Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR) vypočetl, jak se nadbytečná regulace projevuje v hlavním městě v cenách nemovitostí. Takzvaná regulační daň dosahuje v Praze v průměru 66 procent, což ilustruje to, s čím se stavebníci v metropoli potýkají.
Pojem regulační daň byl zaveden v roce 2005, od té doby byla tato daň vypočtena pro řadu měst. Kupříkladu nulovou regulační daň měla města jako Birmingham, Detroit, Houston, Filadelfie, Pittsburgh. Naopak nejvyšší daň měly Wellington (48 procent), oblast Manhattanu v New Yorku (56 procent) a Auckland (56 procent).
Regulační daň koresponduje s cenami nemovitostí, které v Praze v posledních letech zejména u těch rezidenčních vystřelily do nebe. Regulační daň je vlastně „nevysvětlitelnou“ částí tržní ceny nemovitostí a tvoří zbytek po odečtení ceny pozemku, stavebních tvrdých a měkkých nákladů a zisku developera.
V Belgii šest měsíců, v Praze sedm let. Stavbu bytů brzdí byrokracie
„Města s nulovou regulační daní nepatří mezi nejpůvabnější, kdyby ale Praha ubrala 20 procent, což je reálné, určitě se to promítne do finální ceny bytů,“ komentoval výsledek výpočtu pro Prahu ředitel IPR Ondřej Boháč. Ukázal zároveň, že tato regulační daň je v Praze nižší v okrajových částech města (deset kilometrů od centra 54,5 procent) než v centru města (Václavské náměstí 73,9 procent).
Důsledkem je, že se nestaví tam, kde je potřeba, ale tam, kde je to nejjednodušší, tedy na okraji města, přitom Praha trpí dvakrát větší suburbanizací než ostatní evropské metropole.
Komplikovanost stavební legislativy a povolovacích procesů potvrdila studie společnosti Deloitte, která vypočetla průměrnou dálku od přípravy do dokončení developerského projektu v Praze na devět let. Samotná stavba z toho zabere jen dva roky.
Přečtěte si komentář: Regulace hypoték - před půstem hostina?
Dále čtěte: