U dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr je možné konat práci za pomoci rodinných příslušníků uvedených v dohodě. Zní to lákavě, že? Ale není to pravda.
Foto: Petr Králík
Návody, které uvádějí, že je možné práce konané podle dohody o provedení práce či o pracovní činnosti s pomocí rodinných příslušníků, jsou obsaženy v řadě příruček a komentářů. Jsou ovšem chybné. Zrušený zákoník práce (zákon č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. prosince 2006) ukládal zaměstnancům v ust. § 233 odst. 1 písm. b) povinnost na základě uzavřených dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr konat práce osobně, popřípadě za pomoci rodinných příslušníků uvedených v dohodě. Nic takového nový (aktuální) zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb., v platném znění), účinný od 1. ledna 2007, nestanoví.
Není to možné ani tehdy, pokud dohody uzavřené před koncem roku 2006 obsahovaly ujednání o práci rodinných příslušníků. Podle nového zákoníku práce se totiž řídí také pracovně-právní vtahy vzniklé před 1. 1. 2007. (Viz ust. § 364 odst. 1 zákoníku práce)
Aktuální zákoník práce nepřipouští, aby práce sjednané v dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr za zaměstnance vykonávali jeho rodinní příslušníci resp. aby sjednané práce byly vykonávány s pomocí rodinných příslušníků, a to s ohledem na jeho ust. § 3 ve spojení s ust. § 2 odst. 4. Závislá práce totiž může být vykonávána výlučně v pracovněprávním vztahu podle zákoníku práce, není-li upravena zvláštními právními předpisy. Základními pracovněprávními vztahy podle zákoníku práce přitom jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Za závislou práci, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, se považuje výlučně osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele, jeho jménem, za mzdu, plat nebo odměnu za práci, v pracovní době nebo jinak stanovené nebo dohodnuté době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele a na jeho odpovědnost.
Pojmový znak závislé práce, obsažený v její, shora uvedené, definici, a to její osobní výkon, zcela vylučuje možnost, aby práce sjednané v dohodách o pracích mimo pracovní poměr za zaměstnance vykonávali jeho rodinní příslušníci resp. byly vykonávány s jejich pomocí. Takovou možnost aktuální zákoník práce nepřipouští. (Ust. § 2 odst. 4 a ust. § 3 zákoníku práce je třeba ve smyslu ust. § 2 odst. 1 věty první zákoníku práce považovat za ustanovení, od nichž se není možné odchýlit.)
Kdybychom připustili, že takovou možnost (tedy smluvní ujednání o výkonu sjednané práce rodinnými příslušníky zaměstnance ve formě pomoci zaměstnanci) aktuální pracovněprávní úprava v rámci relativní smluvní volnosti umožňuje, pak by musela být možnost výkonu práce rodinnými příslušníky zaměstnance přípustná i v režimu pracovního poměru.
V praxi v určitých případech rodinní příslušníci zaměstnancům činným na dohodu o práci konané mimo pracovní poměr, ale případně i v pracovním poměru, zvláště pokud svou práci pro zaměstnavatele vykonávají mimo pracoviště zaměstnavatele, např. doma, pomáhají. Taková faktická skutečnost však nemá žádnou oporu v právní úpravě a rozhodně z ní nelze dovozovat odpovědnost zaměstnavatele za škodu, která těmto osobám při takové činnosti případně vznikne. Nicméně zaměstnavatel, pokud se tak děje s jeho vědomím, by neměl v zájmu předejití možným komplikacím rozhodně tolerovat.
Některými riziky spojenými s „pomocí rodinných příslušníků“ se budeme zabývat v příštím článku.
