Ukrajina chce prodejem soukromým vlastníkům rozhýbat ekonomiku a zároveň zalepit
díry v prázdné státní kase. Jen letos je tak na prodej majetek minimálně za 12
miliard hřiven (asi 11,2 miliardy korun). Od soukromých investorů kabinet
očekává, že zlepší fungování zatím většinou ztrátových firem. Zároveň
předpokládá snížení korupce a odříznutí staré gardy prominentů, kteří na
státních podnicích dosud v tichosti parazitují.
Do prodejních aukcí mohou po dle ukrajinského zákona vstoupit i investoři ze
zahraničí. Zákaz mají ovšem zájemci z Ruska. Co je na prodej? Zatím se jen
paběrkovalo. Mezi oněmi 3500 státními podniky je spousta prázdných skořápek a
zastaralých závodů zralých na kompletní renovaci nebo rovnou na odpis.
Druhou skupinou jsou malé privatizace místních firmiček a zapomenutých
nemovitosti. V uplynulých týdnech tak třeba fond vydražil za půl milionu hřiven
garáže Spolku veteránů z Afghánistánu v Energodaru nebo za 30 milionů hřiven
nedokončené lázně pro 20 osob v městečku Parafiivka.
Naftogaz tratí na levné ropě
Přímými aukcemi – obvykle elektronickými – se stát chce rychle zbavit
majetku, který mu je spíš na obtíž. Skutečným rodinným stříbrem je top 100
velkých podniků, které představují 90 procent celkové hodnoty státního
portfolia. Jejich prodej bude složitější.
Jde v první řadě o majoritní podíl v plynárenském gigantu Naftogaz, který
těží ropu i plyn. Kvůli nízkým cenám komodit je ale ztrátový. Za posledních
deset let společnost, která patří k největším zaměstnavatelům v zemi, musela
mimo jiné zredukovat o dvě třetiny počet pracovníků na zhruba 68 tisíc lidí.
Šéf Naftogazu Andrij Kobolev prosazuje postupný prodej přes burzu. „Dávno
navrhujeme prodej aspoň minoritního balíku akcií na burze. Když dopadne dobře,
můžeme prodat ostatní,“ uvedl Kobolev v rozhovoru pro agenturu RBK-Ukrajina.
Letitým příběhem je snaha zprivatizovat státní podíl ve velké přístavní
chemičce v Oděse. Letos se možná konečně objevil vážný zájemce. „Na
nadcházející privatizaci se chce podílet ázerbájdžánská státní ropná společnost
SOCAR,“ uvedl na svém facebooku člen managementu chemičky Mykola Šchurikov.
Nejasná je situace kolem největšího ukrajinského výrobce turbín Turboatom.
Firma loni vykázala zisk kolem půl miliardy hřiven. Ukrajinská vláda v
posledních třech letech střídavě slibuje prodej státního podílu a hned z toho
zase couvá. Ukrajinský portál UA Times si ale všiml, že na ekonomickém fóru
letos v lednu v Davosu se společnost objevila v nabídce pro investory.
| Velká sousta v privatizaci |
| • Naftogaz – vedle vlastní těžby ropy a plynu je zapojen i do tranzitu plynu z Ruska, na což byla vydělena část společnosti
• Strojírny Kyjev – První kyjevský strojírenský závod má tradici od roku 1882, dodává mimo jiné stroje pro těžební průmysl nebo kosmický výzkum • Turboatom – jeden z největších výrobců turbín na světě, je aktivní hlavně v oblasti atomové energie • Ukrspyrt – vedle alkoholu vyrábí také farmaceutické výrobky, parfémy nebo krmivo pro zvířata • Centrenergo – energetický moloch provozuje uhelné elektrárny v centrální a východní Ukrajině • Dnipro hotel – luxusní čtyřhvězdičkový hotel v centru Kyjeva |
K dalším velkým soustům patří Centrenergo, jehož elektrárny pokrývají 14 procent celkové energetické spotřeby země. Do prodeje by letos mohl jít až 78procentní podíl společnosti. Více než tři roky se také marně hledá vážný zájemce pro státní Ukrspyrt, což je hlavní producent vodky a dalších lihovin.
Krym a Donbas mimo dosah
Plnohodnotné privatizaci na Ukrajině dlouhá léta bránil zákaz prodeje zhruba
tisícovky vybraných státních podniků, které byly uvedeny na speciálním seznamu.
Zákaz loni zrušil prezident Volodymyr Zelenskyj, čímž dal privatizaci zelenou.
Přesto jsou ale stále dvě skupiny podniků, na něž soukromí zájemci ani teď
nedosáhnou.
Je to jednak 900 vědeckých institucí nebo podniků se strategickým významem,
které jsou z nabídky vyňaty. Druhou skupinou je asi šest stovek společností v
donbaské a luhanské průmyslové oblasti, nad nimiž kvůli válce s proruskými
separatisty nemá vláda dostatečnou kontrolu, stejně tak jako nad poloostrovem
Krym okupovaným Ruskem.
Reformistův půlrok
Letošní halasně proklamovaná privatizační tsunami narazila hned v březnu na
dvě překážky, které nikdo nečekal. Nejprve to byla demise kabinetu premiéra
Oleksije Hončaruka, která následovala po sporech s prezidentem i opozicí. Vláda
si tak připsala nelichotivé nej, když vydržela u moci pouhý půlrok. V mladém
proreformním politikovi Hončarukovi ztratila privatizace horlivého zastánce.
Nový premiér Denys Šmyhal je zatím velkou neznámou, jako ekonom se zkušeností
ze Západu by ale mohl privatizaci dále podpořit.
Druhou komplikací, a to daleko zásadnější, je hrozba související s šířením
koronaviru. Na Ukrajinu dorazila nákaza přesně v momentě zmíněné demise vlády.
První případ úřady zaregistrovaly 2. března, do konce měsíce pak počet
nakažených vzrostl na šest stovek.
Vzhledem k populaci téměř 45 milionů tak Ukrajina patří zdánlivě k méně
zasaženým zemím. Epidemie je ale zřejmě o několik týdnů opožděna oproti západní
Evropě a navíc čísla zkresluje nízký počet testů na covid-19. Nemoc s sebou
také mohou dovléct tisíce Ukrajinců, kteří se v těchto dnech houfně vracejí
domů z České republiky a dalších zemí EU, kde přišli kvůli pandemii o práci.
Vláda od půli března zavádí přísné restrikce, zastavila vstup cizinců do
země, zavřela všechny školy i většinu obchodů vyjma potravin a lékáren. „Karanténa
neovlivní privatizační kampaň,“ ubezpečil na konci března ukrajinský Fond
národního majetku. Jako vše v době koronaviru je ale i toto nejisté. Čekání na
ukrajinskou privatizaci se tak může znovu protáhnout.
