Reakce čtenáře týdeníku EURO
Za hlavní nevýhodu prodeje pohledávek v balících považuji dosažení výrazně nižší prodejní ceny v porovnání se samostatnými prodeji jednotlivých pohledávek. O ně totiž může soutěžit podstatně více subjektů, než je tomu u celého balíku, o nějž se mohou ucházet pouze kapitálově silné subjekty. Na příkladu Goldman Sachs je vidět, že kupec balíku působí na trhu jako velkoodběratel, který má dostatečný kapitál na nákup celého balíku pohledávek, který poté rozprodává po částech „konečným“ zájemcům. „Konečnými“ zájemci jsou vesměs české firmy, které pro velkoodběratele prováděly takzvanou due diligence balíku pohledávek a informovaly jej o tržní ceně pohledávek, to jest ceně, za jakou budou ochotny od něj koupit jednotlivé pohledávky.
Firma Goldman Sachs balík pohledávek prodala během dvou týdnů s více než stoprocentním ziskem. Vyvstává otázka, proč Česká kosolidační agentura (ČKA) využívá zprostředkující role velkoodběratelů, a připravuje tak daňové poplatníky o nemalé finanční prostředky. Jako pozitiva prodeje pohledávek v balících se nejčastěji uvádí rychlost prodeje relativně velkých objemů pohledávek, možnost prodeje pohledávek i s nízkou bonitou a relativně nízké náklady spojené s touto metodou.
Bohužel uváděná možnost prodeje pohledávek i s nízkou bonitou není příliš opodstatněná. Pokud například pohledávka A má tržní cenu nula jednotek a pohledávka B cenu sto jednotek, tak jejich spojením do balíku žádný dodatečný výnos nad 100 jednotek nevznikne. Kupec balíku v procesu due diligence analyzuje každou pohledávku z balíku zvlášť a nemá důvod udělit zcela nebonitní pohledávce A nějaký bonus jenom proto, že je v balíku s bonitnější pohledávkou B.
Čas a náklady spojené s nalezením zájemců o pohledávky jsou jen otázkou zvolené metody. Firmě Goldman Sachs se podařilo pohledávky prodat ve velmi krátké době. Není důvod, aby ČKA, znalejší českého prostředí, byla výjimkou.
Dle mého názoru by ČKA měla klást větší důraz na prodej pohledávek přes internet, který je nejefektivnější formou, jak oslovit co největší počet a co nejširší spektrum „konečných“ zájemců při zanedbatelných nákladech. V současné době ČKA využívá tohoto nástroje omezeně, nabízí pohledávky pouze na svých internetových stránkách. Bylo by vhodné, aby služeb web využívaly ve svém vlastním zájmu i podniky zapojené do restrukturalizačních programů ČKA a rovněž státní podniky. Je všeobecně známo, že management podniků se státní účastí se obecně vyznačuje laxností při práci s pohledávkami, protože není osobně zainteresován na správném chodu podniku, anebo naopak zneužívá svého postavení ke skryté spolupráci se subjekty, které se zabývají řešením pohledávek. Přitom lze důvodně předpokládat, že nebonitní pohledávky státních podniků budou dříve nebo později převedeny do ČKA.
Petr Halada
(petr.halada@burzapohledavek.cz)
