Vánoce s exekucí „slavil“ každý desátý Čech a téměř půl milionu z nich jich mělo tři a více. Taková masa lidí představuje problém, kterého si všímají už i zahraniční média a který začíná ohrožovat ekonomickou a politickou stabilitu Česka. Přesto se ani v roce 2018 dlužníci nedočkali vyhlídky snazšího oddlužení - za současných podmínek na osobní bankrot dosáhne jen zhruba 20 tisíc lidí ročně.
Místo toho, aby poslanci dali dlužníkům možnost vrátit se do normálního života, zase vymýšleli paskvily. Do novely insolvenčního zákona zabudovali dvě hlouposti: minimální částku 2178 korun, kterou bude muset být dlužník schopen měsíčně platit, a pak podmínku, že po pěti letech oddlužovacího martyria bude rozhodovat soud o tom, jestli se dlužník dost snažil. Minimum by rovnou vyautovalo ty nejchudší - důchodce a samoživitele. Nakonec jej senátoři těsně před svátky vyškrtli a novelu insolvenčního zákona vrátili do sněmovny i s doporučením, aby z ní zmizel také soudní přezkum.
Nejde ale jen o samotné oddlužení. Současný systém vymáhání dluhů je těžko slučitelný se životem. A co víc, přímo dlužníky motivuje, aby zůstávali v šedé ekonomice a na sociálních dávkách. Legální práce pro ně totiž představuje existenční riziko. Nezabavitelná částka v tuto chvíli nezajistí ani živoření - dlužníkovi s přednostními exekucemi zůstane 9,5 tisíce korun, s těmi nepřednostními pak 13 tisíc korun měsíčně. Navíc částka, na kterou exekutor nedosáhne, neroste úměrně s tím, kolik si dlužník vydělá. A jelikož se sociální dávky, například příspěvek na bydlení, počítají ze mzdy před srážkami, po nástupu do práce dlužník brzy zjistí, že je pro něj méně devastující pobírat peníze od státu a chodit po melouchách. Ministerstvo spravedlnosti už připravilo návrh, aby s rostoucím výdělkem rostla i částka, kterou si může dlužník ponechat. Alespoň něco.
Jak z toho ven? Novela insolvenčního zákona se může dotknout až desetiny populace
Dále čtěte: