Mostecko
Lidí bez práce na Mostecku hrozivě přibývá. Jestliže nyní míra nezaměstnanosti dosahuje sedmnácti procent, na konci roku bude na dlažbě pravděpodobně již pětina práceschopného obyvatelstva. Zainteresované instituce proto ve spolupráci s dalšími part nery připravují program rozvoje regionu.
Problém se netýká jen mosteckého okresu, ale přesahuje celý severozápad Čech. To znamená Louny, Litoměřice, Teplice, Ústí nad Labem, Chomutov, Teplice, Děčín, Cheb, Sokolov a Karlovy Vary. Ministerstvo pro místní rozvoj připravilo proto po vzoru naši ch západních sousedů pilotní takzvaný Regionální operační program, jež si klade za cíl zvýšit zaměstnanost.
Není však osamocen. Městské úřady, úřady práce a další instituce v postižené oblasti daly hlavy dohromady a začaly samy vymýšlet, jak svůj region pozvednout. „Předtím to bylo hodně roztříštěné, teď se objevila snaha okresů spojit se dohro mady a problémy řešit spolu s vládou. To je zásadní pokrok, říká optimisticky šéfka mosteckého úřadu práce Jana Šmejcová.
Ministerstvo průmyslu a obchodu má pod patronátem dotaci 250 milionů korun, jež se mají rozdělit na slibné projekty. O podporu se může ucházet každý podnikatel, který zřídí pracovní místa pro minimálně padesát lidí na dobu pěti let. Návrhy se zatím na úřadu hromadí, speciální komise je bude posuzovat 21. června.
Jak vypadá nezaměstnaný?
Pětadvacetiletá paní Lenka je sama s šestiletou dcerou. Je vyučená prodavačka a práci hledá už od mateřské dovolené, tedy dva roky. Marně. Protože dítě nemá kdo hlídat, nemůže pracovat na směny, maximálně na ranní. A takových je v Mostu více. Žije tedy ze sociálních dávek a bez pomoci rodičů by se neobešla. Rekvalifikační kursy zatím nezkusila. „Asi to je zbytečné, vždyť ani lidem se střední školou to práci najít nepomohlo, říká. Na úřad práce ovšem chodí pravidelně, přestože v í, že jí nic vyhovujícího nemohou nabídnout. „Nemůžu nic najít, mohla bych maximálně uklízet, říká odevzdaně.
Počet nezaměstnaných se na Mostecku vyšplhal bez tří stovek k deseti tisícům, na jedno pracovní místo připadá třiadvacet uchazečů o práci. Typický člověk bez práce má jenom základní vzdělání nebo je vyučen. Takových v mosteckém úřadu prác e registrují třiaosmdesát procent. Dále jsou to ze tří pětin mladí lidé do pětatřiceti let, přičemž největší skupina nezaměstnaných má od dvaceti do čtyřiadvaceti let a průměrný věk dosahuje 33 let.
Jsou to tedy ve velké míře lidé, kterým se vyplatí být na sociálních dávkách než pracovat za nižší mzdu. Jenomže výše vyplacených dávek a podpor v nezaměstnanosti loni v tomto okrese dosáhla 1,1 miliardy korun a letos to bude ještě o hodně víc. „Takto vydané peníze však nenesou žádný efekt, jsou to méně racionálně využité peníze než na různé projekty, upozorňuje starosta Mostu Jiří Šulc.
S tím souhlasí i Jana Šmejcová, když říká: „Práce je všude, kam se podívám, závisí to ale na penězích a na tom, aby se to lidem podalo tak, že by tu práci chtěli dělat. A dodává, že rychlá řešení jsou vždycky hodně drahá a nepřineso u očekávaný efekt. Podle ní je potřeba nejenom vymyslet projekt, ale určit i skupinu lidí, pro kterou se bude hodit, a motivovat je, najít zdroje a cestičky k nim.
Stát nám dluží
Starosta Šulc dodává, že není potřeba vymýšlet nic nového, stačilo by využít již vymyšlené a rozběhlé projekty. „Vláda si však musí uvědomit, že tomuto regionu hodně dluží. Celých minulých padesát let se odsud peníze jenom braly a teď by sem te dy měly jít prioritně. Stát by nám to měl vrátit, soudí.
Podle něho by tak mohlo město dostat přednost ve využívání současných dotačních titulů. Například z fondu ministerstva pro místní rozvoj, který je určen na opravy vad panelových domů. Most je paneláků plný a práce by tak bylo dost. Stačilo by prý, kdyby stát přispěl pětatřiceti procenty a zbytek financí by doplnilo město. Podobně okresní mostecká nemocnice by mohla požádat zase na ministerstvu zdravotnictví. Potřebuje totiž zrenovovat kotelnu a opravit operační sály. Má na to připra veno polovinu potřebných peněz.
Finančně nejnáročnější projekt se týká bývalého lomu Benedikt. Tady by totiž mohlo vzniknout místo pro oddechovou rekreaci s jezery, parky a lesy. A zase by byla práce pro malé firmy i dost lidí. Pomoci by mohlo i ministerstvo ž ivotního prostředí. Starosta přitom není náročný a říká, že by prozatím stačilo patnáct milionů korun, což je v porovnání s objemem vyplacených dávek směšně malá suma.
Snaží se i město
Město ovšem nečeká jenom na to, co stát dá. Už v minulosti připravilo rozvojovou zónu o deseti hektarech. Je určena především pro místní malé a střední podnikatele, kteří tu mohou vyrábět, obchodovat a nabízet služby. Část už je obsaz ena, zbývá ještě dva a půl hektaru. Zájemci prý jsou, vždyť je jim metr čtvereční nyní nabízen za dvě stě korun (původní cena byla dva tisíce). Zóna by měla být obsazena tak do tří až čtyř let a měla by nabídnout místo pěti stům až tisíci lidí.
Starostovi a ředitelce úřadu práce se nejvíce líbí nápad s letištěm, kde by mohla vzniknout velká průmyslová zóna. V blízkosti Žatce se totiž na dvě stě osmdesáti hektarech rozkládá bývalé vojenské letiště. Má tu výhodu, že pozemky patří státu, a nejsou tudíž zatíženy žádnými majetkovými spory. Bohužel tento nápad údajně příliš nepodporuje ministerstvo obrany, které chce, aby vzletové dráhy zůstaly zachovány.
Místo má však další výhodu: leží uprostřed tří okresů - Most, Chomutov a Louny, do práce by tedy neměl daleko žádný z jejich obyvatel. „Je to lepší než vymyslet několik různých zón, říká Šulc. A má také nápad na využití - logistické centrum. „To by bylo opravdu hodně pracovních míst, například frankfurtské letiště zaměstnává sedmdesát tisíc lidí, dodává. Podmínkou úspěšnosti však je, aby bylo centrum napojeno na síť dálnic.
Silnice spásou
Hospodářská a sociální rada prosazuje myšlenku rychlostní komunikace, jež by region propojila s Prahou a vedla by až k německým hranicím. Nad Chomutovem by se pak ještě musel otevřít mezinárodní nákladní hraniční přechod. „Z Německa d o Ruzyně by se pak lidé dostali za hodinku, a to by bylo dobré určitě i pro pražské letiště, prohlásil starosta.
Nápad s pozemkem u Žatce tak dostává pevnější základy. Silnice by navíc pomohla rozvoji drobného podnikání. Náklady by dosáhly podle starostova hrubého odhadu šesti až osmi miliard korun, ale zde by mohla přispět Evropská unie z fondu příhraniční spolupráce. Stavba by trvala asi pět až šest let a zaměstnala by několik stovek lidí.
To by se určitě líbilo pětačtyřicetiletému Pavlovi, který práci hledá už rok. Předtím vedl svoji malou stavební firmu a zaměstnával dvanáct lidí. Ale na velké projekty jeho podnik neměl a malých se nedostávalo. Proto zkrachoval. Nyní žije jen ze sociálních dávek. „Je mi jedno, kde budu pracovat, hlavně abych něco měl, prohlašuje. Ze situace na Mostecku je rozčarovaný. „Šachty i chemička propouštějí, v zemědělství také práce není. Tady by pomohlo, jen kdyby se postavily nové fabriky , dodává.
Dluhy minulosti nemizí
Mostecká uhelná společnost, jež svým ohlášeným propouštěním přidělala vrásky na čele nejednomu svému zaměstnanci, vymyslela zase projekt Hornické revitalizační agentury a slíbila, že do ní přispěje padesáti miliony korun. Agentura by měla být založena během září či října. „Cílem je připravit projekty k řešení nezaměstnanosti a realizovat je. Hned lze začít se sanacemi a rekultivacemi na dolu Ležáky a s výrobou kotlů Varimatic, což představuje šedesát míst, říká šéf Mostecké uhelné Antonín Koláček.
Těžební společnost říká, že musí zvýšit produktivitu práce a navrch během dvou let očekává pokles těžby na deset až dvanáct milionů tun uhlí ročně z loňských osmnácti. Navíc padá ekonomika, a tím i spotřeba energie. Proto vedení podn iku rozhodlo o okamžitém uzavření lomu Ležáky a zavírat se pravděpodobně bude také hlubinný důl Koh-i-noor. „Letos tak odejde osm set a příští rok dvanáct set lidí. Během dvou a půl roku to bude celkem čtyři a půl tisíce, upřesň uje Koláček. Navíc dodává, že po spuštění Jaderné elektrárny Temelín by se mohl podnik dostat pod mez rentability, což je asi sedm až osm milionů vytěžených tun. I tady prý bude muset pomoci stát.
Státní kasa musí podle něho přispět i do fondu na rekultivace. S tím souvisí takzvané dluhy minulosti, které dosahují sedmi a půl miliardy korun. A to se musí podle Koláčka řešit ve spoluúčasti se státem. Ministerstvo průmyslu a obchodu zatím rozhodlo, že by Hornické agentuře přispělo výnosem z prodeje státního p odílu v Mostecké uhelné majoritnímu akcionáři Appian Group. Jenže to by pak muselo vynést více než šest set padesát milionů korun, což je poněkud nereálné, protože společnost Appian již v dolech získala nadpoloviční podíl a ohlásila, že ak cie bude vykupovat za 128 korun. Hodnota státního podílu (46 procent) tak činí jen 523,5 milionu korun.
Horníci na tom nejsou nejhůř
Jedním z prvních propuštěných horníků je dvaačtyřicetiletý Zdeněk. Ještě před čtyřmi měsíci pracoval právě na dolu Koh -i-noor. Na šachtě dělal celý život, propuštěn byl čtyři roky před expozicí, tedy před nárokem na hornickou rentu. Vydělával patnáct tisíc měsíčně a nyní jeho rodina žije jen ze sociálních dávek, manželka je v plném invalidním důchodu. „Bral bych jakoukoliv práci, ale na to, abychom se uživili, potřebuji vydělávat alespoň deset tisíc, vysvětluje. Zatím tedy žije z ruky do úst. Dodává, že ani jeho kolegové, kteří se spolu s ním ocitli na dlažbě, zatím nic nenašli.
Ale ředitelka úřadu práce se propuštěných horníků nebojí. Říká, že jsou zvyklí pracovat, a mají tudíž lepší startovní pozici. Vezmou však práci těm, kteří jsou na tom s praxí a vzděláním hůř.
Starosta Šulc navrhuje, aby se název Hornické agentury změnil na Severočeská revitalizační agentura. Měla by totiž podle něho působit plošně na území všech sedmi okresů a řešit zátěže nejenom po dolech, ale i po chemičkách. „Neměla by se navíc zabývat jenom rekultivacemi, její záběr by měl být širší. Měla by umožnit, aby krajina mohla být využívána také hospo dářsky, nejde jen o břízky a jezírka, zdůrazňuje. Odhaduje, že je to úkol tak na patnáct let a práci by mohl přinést až tisícům občanů. Aby na to vše byly peníze, navrhl, aby výtěžek z prodeje státního podílu v Mostecké uhelné š el do agentury celý.
Přispěje také Evropská unie
Ministerstvo pro místní rozvoj však mezitím pro severozápadní region připravilo takzvaný Regionální operační program. Spolupracovali na něm zástupci různých ministerstev, úřadů práce, okresních úřadů, místních zaměstnavatelů i zahraniční odborníci. Zaměřuje se na několik rozvojových oblastí, odstranění různých nerovností a celkovou pomoc regionu (viz tabulka), a do roku 2006 by tak měl vytvořit jedenáct a půl tisíce pracovních příležitostí.
„Bylo to zpracováno proto, abychom mohli využívat peníze z evropských zdrojů, vysvětlil vrchní ministerský ředitel Tomáš Oliva. Program už vládou prošel a nyní se jím zabývají v Bruselu. Jejich posudek by snad mohl být na stole během měs íce. Podle plánu by měla zhruba třetinu peněz dodat Česká republika, zbytek evropské fondy. „Letos máme v rozpočtu na regionální politiku 320 milionů.
Pokud bychom je dostali i příští rok, máme na program peníze, dodává Oliva. Pokud se dají všechny návrhy dohromady, tak by ze severozápadních Čech mohla vzniknout pro život příjemná oblast. „Nelze si však myslet, že tady vznikne ráj, když ekonomika celé republiky půjde dolů, dodává střízlivě starosta.
