Od provozovatelky malého obchůdku přes vedoucí rodinného penzionu až po majitelku dvou restaurací McDonald’s. Když Šárka Celá před dvěma lety koupila dvě pobočky fastfoodového řetězce přímo u dálnice D1, příliš jednoduché to neměla. Dálniční pobočky totiž patří mezi nejrušnější, a tak k nim přirozeně patří i velmi rychlé tempo. To ji naštěstí pomáhala zvládat rodina. „Děti a maminka pomáhaly v restauraci, manžel mi byl velkou oporou v domácnosti a tatínek nás pravidelně zásoboval proviantem,“ vzpomíná.
Stejně jako celé řadě ostatních podnikatelů i Celé aktuálně ztěžuje práci probíhající pandemie a s ní spojená opatření včetně uzavření restaurací. Ačkoli McDonald’s smí zákazníky obsluhovat alespoň přes službu McDrive, omezení pohybu se na fastfoodových restauracích negativně podepsalo.
Zkouška v podobě koronaviru
„Znatelně nám ubylo hostů. Neprojíždí kolem nás autobusy návštěvníků ze zahraničí, omezil se pohyb lidí cestujících do kanceláří,“ přibližuje s tím, že nejvíce jdou „přes okénko“ na odbyt dlouhodobě oblíbené produkty jako Big Mac, Cheeseburger, McChicken či hranolky. Hojně využívané jsou i slevové kupony.
Kromě nižších tržeb je podle franšízantky situace náročná i z pohledu logistiky a bezpečnosti provozu. „Chvilku máme otevřeno, chvilku prodáváme přes okno. Je to hodně složitá doba na logistiku. Nevíme, kolik máme naplánovat lidí na směnu, kolik nakoupit surovin,“ říká. Vyčerpání už vidí i na zaměstnancích: „Jsou unavení z práce v ochranných prostředcích. Stále dokola dezinfikujeme všechny plochy, se kterými přichází do styku jak zaměstnanci, tak i hosté.“
Kritická situace se odráží i na náladě některých zákazníků. Těch, kteří i v těžkých časech dokážou s úsměvem poděkovat a popřát hezký den, však podle Celé stále přebývá. I přes momentální komplikace tak majitelku práce naplňuje. „Když vás něco baví a vidíte v tom smysl, nepočítáte čas, který tomu věnujete,“ vysvětluje a dodává, že pokud se naskytne dobrá příležitost, rozšíření svých aktivit se určitě bránit nebude: „Něco se mi už v hlavě rodí.“
Všechno se musela naučit
Prostředí penzionu vyměnila Šárka Celá celá za fastfoodové restaurace po seznámení s obchodním konzultantem McDonald’s. Postupně jí vysvětlil, jak to ve franšízových restauracích chodí a co obnáší jejich vedení. Téměř roční školící program, do kterého zanedlouho nastoupila, brala jako výzvu. „Učit se smažit hranolky a obkládat hamburger v druhé polovině produktivního věku nebyla vždycky sranda. Byla to pro mě velká škola a nelituji jediného dne, kdy jsem se potila u grilu,“ vypráví.
Díky této zkušenosti dnes dobře ví, čím její zaměstnanci procházejí, a proto si toho, co dělají, dokáže vážit. „Práce u McDonald’s není pro padavky,“ dodává. Zatímco v penzionu byla zvyklá spoustu věcí dělat sama, v restauraci musí práci delegovat a nezapomenout úkoly zkontrolovat. Jako žena si ale nikdy nepřipadala v nevýhodě: „Když použijete ženskou taktiku, vykompenzujete mužské svaly.“
Na co si majitelka musela zvykat, byl franšízový způsob podnikání. Jednotlivé kroky musejí totiž často projít schválením ze strany centrály. „Na začátku mi to přišlo nesmyslné a zdlouhavé, postupem času jsem ovšem zjistila, že to smysl má. Kdyby neměl McDonald’s jednotný směr, asi by se v restauracích prodávaly i párky v rohlíku,“ vysvětluje. Výhodou i nevýhodou franšíz podle ní je, že byznys částečně řídí někdo jiný: „Někdy musím balancovat mezi tím, aby byl spokojený McDonald’s, zákazník, zaměstnanec i já.“
