Na úvod kontrolní otázka – viděl už někdo z vás živého etnického Lucemburčana? Autor Rychlých tužek byl v Lucembursku dvakrát, s pár lidmi tu i mluvil, ale netroufl by si říct, zda skutečně šlo o zástupce nejbohatšího národa v Evropě (měřeno HDP na hlavu).
V Lucembursku žije půl milionu lidí, z toho je ovšem 40 procent cizinců, takže sedlák orající pole, kterého je možné zahlédnout z okénka vlaku jedoucího z Německa, může být docela dobře také bosenský uprchlík, jenž v bohaté minizemičce začal nový život. Hledání pravých Lucemburčanů je velmi nejisté i v samotném hlavním městě Lucemburku, jemuž se familiárně přezdívá Lux. Sídlí tu administrativa Evropského parlamentu a Evropský účetní dvůr, což znamená, že téměř každý úředník na ulici je s vysokou pravděpodobností také cizinec.
Stejně fiktivní jako pravý Lucemburčan je i bohatství země. Ne nadarmo se o ní právě v těchto dnech v eurozóně vedou vášnivé spory, jestli to náhodou není takový luxusnější Kypr. Také velkovévodství je servisní zemí pro „daňovou optimalizaci“ a nerušený klid na odklánění milionů.
Lucembursko má obyvatel jako Brno s předměstími, hrubý domácí produkt na obyvatele ale pětkrát vyšší. Ekonomicky zajímavé je, že ze zkratky HDP je pravdivé jen to počáteční H. Domácí produkt není domácí, protože jde o protáčení kapitálu cizích bank. A také o produktu lze pochybovat – protékající peníze samy o sobě nic nevyrábějí. Lucembursko je zkrátka dobrým příkladem toho, že makroekonomická čísla nemusejí o zemi ještě vůbec nic vypovídat.
Lucembursko má do Kypru ovšem daleko. Na to, aby člověk pochopil, že Lucemburk není Nikósie, nemusí nutně být ekonom. Stačí se podívat na pár záběrů z ulic. Nikde žádné nápisy v ruštině, ani prodejny kožichů, když místo firem prázdné skořápky, tak alespoň s pěkným jménem vyrytým na mosazné tabulce. Kdepak, Lucembursko je sice multi kulti a točí se tu zřejmě lecjaké špinavé peníze, dokud ale budou uložené v noblesních velkovévodských bankách, rozhodně neskončí jako na Kypru. Už jen proto, že Lux se opravdu nechová jako ten s malým l.
Další komentáře Blahoslava Hrušky:
ČLÁNKY DO MAILU