Nucené správy fondů
Nucené správy, kterými si tehdejší státní dozor před třemi lety konečně posvítil na největší tunely ve fondech, sice zarazily největší zvěrstva v nich, miliardy odplynutých korun však akcionářům vrátit nedovedly. Ani lidé, kteří majetek zcizili, za to zatím ve vězení bohužel nesedí.
Pohled na výsledky dosavadních patnácti nucených správ, buď ve fondech nebo investičních společnostech, je totiž na první pohled tristní. S výjimkou 180 milionů korun vrácených do CS Fondů se nepodařilo přivést nazpět žádný, většinou na spřízněné fir my vyvedený majetek. Proč?
Přehlcené soudy a přehlížení vlády
Problém je jasný: více méně ve všech případech přišly nucené správy pozdě a ti, kteří je prováděli, mohli už jen spočítat škody, podat stovky trestních oznámení a pokrčit rameny.
„Problémy související s vyšetřováním hospodářské kriminality jsou dlouhodobé - málo kvalifikovaných a dobře ohodnocených odborníků ve vyšetřovacím procesu, zahlcenost a pomalost soudů, navíc podobné případy se u nás řeší poprvé a nejsou s nimi žádné praktické zkušenosti, shrnuje důvody nedotažení Petr Kulhánek, ředitel SG-Industry - bývalého fondu YSE. Zda se vůbec někdy nějaké peníze akcionářům vytunelova ných fondů vrátí, je podle něj potřeba měřit „náklady na navrácení majetku a ty budou vždy velmi vysoké - odměny právníků, pátracích agentur a tak dále.
Karel Staněk ze Sdružení drobných akcionářů OSMA ho doplňuje: „Není vůle nic řešit, ani jedna vláda, ani jeden parlament se problémem letitého tunelování fondů zatím neobtěžovaly důsledně zabývat. V těchto dnech třeba vládní legislativa řeší partnerství gayů, ale že jsou systematicky okrádány tři až čtyři miliony malých akcionářů, je našim politikům, zdá se, zcela jedno, říká Staněk.
Nicméně pro objektivnost: nucené správy vedly určitě k tomu, že trh s fondy je nyní čistší a neokrádá se již tolik okatě. Ve hře jsou již místo klasických a dnes již archaických tunelů daleko propracovanější formy zbohatnutí takzvaný ch bílých límečků. Více než tunely ve fondech jsou totiž na pořadu dne třeba tunely podniků (více na straně 34).
Chyba cíle
Když kdysi Úřad pro cenné papíry začal vyhlašovat nucené správy, nemohli se jeho úředníci ani pořádně shodnout na tom, co je jejich cílem. „V podstatě jsme se při zanesení tohoto institutu do zákona inspirovali stejným opatřením jako u bank, tvrdil šéf odboru bankovnictví a finančního trhu na ministerstvu financí Jiří Špička. V bankovnictví je účelem nucené správy podle příslušného zákona například ozdravení peněžního ústavu a obnovení jeho chodu. Ve skutečnosti však téměř ve všech případech nešlo o nic jiného než o předstupeň likvidace. Naproti tomu u investičních fondů tvrdila před třemi lety Marie Ježková z Úřadu pro cenné papíry, že jediným úkolem správce je provést revizi stavu ve společnosti, svolat valnou hromadu, seznámit akcionáře se stavem věcí a předat jim fond zpět.
Dnes můžeme téměř s jistotou říct, že skutečným, nikoliv zákonem nadefinovaným úkolem nucené správy je zamezení dalšímu odplývání aktiv z fondů. Jejich další osud je pak v rukou Komise pro cenné papíry. Ta je může zlikvidovat, převést pod jiného správce anebo - to je ovšem spíše teoretická varianta - nechat ve správě investiční společnosti, kterou nucený správce, jenž nemůže vyhlásit likvidaci, předá zpět původním vlastníkům. Nadto může nucený správce zkusit podat nějakou žalobu na úhrad u škody nebo vrácení majetku. Šance na úspěch jsou však mizivé. Tam, kde přijde nucená správa pozdě, což bylo zatím více méně vždy, se už téměř nedá nic dělat.
S křížkem po funuse
Šance nuceného správce na navrácení majetku do vykradeného fondu jsou skutečně minimální. „Veškeré pravomoci končí na hranici investičního fondu nebo investiční společnosti, zdůrazňuje ředitel investiční společnosti Citicorp Tomáš Strnad, v loňském roce po dobu šesti měsíců nucený správce v investiční společnosti Evbak. Pokud akcie či peníze odejdou z fondu na účet nějaké firmy a existuje šance prokázat, že byl takový obchod nezákonný, může nucený správce tuto firmu zažalovat. Pokud se ale u ní prostředky z fondu ohřály jen dočasně, jsou dávno pryč a firma je například ještě navíc v likvidaci, už si na ní nic nevezme. Samozřejmě je možné pátrat dál. Na takovou činnost si je ale zpravidla třeba najmout odborníka. A toho lze zaplatit jedině z prostředků investičního fondu či investiční společnosti. A investiční společnost jako taková žádné peníze mít nemusí.
Z toho plyne jednoznačné poučení pro případné budoucí tuneláře. Investiční společnost držte finančně jen tak tak nad vodou, a pokud vykrádáte investiční fond, nenechávejte v něm nic, za co by se dali najmout advokáti a detektivové. Napřík lad ve fondu Trend zůstalo třicet milionů korun. Takovou diletantskou chybu by již na prahu jednadvacátého století neměl nikdo opakovat.
Najít neznamená získat zpět
Ani úspěšné pátrání po zmizelém majetku však nemusí předznamenat konečný úspěch. O tom by mohli vyprávět právě akcionáři Trendu či podílníci CS Fondů. V obou případech si poškození najali právní kancelář Váňa, Pergl & partneři, která odvedla poměrně slušnou práci a zmizelé akcie a peníze n ašla. Přesto akcionáři Trendu nemají zpátky nic a podílníci CS Fondů jen zlomek původního majetku.
V prvním případě popsal již před více než dvěma lety nucený správce Trendu Emil Bušek, jak a kam aktiva fondu odešla. Poté se podařilo najít i konečného vlastníka (kde jinde než na Kypru) nejzajímavějšího balíku akcií, a sice pražského ob chodního domu Kotva. Již dva roky jsou tyto akcie zablokovány, avšak stále se čeká na rozhodnutí soudu, zda se vrátí původním majitelům či nikoliv.
V případě CS Fondů se podařilo najít všechny zmizelé peníze. Z 1,3 miliardy korun se však vrátilo jen 180 milionů korun a ty se vyplatily mezi podílníky. Finance totiž skončily hned ve čtyřech zemích, ve Švýcarsku, v Lichtenštejnsku, v Gibraltaru a v USA. V prvních dvou se tamní úřady postavily k záležitosti poměrně aktivně a právníkům z Prahy pomohly. Obě země se totiž nacházely těsně po podpisu mezinárodní úmluvy o zamezení praní špinavých peněz a CS Fondy patřily mezi první případy tohoto druhu, které jejich policejní složky řešily. Díky tomu se nakonec podařilo s adresátem peněz dosáhnout dohody o dobrovolném vrácení zmíněných 180 milionů jako odškodnění podílových CS Fondů. V G ibraltaru se však Čechům vysmáli a v USA se také nepodařilo dosáhnout ničeho. FBI připadal případ příliš malý a soudce chtěl zase příliš vysokou zálohu na způsobené škody. Pokud totiž v USA požádáte o předběžné opatření, musíte složit zálohu na uhrazení případných škod, které touto svou aktivitou způsobíte protivníkovi. A ta může dosahovat až dvojnásobku toho, co se později zablokuje.
V legislativě to není
Co s tím vším? Pozdě bycha honit tak v případě nucených správ dostavivších se až po dokonaných tunelech platí naplno. Jedinou cestou k ochraně majetku akcionářů a podílníků fondů je vytvoření prostředí, v němž se tuneluje špatně a zasahuje včas. „Současná právní úprava na poli fondů je na přijatelné úrovni, myslí si například advokát Robert Pergl, který se v této problematice několik let aktivně pohyboval. S ním souhlasí i další. „V legislativě to skutečně n ení, ta je třeba v Londýně podobná jako v Praze, říká k tomu analytik investiční banky Merill Lynch Miroslav Nosáľ. „Základní podstatou relativní bezpečnosti ostrovního trhu je samozřejmě skutečnost, že na něm působí renomované společnost i. Nicméně i tak občas dochází k „drobným problémům a regulátor pak reaguje včas a nekompromisně. Nedávno například jistý portfolio manažer zainvestoval v rozporu se statutem fondu. Ačkoliv tak zjevně neučinil s nečistými ú mysly, regulátoři si jej pěkně podali a nakonec musela investiční společnost ze svých prostředků vyrovnat fondům vzniklou ztrátu. Kromě toho pro některé trestné činy existuje presumpce viny a součástí soudních rozhodnutí na kapitálovém trhu býv á doživotní zákaz povolání. Na pokuty fondům nebo něco jako nucené správy tady téměř nedochází, říká Nosáľ.
Nepřátelský svět
I tehdy, podaří-li se zavést nucenou správu včas, to má její vykonavatel těžké a pod nohy se mu plete jeden klacek za druhým. „Kdo se to rozhodne dělat, musí počítat s tím, že ho budou všichni nenávidět, říká s jistou nadsázkou Tomáš Strn ad. V každé společnosti po nástupu nuceného správce vzniknou minimálně dva tábory zaměstnanců. Jedni sympatizují s novým šéfem a druzí zase drží basu se starým vedením. Nucený správce totiž přejímá ve společnosti všechna práva akcionářů s dvěma výjimkami. Tou první je volba dozorčí rady, jejíž práva na rozdíl od představenstva nucený správce nevykonává, a druhou vyhlášení likvidace. V praxi to znamená, že se původní akcionáři vždy do firmy nakonec vrátí, byť jde třeba již o společnost bez licence. I kvůli tomu někteří zaměstnanci hází klacky pod nohy nucenému správci, kde to jen jde. Situaci lze teoreticky řešit přivedením nového managementu. Jenže kdo by šel někam, kde po určité době převezmou vládu ti, proti ni mž je nucená správa namířena. Kromě toho její zavedení nemění nic na skutečnosti, že všechny závazky, tudíž i vůči zaměstnancům, se hradí z majetku investiční společnosti (pozor - nikoliv jejích fondů!) a ten může být minimální nebo žádný. Proto je nový management téměř nedostatkovým zbožím.
Nucený správce se také potýká často s nepřátelstvím nejen zevnitř společnosti, ale i od podílníků. Jestliže ti totiž zjistí skutečný stav majetku, sníží ze dne na den cenu, za níž se třeba odkupují podíly. Bývalé vedení je v tu ránu hodné a nucený správce zlý. Jeho život samozřejmě opepřují různá anonymní udání, trestní oznámení a týmy kvalifikovaných právníků najatých bývalými majiteli.
Proto se i přes velmi slušné honorování této činnosti, kde nucený správce bere 500 Kč na hodinu, tedy okolo osmdesáti tisíc korun za měsíc, do jejího výkonu nikdo nehrne. „Vzhledem k tomu, co člověka čeká, je to tak slušná částka na to, aby se uživil, říká k odměnám Tomáš Strnad. Jiní se však na osmdesátitisícový plat dívají mnohem nekompromisněji. „Pojem slušně honorované je potřeba poměřovat s mírou a rozsahem zodpovědnosti nuceného správce a zejména pak se skutečností, že se musí vždy jednat o osobu s vysokou kvalifikací. A tito lidé většinou dokážou vydělat více peněz v jiných oblastech, říká zase bez předsudků Petr Kulhánek.
Nehledě na to, že si nucení správci nemohou být v některých případech nikdy jisti, kdy budou doslova fyzicky zlikvidováni. Z tohoto důvodu se na tyto posty logicky příliš lidí nehrne. Stanovisko k tomu, proč byla komisí nucená správa uděl ena naposledy před rokem - zda je důvodem to, že se ve fondech již nic dramatického neděje, nebo zda je to zapříčiněno nedostatkem zájmu o funkci nuceného správce - se nám bohužel pro časovou zaneprázdněnost pracovníků komise nepodařilo získat.
Prevence i u tunelů
U tunelů tedy stejně jako v mnohých jiných oblastech nekalých činností platí, že je třeba takovým činům předcházet prevencí. Nutno říci, že česká legislativa i přes svoji stálou nedokonalost v oblasti kapitálového trhu se již k lecčem us pozitivnímu dopracovala.
V březnu roku 1997 Marie Ježková na semináři k novelám zákonů kapitálového trhu vyjmenovala nejčastější formy tunelování fondů podle poznatků Úřadu pro cenné papíry. Šlo o nakupování bezcenných papírů, uzavírání opčních kontraktů v nepros pěch fondu, které se neobjevují v účetnictví, vysoké zálohy na nákup cenných papírů bez uvedení doby kontraktu, problematické smlouvy o půjčkách cenných papírů, nesmyslné ceny obchodů s cennými papíry, nevýhodné prodeje cenných papírů nebo obchody managementu na vlastní účet. Pozdější ministr financí Ivan Pilip k nim, zjevně poučen kauzou Trend, přidal ještě vysoké smluvní pokuty za nedodržení termínů při obchodech ze strany fondu a rozložení splátek prodejní ceny do několika let.
Řada těchto transakcí je již dnes postavena mimo zákon. Investiční společnosti například již nesmějí poskytovat z obhospodařovaného majetku půjčky či úvěry a používat jej k zajištění svých závazků nebo závazků třetích osob. Rovněž nelze z tohoto majetku poskytovat zálohy na nákup cenných papírů. Opční a termínové obchody lze uzavírat jen k omezení rizik z nepříznivého vývoje kursů cenných papírů, deviz a z úrokových měr. Z majetku v podílovém fondu lze půjčovat papíry nejdéle na třicet dnů.
Jakékoliv obchody s papíry z majetku fondu nelze provádět přes majetkově nebo personálně propojené osoby, s výjimkou depozitáře. Pozbudou-li nějaké papíry v majetku fondu veřejné obchodovatelnosti, musí je správce nejpozději do šesti měsíců od tohoto okamžiku prodat. Investiční společnost a fond nesmí obchodovat za jiné ceny než nejlepší, které je možné získat. Že provedl obchod za nejlepších podmínek existujících na trhu, musí být správce schopen doložit.
„Je-li v řízení o náhradu škody způsobené porušením povinností při obhospodařování majetku sporné, zda investiční společnost nebo investiční fond jednaly s odbornou péčí, nesou důkazní břemeno, říká doslova zákon. Pokud depozitář fondu z jistí podezřelé jednání správce, může mu až na dobu tří dnů pozastavit nakládání s jeho účtem a je povinen to ohlásit komisi. O takovýchto legislativních bariérách se před lety ani nesnilo.
Musí ovšem padat hlavy
Zákon tedy přece jen lépe než před časem vytváří podmínky pro jistější investice do fondů. Sám o sobě bez účinné kontroly ze strany Komise pro cenné papíry a účinné práce policie a soudů nic nezmůže. Především ale, ačkoliv to možná zní nep říjemně, správci musí mít z možných postihů strach. Zatím nikdo z tunelářů za své chování odsouzen nebyl. Mimo jiné proto, že skutková podstata trestného činu téměř neumožňuje stíhat některé formy chování. „Například tady úplně chybí to, čemu s e dříve říkalo zpronevěra, krčí nechápavě rameny Tomáš Strnad. Možná by také neuškodilo, kdyby občas o povolení přicházely nejen investiční společnosti, ale i depozitáři.
Karel Klein, Roman Pospíšil
- *Osudy potrestaných**
Patnáct investičních společností nebo fondů spadlo v osmileté historii kolektivního investování v Čechách do tenat regulačních orgánů. Jaké jsou osudy těchto neposlušných fondů, co je s jejich majetkem a co se s nimi v současnosti děje? Odpovědi na tyto otázky by často rádi znali sami nucení správci fondů, o samotných akcionářích nemluvě. Informací o těchto zkrachovalých fondech je totiž bohužel poskrovnu.
První byl Trend
Výjimka, jak známo, potvrzuje pravidlo, protože o investičním fondu Trend toho bylo napsáno naopak více než dost. Není ani divu, vždyť Trend byl historicky prvním fondem, který skončil pod nucenou správou za to, že správce fondu - Královéhradecká brokerská - nepokrytě vyvedl majetek akcionářů z fondu na spřízněné firmy, v tomto případě za 1,2 miliardy korun. Případ, který odstartoval do té doby tabu kolektivního investování - takzvaného tunelování - nyní dostal pikantní nádech. Hlavní organizátor tunelu a bývalý šéf Trendu Miroslav Hálek, o jehož vině dnes už nepochybuje téměř nikdo, byl totiž nedávno propuštěn z vazby, když královéhradecký soud po uplynutí Hálkovy dvouleté vazby neshledal důvody pro její prodloužení. Spolu s Hálkem je v kauze Trend stíháno dalších šest lidí, kterým hrozí až patnáct let vězení. Trend je sice první případ, který se povedlo dovést do stádia návrhu na podání žaloby, za to si však jeho akcionáři příliš nekoupí. Fond je totiž stále prázdný a jim zůstávají oči pro pláč. Menšinoví akcionáři Trendu sdružení kolem obchodnické firmy Flow East se sice již několik let snaží navrátit podstatnou část majetku (především soudem zablokované akcie obchodního domu Kotva) zpět do fondu, ale zatím díky pomalé práci soudů bezúspěšně. Kurs v RM-Systému činí nyní mizivých 48 korun.
Mercia - Trend v bledě modrém
S Miroslavem Hálkem je spojena i další kauza - tentokráte vytunelovaného investičního fondu Mercia, což je v podstatě Trend v bledě modrém. Současní akcionáři Mercie se nyní mezi sebou přou o to, zda fond zlikvidovat. Fond totiž již třetí rok nevyvíjí v podstatě žádnou činnost, jeho jmění je v pohledávkách, akcie nemají likviditu. Co akcionáři? Pokud by se podle zástupce většinové skupiny akcionářů fondu Jana Mareše podařilo do fondu vrátit desetinu majetku, mohlo by si zhruba 20 tisíc drobných podílníků rozdělit kolem 30 milionů korun. Mercia žaluje kvůli tunelu různé subjekty o návrat majetku za 350 milionů korun. Aktuální kurs v RM-S je 21 korun.
Nekonečný příběh ČNIS
Tisíce občanů se nechaly nalákat na slibované výnosy litoměřické České národní investiční společnosti (ČNIS), která tak shromáždila ve dvou spravovaných fondech - Český národně investiční obchodně podnikatelský fond (ČNIOPF) a Český národní investiční majetkový fond (ČNIMF) - kolem 1,7 miliardy majetku. Ten se však začal záhy ztrácet a jeho akcionáři proto podali různé žaloby, zatím však nebyla vyřešena žádná z nich a peníze nikde. Na jednu akcii ČNIOPF připadá podle údajů Mladé fronty Dnes z počátku letošního roku majetek za 130 až 140 korun. Prohospodařeno tak prý bylo z původního majetku ve správě bývalé ČNIS 600 korun na akcii. Prodejem části nemovitostí se současnému vedení podařilo splácet dluhy a penále fondu z minulých let a další závazky, a zachránit se tak před likvidací. ČNIOPF se má otevřít, což má být pro akcionáře výhodnější než případná likvidace. Té se však zřejmě nevyhne druhý fond - ČNIMF. Krajský obchodní soud v Praze (fondy přesídlily z Litoměřic do Prahy) však o jeho likvidaci zatím nerozhodl, a nucená správa Komise pro cenné papíry v něm tak stále běží.
A-Invest je v likvidaci
Společnost A-Invest patřila mezi největší úlovky státního dozoru a ve hře byl především majetek AGB PF - největšího podílového fondu druhé kuponové vlny. V tomto případě nešlo o klasické vykradení fondu, ale nucená správa byla zavedena díky neprůhledné vlastnické struktuře společnosti. Fond se koncem roku 1997 otevřel a začal vyplácet podílníky. Jaký je jeho dnešní osud? Protože o odkup požádalo více než 50 procent podílníků, musel jít fond podle zákona k prosinci loňského roku do likvidace. Odkupy byly proto zastaveny a do šesti měsíců od tohoto data musí fond prodat majetek a vypořádat jeho závazky a pohledávky. Potom je společnost povinna do měsíce vyplatit podílníkům fondu jejich podíly. Koncem loňského roku činila hodnota jednoho podílového listu fondu 977 korun. Na RM-S je aktuální kurs fondu 801 korun.
AGB IF II se bude otvírat
Do nucené správy se dostal investiční fond AGB IF II a s ním tehdejších asi 60 tisíc akcionářů nevýhodnými a drahým nákupy akcií Kreditní banky a Agrobanky, jejichž hodnota je nyní mizivá. Vedení fondu proto podalo žaloby na neplatnost nákupů těchto akcií Kreditní banky a Agrobanky, tedy na vrácení částky 1,3 miliardy korun. Fond podal rovněž žalobu na svého bývalého správce - již zmiňovanou společnost A-Invest - o náhradu škody za 747 korun kvůli dvěma problematickým transakcím. Loni koncem roku rozhodla valná hromada fondu o jeho otevření, ke kterému by mělo dojít někdy v polovině letošního roku. Současná hodnota na jeden podíl fondu činí 314 korun. Na RM-S se prodává jedna akcie za 260 korun.
Evbak končí
Poslední větší rybou, která uvázla loni v květnu v sítích nucených správ, byla investiční společnost Evbak (vlastněná rodinou Neprašů) a jejích osm spravovaných fondů. Ve hře bylo tehdy asi 450 milionů korun majetku zhruba třiceti tisíc akcionářů a podílníků. IS Evbak poskytovala z majetku fondu zálohy na nákup cenných papírů i jiným právnickým osobám, které nebyly obchodníky s cennými papíry, zněl tehdy důvod Komise pro cenné papíry.V srpnu loňského roku pak valná hromada rozhodla o zrušení šesti fondů a převedení dvou fondů do správy jiné investiční společnosti. Podle tehdejšího nuceného správce Tomáše Strnada byly učiněny tyto kroky kvůli tomu, že se nepodařilo z akcionářů najít do statutárních orgánů fondů vhodné kandidáty.
CS Infrastrukturní - dnes akciovka
CS Infrastrukurní fond (dnes již klasická akciová společnost DEW-H, která se kromě správy majetkových účastí zabývá rovněž poradenstvím či provozováním realitní kanceláře) založila původně pro druhou kuponovou vlnu banka Creditanstalt. Při takzvané třetí vlně privatizace fond ovládla skupina kolem Motoinvestu a tehdejší vedení neskýtalo pro státní dozor záruky, že se s téměř dvoumiliardovým majetkem něco nestane, a proto byla zavedena preventivně nucená správa. V dubnu loňského roku zmrazila komise fondu peníze kvůli nejasnostem při výkupu akcií z důvodu přeměny fondu na holding. Podle představitelů fondu měli na výkup nárok všichni akcionáři do šesti měsíců od konání valné hromady. Kdežto komise tvrdila, že na odkup mají právo jen ti, kteří byli akcionáři ke dni konání valné hromady, a nikoliv i potom. Nakonec komise fondu účty odblokovala a oprávnění akcionáři byli ke konci loňského roku vyplaceni, a inkasovali tak asi 20 tisíc korun na kuponovou knížku. Fond se nicméně se stanoviskem komise nikdy nesmířil a stále probíhají mezi oběma subjekty soudní spory v této věci. Zaknihované akcie bývalého fondu se mezitím změnily na listinné a přestalo se s nimi na trhu obchodovat.
Recidivisté z Bohemie
Na investiční společnost Bohemia byla uvalena nucená správa dokonce dvakrát. Poprvé v březnu 1997 ministerstvem financí a jejím výsledkem bylo odejmutí povolení pro čtyři jí spravované podílové fondy a požadavek na likvidaci některých fondů - například Česká koruna. Komise pro cenné papíry však brzy zjistila, že společnost neprovádí dostatečně rychlé kroky k likvidaci a výplatě likvidačního zůstatku pro podílníky, a proto zavedla loni v prosinci druhou nucenou správu. O stavu majetku ve fondech asi nejlépe vypovídá informace z letošního března, ve které komise oznamuje podílníkům, že obdrží jako likvidační zůstatek v případě fondu Česká koruna pouhých 0,1149 koruny na jeden podílový list, což je směšných 1723,50 koruny na kuponovou knížku.
Došlo i na OB Invest
Pod nucenou správu se před lety dostal i věhlasný správce - OB Invest - patřící do skupiny ČSOB. Správce dal brzy vše do pořádku a jeho spravované fondy nyní dále normálně fungují. „ Nucená správa v OB Investu měla smysl a přinesla užitek, tyto fondy dnes hospodaří solidně, potvrzuje například Karel Staněk ze Sdružení malých akcionářů OSMA. Podílové fondy OB Investu se počátkem letošního roku otevřely a investiční na to čekají.
