Laické i odborné publikum se v posledních měsících pustilo do debaty o širším uplatnění soukromých firem při poskytování veřejných služeb. Týká se výzev, jež taková spolupráce mezi veřejnými a soukromými subjekty přináší i jejich úskalí. Diskuse se účastní zejména ti, kdo s konceptem partnerství spojují svá subjektivní očekávání. Často bývá zatížena různými mýty.
Na dluh ne.
Objevují se názory, že partnerství umožní dodat občanům služby, za které nemusí veřejný sektor zaplatit, nebo že se jedná o formu zadlužování obcí, regionů a státu, nezapočítávané do veřejného dluhu podle maastrichtských limitů. Zadání, které definoval kabinet v Koncepci reformy veřejných rozpočtů z loňského června, znělo – vytvořit právní a institucionální rámec pro kvalifikovaný výběr efektivních řešení, která negativně neovlivní budoucí bilance veřejných rozpočtů. Součástí dokumentů, na jejichž základě vláda koncepci reformy schválila, byla také informace o probíhající revizi pravidel Eurostatu (ESA 95 manuál o vládním dluhu a deficitu). V tomto textu byl již vysloven předpoklad, že například infrastruktura vybudovaná soukromou společností bude v účetní rozvaze vlády zaznamenána prostřednictvím tvorby hrubého fixního kapitálu s protipoložkou ve formě imputované půjčky ve stejné hodnotě (zvýšení dluhu), to jest při vzniku závazku.
Schválená politika.
Úkol vytvořit rámec pro kvalifikovaný výběr efektivních řešení v oblasti partnerství se nestal součástí reformy veřejných rozpočtů náhodou. K základním cílům reformy patří podpořit dlouhodobou udržitelnost a stabilitu veřejných financí a současně vytvářet podmínky pro účelné a efektivní poskytování veřejných služeb. To v oblasti partnerství veřejného a soukromého sektoru znamená využít potenciálních věcných i ekonomických přínosů, které tento koncept nabízí, a současně monitorovat a regulovat závazky, jež veřejnému sektoru touto cestou vznikají.
Proto vláda schválila v lednu letošního roku „Politiku v oblasti Partnerství veřejného a soukromého sektoru“, která deklaruje podporu profesionálně řízené realizaci projektů partnerství a řeší úlohu regulace a regulátora. Cílem vlády v této oblasti je monitorovat a regulovat budoucí závazky, vznikající jednotlivým segmentům veřejných rozpočtů ze smluv o partnerství. Přitom je třeba mít na mysli, že v současné době nemáme nástroje ani pro zjištění již existujících závazků. Schválená „Politika“ vytvořila základní rámec pro jejich monitorování a regulaci, který bude nastaven kompatibilně s připravovanými pravidly Eurostatu.
Osvědčené know-how.
Některá města a kraje vstoupily či vstupují do podobných projektů, další se o projekty tohoto typu zajímají. Jejich představitelé jsou si vědomi nedostatečné připravenosti svých spolupracovníků být skutečným profesionálním, kvalifikovaným partnerem v přípravě a naplnění takového projektu. Stejně tak ministerstva a ostatní ústřední orgány obvykle nedisponují odborníky připravenými k práci na projektech partnerství. Tato práce vyžaduje mimo jiné kvalifikaci v oblasti právní, schopnost analyzovat finanční aspekty transakce a definovat věcné parametry žádaných služeb, to vše s ohledem na vliv času.
Kabinet proto uložil ministru financí zřídit Centrum pro implementaci Partnerství veřejného a soukromého sektoru, které bude zadavatelům poskytovat odbornou podporu při provádění projektů partnerství. Zadavateli budou ústřední orgány státní správy, kraje a obce. Vytvoření Centra jako místa, kde bude soustředěno know-how využívané v zájmu veřejného sektoru, se osvědčilo v mnoha zemích. Také expertní mise Světové banky, které se v České republice zaměřily na institucionální podmínky pro uzavírání projektů partnerství, jednoznačně doporučily vytvoření takového pracoviště. Plnohodnotné využití principů partnerství jako jedné ze standardních metod poskytování veřejných služeb v České republice bude vyžadovat několikaletou práci mnoha odborníků.
