Když však Persson ještě jako ministr financí téměř před desetiletím začínal řešit ve své zemi finanční krizi, nebál se říci jasně: „Kdo má dluhy, není svobodný.“ A začal škrtat v sociálních příspěvcích, podpoře v nezaměstnanosti i nemocenských dávkách. Špidlu zatím charakterizuje jiný výrok, podle něhož si Češi na své sociální výdobytky prostě zvykli.
I když je dnešní výše veřejného dluhu výrazně pod úrovní maastrichtského kritéria (60 procent HDP), tento fakt má sám o sobě omezenou vypovídací hodnotu. Řada světových ekonomů upozorňuje, že jednotlivé ekonomiky jsou na finančních trzích hodnoceny spíše na základě očekávání do budoucna. K existujícímu dluhu je tedy nutné připočíst předpokládané budoucí závazky státu, zvláště v oblasti penzijních systémů či zdravotnictví. Důvěru ve schopnost Česka vypořádat se s dluhy nahlodává řada skutečností – vysoký podíl mandatorních výdajů v rozpočtu i neochota vládnoucích politiků k jasnějším závazkům. Dokonce i optimistický scénář ministra financí Bohuslava Sobotky, který počítá, že Česko by v roce 2006 mělo deficit ve výši „pouhých“ 3,7 procenta HDP, je nejméně ambiciózním plánem ze všech 25 států, které mají být za půldruhého roku členy Evropské unie.
Je potěšující, že Vladimír Špidla mluví o zatáčce, kterou je nutné v oblasti státních financí udělat tak, aby hospodaření země bylo zdravé. Obavy vyplývají ze Špidlových představ, že na tento obrat máme spoustu času. Pomalá jízda může v tomto případě udělat ze zatáčky nebezpečnou zákrutu. Po vstupu do Evropské unie bychom se mohli ocitnout v pozici země, která se přihlásila ke vstupu do eurozóny, ale jež pro to nic nedělá. (Stačí, když to takto budou vnímat investoři.) Jakýkoliv nečekaný ekonomický šok by pak mohl Českem otřást více než jinými zeměmi. Tím spíše, že by česká vláda neměla k dispozici žádný fiskální nástroj, jak šoku čelit. Další zvyšování deficitu by v takové situaci znamenalo katastrofu. Ostatně ani rozpočtový schodek ve výši tří procent HDP ještě neznamená zdravé státní finance, zvláště pokud si vláda chce zachovat onen fiskální nástroj.
Sociální demokrat Göran Persson si toto vše uvědomil. Úspěch Vladimíra Špidly závisí na tom, zda půjde v jeho stopách.
