Areál ve Vysočanech by se mohl stát vzorem pro konverze průmyslového dědictví
Když to klapne, stane se pražská Pragovka opět synonymem úspěchu. Z prvorepublikové průmyslové základny by se přesně sto let po vzniku slavné továrny na automobily mohl ve Vysočanech vylíhnout prototyp spolupráce veřejného a privátního sektoru. Karty jsou rozdané slibně: Investor vlastnící 22 hektarů s působivě chátrajícími halami, odkud kdysi vyjížděly osobní, nákladní i vojenské stroje s koňmi pod kapotou, chce spolupracovat s městem a městskou částí. Ty by o dva z těch impozantních továrních skvostů enormně stály.
Pražská primátorka Adriana Krnáčová (ANO) touží od svého zvolení obohatit metropoli o galerii moderního umění. Pro tu by byla památkově chráněná hala číslo 19 jako stvořená. Radnice devítky se zase ocitla v roli toho, kdo zachrání unikátní sbírku Pragovek Emila Příhody, jehož příběh zasáhl i automobilové ignoranty. Vysočanský brownfield by se pak mohl zapsat do učebnic jako případ úspěšné a smysluplné konverze průmyslového dědictví, na kterém vydělali všichni. Možná nejvíc sami Pražané. A to tu, přiznejme si, ještě nebylo.
Oba klíčoví hráči se zároveň navzájem potřebují.
Aby se dal celý obrovský areál, který je dnes jako celek využitelný tak maximálně jako kulisy pro historické firmy a technoparty, smysluplně zastavět, neobejde se bez změny územního plánu. A té majitel nemovitostí bez podpory Prahy 9 a magistrátu dosáhne těžko.
Postindustriální deprese
Stanice metra Kolbenova je výjimečná svou prázdnotou. Denně jí projdou tak maximálně čtyři tisíce lidí.
„Kolbenka“ po revoluci postupně skončila, není důvod, proč sem do té postindustriální deprese jezdit.
Výjimkou jsou umělci, kteří zabydleli bývalý objekt ministerstva pošt. Ze skladů v budově do tvaru písmena E si udělali ateliéry s atmosférou, kterou už třeba v Karlíně nenajdete. Postupně jich tu začala tvořit skoro stovka. Nedá se říci, že by šlo o nějakou obzvlášť soudržnou pospolitost či komunitu, když jde ale o „věc“, dokážou se domluvit. Jednou ročně se tu koná festival Kolben Open přístupný veřejnosti nebo se jim podařilo v objektu rozpohybovat galerii, ve které obyvatelé „éčka“ instalují své expozice. Pragovka je tak téměř ukázkovým příkladem toho, co se na Západě děje už několik desetiletí.
„Jsme jako mravenci, kteří se někde usídlí do doby, než přijde investor, a pak jdou zase dál,“ říká malíř David Pešat, který tu má ateliér šestým rokem. Když sem přišel, platil 50 korun za metr čtvereční, dnes už tu nájem 180 korun za metr připomíná komerční činži. Nad otázkou, kam by vedla jeho další cesta, se David Pešat dlouze zamyslí, aby zjistil, že už není kam jít.
„Snad nás bude majitel prodávat jako přidanou hodnotu tady toho kolem, až začne stavět. Jako čtvrť, kde jsou umělci, kde je to cool,“ dodává nakonec.
Kreativní distrikt
Téma, co bude dál, tu po baráku, který je také památkově chráněný, trochu nervózně rezonuje. V novinách se už pár měsíců píše o nové kreativní čtvrti, kde se bude nejen bydlet, ale i pracovat a žít, a kam se dokonce bude jezdit za kulturou. Duch umělců a přiznaná industriální minulost ji odliší od všech těch okolních zaměnitelných developerských počinů, kde šly pozůstatky průmyslu k zemi. V podstatě na zelené louce tu tak začínají růst tisíce nových bytů.
O to víc se chce při procházce zpustošenou krásou Pragovky věřit plánům architektů, že si umělci nebudou muset hledat nové mraveniště. Že tu jednou opravdu vznikne zajímavý mix rezidencí pro různé příjmové skupiny, budou se tu testovat všechny ty západní trendy typu studentského, cohousingového a dostupného bydlení. Že tu osvícený investor zachová víc, než ho donutí památkáři, najde nové využití pro další haly, v koncepci nové čtvrti využije produktovody, vybuduje cyklostezky a zredukuje auta.
Jestli to tak opravdu může dopadnout, se uvidí celkem brzy. Pražští politici tentokrát projevili obchodního ducha. Za to, že investorovi umožní postavit víc komerce, než mu dovolují současné mantinely, chtějí, aby Praze 9 daroval halu, do které by mohla přesunout ze Zbuzan sbírku pragovek pana Příhody a provozovat v ní muzeum. Současně by měl na město převést halu číslo 19 i s projektem slavného anglického architekta Davida Chipperfielda. Praha podle jeho návrhu pak postaví metropolitní Kunsthalle.
„Tentokrát jsme neponechali nic náhodě. Investorovi jsme už odeslali v tomto duchu smlouvy,“ říká místostarosta Prahy 9 Tomáš Portlík. Pokud je podepíše, na konci října by je mělo schválit Zastupitelstvo Prahy 9 a v listopadu by se mohli sjet do Pragovky architekti a urbanisté z celého světa na workshop, aby Praze předali zkušenosti, jak se to celé dá zhmotnit.
A jestli se politici s investorem nedohodnou? Asi to dopadne jako obvykle…
Duch umělců a přiznaná industriální minulost Pragovku odliší od všech těch okolních zaměnitelných developerských počinů, kde šly pozůstatky průmyslu k zemi.
O autorovi| Hana Boříková, borikova@mf.cz
