Vláda definitivně zavrhla zavedení eura v roce 2010
Potřebuje Česko přesné datum budoucího zavedení eura? Mnozí podnikatelé i bankéři by to uvítali, neboť chtějí mít jasnou perspektivu. Vláda nicméně minulou středu rozhodla jinak. Vstup do eurozóny se odkládá na neurčito. Jisté je, že euro nebude možné zavést v roce 2010, nejbližší možné datum je 2011. Jasný cíl však zatím nikdo nestanovil.
Kdyby totiž Češi chtěli splnit svůj původní plán zavést euro na konci tohoto desetiletí, musela by se koruna od příštího roku stát součástí Evropského mechanismu směnných kurzů ERM-2. Ten stanovuje hranice pro výchylky kurzu národní měny vůči euru v rozpětí plus minus patnáct procent. Vláda nicméně schválila společný návrh ministerstva financí a České národní banky, podle něhož se i vstup do tohoto mechanismu odkládá. Země, která hodlá euro zavést, přitom musí počítat s tím, že se na ERM-2 bude podílet dva a půl roku. Po dvouleté povinné účasti je totiž nutné počítat ještě s půlroční lhůtou na celkové vyhodnocení.
Prostě to nejde.
Je zcela evidentní, co zůstává hlavní příčinou pomalejšího tempa. Problémem je stav českých veřejných financí. „Bylo by samozřejmě lepší, kdyby bylo datum zavedení eura známé,“ řekl týdeníku EURO Tomáš Zídek, první náměstek ministra financí. Je ale nutné vycházet z toho, jaký byl stav rozpočtového hospodaření v posledních dvou letech. „V současnosti není možné datum stanovit,“ uvedl Zídek.
Deficit veřejných financí byl loni na úrovni 3,6 procenta hrubého domácího produktu, také letos se má pohybovat kolem 3,5 procenta a v příštím roce zřejmě dosáhne čtyř procent. Ministerstvo financí a ČNB ve svém materiálu předpokládají, že splnění tříprocentního kritéria, které stanovuje maastrichtská Smlouva o Evropské unii, lze předpokládat až v roce 2009. I po přečtení těchto čísel je tedy evidentní, že vstup do eurozóny v původním termínu nepřipadá v úvahu.
V materiálu, který má týdeník EURO k dispozici, se v této souvislosti uvádí: „Návrh státního rozpočtu na rok 2007 potvrzuje zhoršující se trend vývoje veřejných financí a ČR tím nedodrží konsolidační strategii, ke které se zavázala po vstupu do EU. Tím se poruší i závazek vůči EU snížit vládní deficit udržitelným a věrohodným způsobem do roku 2008 pod hranici tří procent HDP.“ Učinit takový závěr není pro vládu Mirka Topolánka problém, neboť za viníka vlastně označuje předchozí kabinet.
Co z toho přesně vyplývá? Podle vlády a ČNB je „doporučení vstupu do eurozóny v budoucnosti podmíněno jasným plánem reformy veřejných financí a dalšími reformami směřujícími ke zvýšení pružnosti české ekonomiky, zejména pružnosti trhu práce.“
Euro zatím nevýhodné.
Rozpočtový schodek nicméně není jediným důvodem, kvůli němuž vláda nehodlá pospíchat. Podle zmíněného materiálu je důležité nejen splnit stanovené podmínky pro vstup do eurozóny, ale také dosáhnout toho, aby Česko mohlo v dostatečné míře realizovat výhody z přijetí eura. „Takové prostředí dosud vytvořeno nebylo,“ shodli se centrální bankéři se zástupci vládních úřadů.
Kromě stavu veřejných financí jde rovněž o celkovou ekonomickou sladěnost země s eurozónou. Mnohé v této oblasti hovoří pro rychlé přijetí eura - vysoká míra otevřenosti české ekonomiky, velká obchodní i vlastnická provázanost s eurozónou, dosažení konvergence v míře inflace i v nominálních úrokových sazbách. Bankovní systém je dnes stabilní a v materiálu se dokonce uvádí, že se zlepšily podmínky pro podnikání.
Problémem je ovšem „cyklický vývoj“, neboť česká ekonomika (měřeno hrubým domácím produktem) se vyvíjí jinak než hospodářství eurozóny. Jestliže se kolem roku 1998 dostala česká ekonomika do recese, hospodářství měnové unie v té době rostlo relativně slušným tempem. V posledních letech Češi naopak vykazují vyšší růst HDP než eurozóna.
Letos horší než loni.
Letošní analýzy ukazují, že celková situace vypadá ještě hůře než loni. V materiálu ministerstva financí a ČNB se doslova uvádí: „Provedené analýzy signalizují, že se na úrovni celkové ekonomické aktivity výrazněji nesbližuje vývoj hospodářského cyklu v České republice a eurozóně. Na rozdíl od výsledků loňských analýz není pozorován ani náznak zvýšení sladěnosti cyklů v posledních letech.“ V praxi to znamená, že české potřeby jsou odlišné a země musí mít vlastní měnovou politiku. Rozhodování o úrokových sazbách zatím není možné předat do rukou Evropské centrální banky, která musí sledovat potřeby eurozóny jako celku (více na straně 71). Tuto skutečnost paradoxně posiluje také to, že Česko bude v příštích letech čerpat značné finanční prostředky ze strukturálních fondů EU ve výši stovek miliard korun. Z makroekonomického hlediska jde totiž o takzvaný „asymetrický šok“ (byť pro zemi celkově příznivý), kvůli němuž se rozdíly mezi Českem a eurozónou zvyšují. A kromě toho nadále přetrvávají rozdíly v cenové hladině.
