SPOLUPRÁCE VEŘEJNÉHO SEKTORU SE SOUKROMÝM KAPITÁLEM O spolupráci veřejného sektoru a soukromého kapitálu se zatím více mluví než koná. Platí to zejména o významných investičních akcích. Na úrovni krajů či měst spolupráce samosprávy s podnikateli už úspěšně běží.
SPOLUPRÁCE VEŘEJNÉHO SEKTORU SE SOUKROMÝM KAPITÁLEM O spolupráci veřejného sektoru a soukromého kapitálu se zatím více mluví než koná. Platí to zejména o významných investičních akcích. Na úrovni krajů či měst spolupráce samosprávy s podnikateli už úspěšně běží.
Jedním z hlavních argumentů pro spolupráci státu a soukromého sektoru (takzvané projekty PPP) je, že daňoví poplatníci mohou získat služby, které jim veřejný sektor zejména kvůli nedostatku finančních prostředků nezajistí. V rámci partnerství se také přesouvají rizika na soukromý sektor, tedy na subjekty, jež mají obecně lepší schopnost řízení.
Spolupráce se soukromými firmami by rovněž měla zabránit skluzům a prodražování veřejných zakázek. Soukromý investor má totiž větší motivaci. Pokud by se totiž zpozdil při výstavbě či by objekt neudržoval, mohl by přijít o peníze, které do výstavby vložil.
DLOUHÁ PŘÍPRAVA ZÁKONŮ
O možném využití PPP projektů se u nás hovoří již od 90. let. V roce 2003 vláda zveřejnila zájem prohlásit projekty PPP za jednu z možných součástí reformy veřejných financí a začala příprava koncesního zákona. Ten má být základním, nikoliv však jediným, zákonem upravujícím fungování projektů PPP.
Hlavní právní normou, která souvisí s koncesním zákonem, je zákon o zadávání veřejných zakázek, protože PPP projekty podléhají jeho režimu. Dalším problémem, který bude třeba s přijetím koncesního zákona řešit, je vybírání poplatků od uživatelů veřejné infrastruktury vybudované při PPP projektech. Musí existovat taková úprava, která stanoví způsob regulace výše takto vybíraných poplatků a podmínky a způsob jejich vybírání.
SENÁT ZMĚNY NECHYSTÁ
Zmíněný koncesní zákon je již v Senátu a zdá se, že to bude jeho poslední štace před Kanceláří prezidenta republiky. Senátoři totiž proti návrhu nic nenamítají a očekává se tedy jeho hladké schválení.
Zákon má především posílit právní jistotu a vytvořit rámec pro projekty PPP. Současně stanoví proceduru pro výběr koncesionáře, tedy dodavatele, a regulační mechanismy. Jasně nastavené procesy schvalování zlepší podle ministerstva pro místní rozvoj průhlednost ve veřejném zadávání, a tím povedou i k boji proti korupci. Přijetí zákona by prý mělo podpořit i zahraniční investice.
Zákon také rozděluje koncesní projekty a smlouvy podle předpokládané hodnoty na významné a ostatní. Významné koncesní projekty a smlouvy, které přesahují 500 milionů korun, má schvalovat vláda. Projekty v hodnotě nad 250 milionů jsou v kompetenci krajů a hlavního města Prahy.
Je třeba ale dodat, že koncesní zákon spolu se zákonem o veřejných zakázkách vytvářejí pouze obecný právní rámec pro realizaci projektů PPP. Většina smluvních vztahů upravených budoucí koncesní smlouvou bude podléhat obchodnímu zákoníku.
VYROVNANÁ RIZIKOVOST
Pokud se město, kraj či obec rozhodnou pro investiční akci a rádi by využily služeb soukromého kapitálu, mohou se obrátit na vládou zřízené PPP Centrum. Jeho hlavním cílem je pomáhat právě veřejnému sektoru. Asociace PPP má za úkol zase pomáhat primárně soukromému sektoru, ve skutečnosti se však činnosti obou institucí vzájemně doplňují a překrývají.
„Z dosavadních zkušeností na té nižší úrovni víme, že často bývá problém s přesnou definicí cílů projektu. Zadavatel zkrátka neví úplně přesně, co vlastně chce,“ říká výkonný ředitel Asociace PPP Jan Šnajdr. Podle jeho slov musí být projekty oboustranně výhodné. Právě na přílišnou rizikovost projektů pro soukromé investory, se kterou počítá nový zákon, si stěžuje předseda Asociace PPP Marek Ditz. „Na soukromý sektor se nemohou nahrnout veškerá rizika projektu, neboť by to vedlo k jeho prodražení. Pro tento sektor se také nehodí ani projekty, které nemají ekonomickou návratnost,“ říká.
DRAPÁK: STÁT MŮŽE ZKUSIT VŠECHNO Podle šéfa PPP Centra Filipa Drapáka se spolupráce státu a firem naplno rozjede kolem roku 2008. Do té doby budou ministerstva připravovat a realizovat pilotní projekty a vylepšovat potřebné zákony. V budoucnu by firmy měly investovat desítky miliard korun do výstavby a provozování silnic, dálnic, nemocnic, škol nebo věznic. Cílem státu by nyní mělo být vyzkoušet všechny typy projektů, které jsou pro systém PPP typické. „Vyzkoušíme jednu dálnici, budeme vědět, že máme fungující legislativu. A pak si můžeme říci, že uděláme další obdobné projekty za 80 či 100 miliard korun,“ tvrdí. Strategie hospodářského růstu, kterou vypracoval bývalý vicepremiér pro ekonomiku Martin Jahn, předpokládá, že stát do roku 2013 investuje do výstavby a opravy komunikací kolem 1,3 bilionu korun. Přibližně 140 miliard by mohlo jít právě do systému PPP. POMŮŽE EVROPA?
Veřejný sektor se také zajímá o možnosti využití prostředků z Evropské unie na projekty PPP. Nejdůležitějším v tomto směru je Kohezní fond a Evropský fond pro regionální rozvoj. Tyto dva fondy ve vztahu ke konceptu PPP budou zajímavé především podporou dopravní a ekologické infrastruktury. Využití Evropského sociálního fondu lze zvážit při zajišťování služeb pro školství, sociální služby a budování administrativních kapacit pro státní správu.
Příprava obsahu konkrétních operačních programů a jejich priorit se však uskuteční až letos. Teprve během letoška tedy bude možné říci, jak konkrétně tyto fondy pomohou.
JAK TO FUNGUJE
Základem projektu PPP je vztah mezi veřejným a soukromým sektorem, kdy veřejná správa svěřuje na smluvní bázi výkon určité služby privátní sféře. Jinak řečeno, soukromý investor vloží finanční prostředky například do vytvoření veřejně prospěšné stavby, tu potom spravuje a provozuje. Za tuto službu dostává od veřejného sektoru předem sjednanou úplatu, případně získává prostředky přímo od konečných uživatelů (na základě koncese na provozování majetku). Od klasického zadávání veřejných zakázek se PPP liší především tím, že obě strany - veřejný i soukromý sektor - jsou v rovnocenném postavení.
Za výhodnou je metoda PPP považována i ze strany státu či samospráv. Umožňuje totiž uskutečnění projektů i za situace, že na ně zadavatel momentálně nemá peníze. Očekává se také jak vyšší efektivnost vynaložení finančních prostředků, tak i vyšší kvalita zajištění veřejných služeb.
DLOUHODOBÉ SMLOUVY Smlouvy o PPP jsou dlouhodobé (většinou na 20 až 40 let). Veřejná správa musí předem poskytnout dodavateli velice přesné specifikace služeb, které má soukromý dodavatel poskytovat během smluvního období. Smluvní platby jsou obvykle strukturovány tak, že správní orgán nebo uživatelé platí pouze za poskytované služby a ne za aktiva potřebná pro poskytování služeb. Zadavatelem projektu je tedy veřejný subjekt, který specifikuje požadavky a přání. Na jejich základě vypíše výběrové řízení a vybere buď ještě poradce, nebo přímo partnera ze soukromé sféry. Následná koncesní smlouva stanoví smluvní podmínky, na jejichž plnění závisí pravidelnost plateb zadavatele koncesionáři (soukromému subjektu). Financování projektů zajišťují banky již na základě dohody s koncesionářem. ROZDÍLY PROTI DNEŠKU SOUČASNÝ STAV Veřejný sektor chce postavit novou nemocnici. Vypíše postupně výběrová řízení na poradce, dodavatele, investora, provozovatele a případně na subdodavatele. V případě jakýchkoliv potíží si všechny zainteresované firmy problém předávají jako horký brambor a měsíce či roky se řeší, kdo za to může, kdo je odpovědný, kdo zajistí nápravu a kdo zaplatí případnou škodu. STAV PŘI PROJEKTECH PPP
Veřejný sektor vypíše maximálně dvě výběrová řízení - na poradce a na PPP partnera. Ten už si sám zajistí dodavatele, investora, provozovatele či subdodavatele. Bude také jednoznačně a nezpochybnitelně zodpovědný za realizaci projektu a jeho bezchybné fungování po dobu uzavřené smlouvy. Za to bude od veřejného sektoru inkasovat finanční prostředky, a to jakoukoliv formou.
CO JSOU PROJEKTY PPP
Projekty PPP (Public Private Partnership) jsou založeny na rovnocenném postavení veřejného a soukromého sektoru. Soukromý investor vloží finanční prostředky do vytvoření veřejně prospěšné stavby, tu potom spravuje a provozuje. Za tuto službu pro veřejný sektor dostává úplatu, případně získává prostředky přímo od konečných uživatelů. Výhoda PPP projektů je především v tom, že veřejný sektor nemusí okamžitě vydat velký objem peněz, budoucích výdajů se však ve většině případů nezbaví.
POSTUP PPP PROJEKTU 1. Zadavatelem je vždy veřejný subjekt, který detailně specifikuje své potřeby a výstupy, které od projektu očekává 2. Rolí soukromého sektoru je co nejefektivněji zajistit veřejnou službu podle zadání zadavatele 3. V případě, že soukromý sektor neplní smluvní podmínky, například o kvalitě služby, ohrozí své příjmy od veřejného sektoru, a tím i splácení investic 4. Veřejný sektor platí roční splátky například poplatkem za dostupnost služby nebo umožní soukromému sektoru vybírat platby přímo od uživatelů služby 5. Na konci projektu infrastruktura přechází do vlastnictví veřejného sektoru PLATNĚNÍ PPP Dopravní infrastruktura - dálnice, tunely, mosty, rychlodráhy Administrativní či ubytovací kapacity - úřady, soudy, ubytovny, administrativní prostory, věznice Zdravotnictví - nemocnice Školství - univerzitní komplexy, koleje, školy Obrana - výzbroj, speciální infrastruktura Utility** - vodárenství
