Se zaměstnancem jsme uzavřeli pracovní poměr na dobu určitou od 1. května 2007 do 30. dubna 2008.
Na konec určené doby jsme však bohužel zapomněli, takžezaměstnanec u nás pracoval i v květnu a červnu 2008. Za tu dobu jsme mu takédali řádnou mzdu. Až na začátku července jsme si uvědomili, že jeho pracovnípoměr už měl skončit. Ale zaměstnanec se teď brání, že už jej nemůžeme jednodušepropustit, a chce klasickou výpovědní dobu a odstupné. Má na to nárok? Neměl byspíše vrátit mzdu za květen a červen, když o našem opomenutí pravděpodobně věděluž od počátku?
Kalašová
Zaměstnanec má pravdu. Potvrzuje to § 65 zákoníku práce:
Pokračuje-li zaměstnanec po uplynutí sjednané doby s vědomím zaměstnavateledále v konání prací, platí, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou.
Jinými slovy: Jestliže se po skončení pracovního poměru na dobu určitouzaměstnanec i zaměstnavatel nadále chovají tak, jako by pracovní poměrpokračoval, automaticky se tento poměr mění na dobu neurčitou. Z vaší stranyjako „souhlas“ postačilo, že jste zaměstnanci nadále zadávali práci, přijímalijejí výsledky a platili mu za ni.
Mzda za květen a červen mu tedy náleží, stejně jako za červenec. Nemáte-li užzájem na jeho dalším zaměstnávání, musíte použít některý ze zákonem stanovenýchzpůsobů pro ukončení pracovního poměru na dobu neurčitou – tedy dohodu nebovýpověď. Nepřistoupí-li zaměstnanec v dohodě na jiné řešení, má nárok nadvouměsíční výpovědní dobu (počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsícipodání výpovědi) a tříměsíční odstupné.
Zdeněk Bauer podnikový právník
