Co je práce přesčas
Práce přesčas představuje pracovní činnost, kterou zaměstnanec vykonává nad rámec své pracovní doby a mimo standardní rozvrh pracovních směn. Může se jednat o práci dobrovolnou, k níž zaměstnavatel udělil danému zaměstnanci souhlas, nebo o práci nařízenou zaměstnavatelem ve výjimečných situacích. Tyto přesčasy jsou regulovány zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce.
Zaměstnavatel nemůže práci přesčas předem rozvrhnout do rozpisu směn. Ani v případě, kdy podnik řeší akutní personální podstav, nelze situaci řešit tím, že bude předem stanoven týdenní rozvrh pracovní doby, do kterého budou zahrnuty přesčasy. Nařízení práce přesčas je možné pouze za předpokladu, že nastaly vážné provozní důvody.
Zároveň je potřeba myslet na to, že ne každá hodina strávená na pracovišti nad rámec pracovní doby se počítá jako přesčas. Zaměstnanec, který se z jakýchkoliv důvodů zdržuje po skončení pracovní doby na pracovišti bez vědomí zaměstnavatele, nemá nárok na odměnu za práci přesčas ani na náhradní volno.
Dobrovolná a nařízená práce přesčas
Jak uvádí zákoník práce, přesčasy jsou vykonávané buď se souhlasem zaměstnavatele, nebo na jeho příkaz, a to i v rámci doby nepřetržitého odpočinku mezi směnami a v některých případech také ve dnech pracovního klidu. Osobu, která je oprávněná přesčasy zaměstnanci nařídit, je možné stanovit v pracovním řádu, ale nejčastěji se jedná o přímého nadřízeného dotyčného pracovníka. Nařízená práce přesčas o víkendu a o svátcích je pak navíc možná pouze v následujících případech:
- při výkonu naléhavých opravných prací,
- při výkonu inventurních a závěrkových prací,
- při výkonu prací konaných v nepřetržitém provozu za zaměstnance, který se nedostavil na směnu,
- při výkonu prací souvisejících s uspokojování životních, zdravotních, vzdělávacích, kulturních, tělovýchovných a sportovních potřeb obyvatelstva,
- při výkonu prací v dopravě,
- a tak podobně.
Pakliže se zaměstnanec rozhodne vykonávat práci přesčas dobrovolně, musí mu k tomu zaměstnavatel udělit souhlas. Učinit tak přitom může i dodatečně, a to tím způsobem, že vykonanou práci od daného zaměstnance přijme, avšak častěji je uzavřena dohoda mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem o výkonu práce přesčas nad uvedený rozsah.
Limity práce přesčas
Zákoník práce stanovuje týdenní a roční limity pro práci přesčas, aby zaměstnanci nemohli být v práci přetěžováni. Ze zákona tak nesmí nařízené přesčasy pracovníka přesáhnout osm hodin v rámci jednoho pracovního týdne a 150 hodin za jeden kalendářní rok. Do těchto limitů se však nezapočítává práce přesčas, za níž bylo zaměstnanci poskytnuto náhradní volno.
V případě dohody zaměstnavatele a zaměstnance o výkonu práce přesčas nad uvedený rozsah lze překročit stanovený roční limit, ale celkový rozsah práce nesmí v průměru přesáhnout osm hodin týdně za stanovené vyrovnávací období. Vyrovnávací období přitom představuje 26 po sobě následujících týdnů. V případě kolektivní smlouvy je možné stanovit jej na delší dobu, a to na padesát dva po sobě jdoucích týdnů.
Kdo nemůže vykonávat práci přesčas
Pro některé skupiny zaměstnanců zákoník práce stanovuje speciální podmínky pro vykonávání přesčasů, respektive jim přesčasy zakazuje nebo je omezuje. První z těchto skupin představují těhotné ženy a mladiství zaměstnanci. V jejich případě je práce přesčas zcela vyloučena bez ohledu na to, zda se jedná o práci nařízenou, nebo jde o práci dohodnutou.
Druhou kategorií zaměstnanců, u níž stanovuje zákon specifická pravidla, jsou pracovníci a pracovnice pečující o dítě mladší jednoho roku věku. Zde se však jedná pouze o omezení, které spočívá v tom, že přesčasy nesmí být nařízeny zaměstnavatelem. Na rozdíl od předchozí skupiny zaměstnanců však není zakázáno, aby se zaměstnavatel se zaměstnancem na práci přesčas dohodli.
Kolik činí příplatky za přesčas
Zaměstnanci ze zákona náleží příplatek za práci přesčas, který činí 25 procent průměrného výdělku. To znamená, že za vykonanou práci nad rámec pracovní doby zaměstnanec obdrží odměnu ve výši dosažené mzdy navýšené o uvedený příplatek. Jedná se však o nejnižší zákonem stanovenou sazbu příplatku. Zaměstnavatel tak samozřejmě může pracovníkovi vyplatit odměnu vyšší.
Na druhou stranu je potřeba dát si velký pozor na to, jak je odměna za práci přesčas stanovena v pracovní smlouvě. Zákoník práce totiž umožňuje sjednat v rámci pracovní smlouvy mzdu s ohledem na práci přesčas. Jinak řečeno, pokud je ve smlouvě uvedeno, že mzda zaměstnance již zahrnuje také odměnu za práci přesčas, nárok na příplatek za přesčasy pracovníkovi nevznikne.
Místo vyplacení zmíněného příplatku je také možné, aby zaměstnavatel svému zaměstnanci poskytnul náhradní volno za přesčas. I to se však musí řídit zákonnými pravidly. Platí, že za jednu hodinu práce přesčas náleží zaměstnanci jedna hodina náhradního volna. Dotyčný pracovník přitom může tento způsob kompenzace odmítnout a požadovat po zaměstnavateli namísto náhradního volna proplacení přesčasových hodin.
Odmítnutí práce přesčas
Pokud je zaměstnanci nařízená práce přesčas, má povinnost ji vykonat, jelikož to vyžadují vážné provozní důvody. Jiná situace ovšem nastává ve chvíli, kdy byl překročen zákonem stanovený limit 150 hodin práce přesčas ročně nebo osmi hodin týdně. V takovém případě nemůže zaměstnavatel požadovat po svém pracovníkovi odpracování dalších hodin nad rámec pracovní doby, tudíž zde by bylo odmítnutí ze strany zaměstnance zcela na místě.
