Viktoru Juščenkovi hrozí, že ztratí svůj vliv
Také oranžová revoluce může požírat své děti. Či dokonce svého vůdce. Už v době, kdy Viktor Juščenko velel odporu na kyjevských náměstích, bylo zaděláno na jeho ústup ze scény. Po jeho boku tenkrát stála ambiciózní Julia Tymošenková, o níž se vědělo, že to může dříve či později oranžovému prezidentovi spočítat. A jedním z výsledků revoluce bylo posilování role parlamentu na Ukrajině. Po letošních březnových volbách budou sami poslanci jmenovat premiéra. Ten pak bude tou hlavní politickou figurou v zemi.
Bylo jasné, že nedávná dohoda mezi Moskvou a Kyjevem o dodávkách plynu vyhrotí spory na Ukrajině, a to i mezi někdejšími vůdci oranžového povstání (EURO 2/2006). Málokdo asi čekal, že to bude tak rychlé. Kyjevský parlament ale ihned dohodu s Ruskem napadl a odvolal vládu, jež je k Juščenkovi loajální. V poslaneckém sboru vznikla pozoruhodná koalice těch, kteří nedávno stáli prezidentovi po boku, a těch, kteří se vždy považovali za jeho protivníky. Sám Juščenko se ocitl v pozici, jež připomíná někdejší situaci ruského prezidenta Borise Jelcina. I ukrajinská hlava státu dnes tvrdí, že parlament dělá věci, na něž nemá právo. Objevily se spekulace, že by prezident mohl parlament rozpustit. Tím by ale asi přišel o zbytek sympatií. Okolní svět sice kdysi Jelcinovi toleroval, že nechal střílet do budovy parlamentu, mnozí si ovšem později uvědomili, jak velká chyba to byla. Dnes už žijeme přece jen v jiné době.
Juščenkovi hrozí, že ho železná Julia nepřestane drtit. Tymošenková tvrdí, že společnost RosUkrEnergo, která bude dovážet plyn na Ukrajinu, je napojena na zločinecké struktury. Třeba ani nemá pravdu, kdoví. Tato firma ale rozhodně transparentní není. Populistům, kteří děsí voliče rostoucími cenami plynu, se v takové situaci argumentuje lépe. Zlomyslní odpůrci oranžové revoluce se dnes mohou smát.
