Co je pracovní smlouva
Pracovní smlouva představuje závazný dokument, který upravuje vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. V rámci této listiny jsou stanovena práva a povinnosti obou smluvních stran týkající se daného pracovního poměru, který může být na základě preferencí zaměstnavatele sjednán buď na dobu určitou, nebo na dobu neurčitou. Problematiku pracovněprávních vztahů i náležitosti pracovní smlouvy podrobně upravuje zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce.
Jaký je obsah pracovní smlouvy
Pracovní smlouvu vyhotovuje zaměstnavatel v písemné podobě a ve dvou kopiích, kdy jeden exemplář zůstává jemu a druhý náleží zaměstnanci. Písemná forma smlouvy je ze zákona povinná pod hrozbou pokuty ve výši až 10 milionů korun. Ústní podoba pracovní smlouvy je možná pouze do té doby, než má zaměstnanec nastoupit do práce. Nejpozději v den jeho nástupu je tak nezbytné podepsat písemnou verzi tohoto dokumentu.
Zákoník práce stanovuje jak formální, tak obsahové náležitosti každé pracovní smlouvy. Na internetu je snadno dostupný vzor pracovní smlouvy, avšak většina zaměstnavatelů má k dispozici vlastní šablony odpovídající grafickým standardům daného podniku.
Co se týká samotného obsahu, v prvé řadě je na začátku tohoto dokumentu důležité identifikovat smluvní strany, tedy zaměstnavatele a zaměstnance. U zaměstnavatele se uvádí název, sídlo, identifikační číslo a informace o jednateli, u zaměstnance je potřeba zapsat jeho jméno a příjmení, datum narození a adresu trvalého bydliště. Dále pak musí pracovní smlouva obsahovat následující údaje:
- druh práce,
- místo nebo místa výkonu práce,
- vymezení pracovní doby,
- dobu, na kterou se smlouva sjednává (určitá nebo neurčitá),
- informace o zkušební lhůtě,
- den nástupu do práce,
- místo a datum podpisu pracovní smlouvy,
- podpisy zaměstnavatele a zaměstnance.
Pracovní smlouva na dobu určitou
Pracovní smlouva na dobu určitou se sjednává s pevně daným termínem, k němuž poměr končí. Jedná se o typ závazku, jenž může být výhodný pro zaměstnance, kteří plánují po nějaké době nastoupit do jiného zaměstnání, odcestovat nebo třeba začít studovat. Častým případem, kdy se sjednává pracovní poměr na dobu určitou, je u nových zaměstnanců, kteří nastupují do práce jako zástup za mateřskou dovolenou. S touto skutečností musí být daný pracovník vždy před podpisem pracovní smlouvy seznámen.
Smlouvu na dobu určitou je možné sjednat u jednoho zaměstnavatele maximálně třikrát po sobě. Nejčastěji se tento typ pracovního poměru sjednává na jeden rok s možností prodloužení. Pokud je však pracovník přijat jako zástup za mateřskou dovolenou nebo má pracovní poměr sjednaný na dobu trvání určitého projektu, obvykle k prodloužení pracovní smlouvy nedochází.
Ukončení pracovní smlouvy na dobu určitou
V momentě, kdy se blíží termín konce pracovní smlouvy na dobu určitou, kterou již nelze prodloužit, je potřeba vymyslet, co se bude s daným zaměstnancem dít dále. Pokud je s pracovníkem zaměstnavatel spokojený a může si dovolit jej financovat, není problém podepsat s ním novou pracovní smlouvu, tentokrát už však musí být na dobu neurčitou.
Vypršení pracovní smlouvy na dobu určitou tak nemusí nutně znamenat definitivní ukončení pracovního poměru. Avšak je potřeba vždy počítat i s touto variantou, a to především v případě, kdy zaměstnavatel nemá finanční nebo organizační kapacitu pro zachování současného personálního stavu. U doby určité je také nutné počítat s tím, že zaměstnanci neběží po jejím skončení žádná výpovědní lhůta, ale poměr je rozvázán v den, který je stanovený ve smlouvě.
Pracovní smlouva na dobu neurčitou
Pracovní smlouva na dobu neurčitou s tříměsíční zkušební dobou je upřednostňovaným typem pracovněprávního vztahu, a to z toho důvodu, že nemá stanovené datum ukončení pracovního poměru. Doba neurčitá se vyplatí především u zaměstnanců, kteří stojí o dlouhodobý pracovní poměr a chtějí mít jistotu stabilního zaměstnání a stálého pravidelného příjmu. Smlouvu na dobu neurčitou je vám zaměstnavatel povinen poskytnout také v momentě, kdy už vám byla dvakrát prodloužena smlouva na dobu určitou.
Zkušební lhůta, kterou zaměstnavatel obvykle stanoví na tři měsíce, slouží pro ověření spolehlivosti a schopnosti nového pracovníka. Během těchto tří měsíců může zaměstnavatel se zaměstnancem rozvázat pracovní poměr bez udání důvodu. Pokud k tomu dojde, děje se tak ve většině případů na základě nespokojenosti s plněním zaměstnancových povinností nebo kvůli zjištění, že zaměstnanec nemá dostatečné dovednosti a schopnosti pro výkon dané náplně práce.
Ukončení pracovní smlouvy na dobu neurčitou
Výpověď pracovní smlouvy na dobu neurčitou může podat jak zaměstnanec, tak zaměstnavatel. Vždy je ale potřeba dodržet výpovědní lhůtu, která je ze zákona stanovena minimálně na dobu dvou měsíců. Pokud přijde výpověď ze strany zaměstnavatele a neděje se tak v rámci zkušební doby, ale až po jejím uplynutí, je zaměstnavatel povinen uvést důvod, proč zaměstnance propouští.
V případě, kdy pracovník dostane výpověď z organizačních důvodů nebo kvůli tomu, že nemůže dále vykonávat činnost kvůli pracovnímu úrazu či nemoci z povolání, má od zaměstnavatele nárok na odstupné. Výše této finanční kompenzace se pak odvíjí od délky trvání pracovního poměru u daného zaměstnavatele. Pokud ale podá výpověď sám zaměstnanec, právo na odstupné mu nevzniká.
Další možností, jak ukončit pracovní poměr na dobu neurčitou, je uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru. V tomto případě se jedná o kompromis, na kterém se domluví zaměstnanec se zaměstnavatelem a v rámci něhož se stanoví konkrétní datum, ke kterému zaměstnanec v práci skončí. Pakliže není v této dohodě žádný termín uveden, je pracovní poměr ukončen s okamžitou platností.
