POZVOLNÁ REVOLUCE

Na tahu je ministerstvo financí

Pražská burza cenných papírů počítá do budoucna s poměrně radikálními změnami svého uspořádání a organizace. Revoluce v podnikání však bývají na rozdíl od politických náročné na čas. Kromě toho současná hospodářská situace v České repu blice a předprivatizační agonie důležitých akcionářů velkým změnám nenahrávají. Proto se vedení burzy snaží dosáhnout alespoň částečných, ale důležitých změn. Ty by měly zlepšit její postavení vůči obchodníkům a emitentům, ale také zvýšit opera tivnost při důležitých rozhodnutích.

Jednou z anomálií největšího českého organizátora trhu s cennými papíry jsou například jeho majetkové poměry. Burza má člena a zároveň má akcionáře. V řadě zemí a zvláště na největších trzích je obvyklé, že jsou tyto dvě skupiny totožné. S členstvím bývá spojeno vlastnictví jedné akcie. Každý člen tak má jako akcionář stejný počet hlasů jako kterýkoliv jiný člen. U nás se poměry mezi akcionáři ustálily v závislosti na tom, kdo byl ochoten se účastnit na navyšován í základního jmění burzy. Jinými slovy, vyhrály především velké banky nakládající s cizími penězi a živící se převážně jinými činnostmi než obchodováním na kapitálovém trhu.

Podle výkonného ředitele burzy Jiřího Huebnera existuje mezi řadou členů vůle tuto situaci změnit. Dokonce někteří akcionáři mají zájem prodat své akcie. Jenže není nikdo, kdo by v dnešní době nakupoval. Navíc by takové změny byly příliš velké na t o, aby se je podařilo prosadit v krátkém horizontu.

Více pokut, více operativnosti.

Burza proto navrhla Komisi pro cenné papíry zatím malou novelu zákona o burze. Komise trošku zúženou variantu poslala na ministerstvo financí. Podle Jany Marcové, ředitelky odboru vnějších vztahů burzy, komise i ministerstvo návrh v podstatě podporují. Podle ní by se mohl dostat na vládní stůl již letos na podzim, a to spolu se zákonem o cenných papírech.

Legislativa by měla napříště například umožnit burzovní komoře, aby sama schvalovala prováděcí předpisy. Dosud má totiž tuto pravomoc pouze valná hromada, což řadu opatření dlouhodobě blokuje. Operativnost v řízení instituce by mělo rovněž zvýšit p řenesení některých rozhodovacích pravomocí z komory na generálního tajemníka.

V zájmu důvěryhodnosti členů burzy je také třeba řešit problém nedostatečné výše pokuty, kterou může burzovní komora uložit. Nyní jde o pouhých padesát tisíc korun. Tato částka je podle Marcové velmi podhodnocená a její uložení má význam spíše symbolický než sankční. Proto burza navrhuje zvýšit pokuty až na jeden milion korun. Ani ten nemusí být pro někoho problémem. Ovšem rozhodně půjde o sankci s větší vahou a větším dopadem na image postiženého.

Burza by také ráda umožnila osobě generálního tajemníka, aby se aktivně podílel na činnosti jejího nejvyššího statutárního orgánu. V praxi to znamená, že je třeba zavést slučitelnost funkce generálního tajemníka s členstvím v burzovní komoře.

Další úpravy zákona počítají se začleněním pojmu „investiční instrument do burzovních obchodů a stanovením pravidel, určujících, kdo je oprávněn na burze kupovat a prodávat vedle cenných papírů také další investiční instrumenty.

Chce to i další normy.

Burza však potřebuje i změnit prostředí, v němž se pohybuje. Proto doporučuje konkrétní změny i v dalších právních normách, jejichž novelizace je na pořadu dne.

Navrhuje například, aby soudy dostaly časový limit pro provedení zápisu změn do obchodního rejstříku. Tím by se podle Marcové odstranila současná nefunkčnost obchodního rejstříku a neúměrně dlouhé časové lhůty neumožňující reagovat například na zvýšení nebo snížení základního jmění společnosti.

Burza také doporučuje umožnit každému akcionáři získat na základě žádosti celkový seznam všech akcionářů společnosti. Rovněž navrhuje snížit nyní padesátiprocentní majetkový limit, při němž je dominantní majitel společnosti povinen navrhnout ostatním ak cionářům výkup jejich akcií, upravit postup při veřejném návrhu v případě ukončení veřejné obchodovatelnosti akcií a uzákonit co nejkratší lhůtu placení za vykoupené akcie.

Výroční zprávy by měly být doplněny identifikací soukromých společností členů představenstva, jejich majetkových podílů, a to včetně rodinných příslušníků, a o souhrn všech transakcí mezi těmito společnostmi. V tomto směru chce upravit us tanovení týkající se osobní odpovědnosti členů představenstva za škodu. Pokud se tyto změny v Obchodním zákoníku neobjeví, patrně je bude burza vyžadovat od emitentů akcií z hlavního a vedlejšího trhu.

Bitva o cenné papíry.

Největší boj na legislativním poli se však nyní svádí o novelu zákona o cenných papírech. Ministerstvo financí a Komise pro cenné papíry se totiž stále nemohou shodnout na rozsahu a podobě změn.

Podle burzy je v tomto zákoně potřeba změnit především pasáže týkající se procedury vydávání veřejně obchodovaných cenných papírů. Rovněž definice derivátu je nepřesná. Deriváty se rozumí penězi ocenitelná práva a závazky odvozené od podkladov ých aktiv. Burza proto doporučuje do zákona také zahrnout definici podkladového aktiva.

Rovněž se jí nelíbí, že smlouvy o cenných papírech by napříště musely mít písemnou formu, neboť by to znemožňovalo obchodování se zaknihovanými cennými papíry na veřejných trzích. Doporučuje také zavést právo Komise pro cenné papíry zrušit pozastavení výkonu práva. To se týká zejména případů, kdy dal příkaz k pozastavení výkonu práva obchodník s cenným i papíry, a to u cenných papírů klienta. V zákoně je prý rovněž třeba přesně specifikovat, co se rozumí „přiměřeným uveřejňováním a co jsou „podstatné informace .

Přímo organizátorů trhu jako takových se dotýká její návrh vypustit ustanovení o termínové burze. Ta by neměla existovat samostatně a organizování obchodů s deriváty by měly provádět za podmínek stanovených zákonem Burza cenných papírů a RM-Systém.

V podmínkách České republiky je také problémem definice „custody“ neboli správy cenných papírů. Tu současná právní úprava vůbec neřeší. Proto chce burza do zákona doplnit službu custody a stanovit podmínky pro její vykonávaní a stanovit okruh osob, které mohou tuto činnost provádět. V tomto směru není rovněž definován takzvaný „princip nominee account“ neboli přesné stanovení vlastnictví cenného papíru.