Radní hledají nejbezpečnější cestu, jak se vyrovnat s Metrostavem. Mementem je kauza Opencard, ve které očekávají žalobu
Právní analýza kanceláře Squire, Sanders & Dempsey (SSD) za milion korun, kterou zadalo město Praha na konci července, je na světě. Právníci, kteří nejsou historicky spjati s prací pro magistrát, měli za úkol poradit, jak se mají radní vypořádat s unikátní stavbou klenoucí se přes Vltavu.
Trojský most – součást tunelového komplexu Blanka – se oproti vytendrované ceně prodražil o zhruba 720 milionů korun. Konečná suma činí necelé 1,2 miliardy. Praha za elegantní avantgardní dílo dosud zaplatila pouze původní cenu vzešlou ze soutěže – zhruba 450 milionů korun. Po měsících debat, čí je vlastně most – města, či Metrostavu (zhotovitele celého komplexu Blanka včetně mostu) – se konečně rýsuje smírné řešení.
Čí je vlastně most?
„My si musíme nejprve odpovědět na otázku, zda město ten most chce. A pokud ano, pak za jakou cenu. Musíme přesně vědět, proč bychom měli platit 1,2 miliardy, když vytendrovaná cena je 450 milionů. Nemá to být jiná cifra? Na to bude muset odpovědět znalecký posudek,“ říká radní a právník Lukáš Manhart. Radní se nakonec zřejmě rozhodnou, že Praha most opravdu chce, a pokusí se s Metrostavem domluvit. Dohodu o narovnání ostatně doporučuje jako nejbezpečnější cestu, jak ze šlamastyky ven, právní analýza SSD i oponentský posudek kanceláře White & Case. Další variantou by byl už jen soud.
„Předně chci připomenout, že tu uklízíme, kulantně řečeno, nepořádek po bývalém vedení Prahy. Já se v tuto chvíli přikláním k tomu, že Trojský most nám patří, byť máme pochybnosti o tom, že byl zadán v souladu se zákonem o veřejných zakázkách i zákonem o hlavním městě Praze,“ uvedl radní Jiří Nouza, který má tunel Blanku na starost. „Právníci by měli připravit principy dohody o narovnání, cena bude určena na základě znaleckého posudku zřejmě z akademické sféry. V tomto smyslu dostane informační materiál rada města i zastupitelstvo.“ dodal Nouza.
Nevyřešený spor o most by mohl částečně zkomplikovat plánované uvedení tunelu Blanka do zkušebního provozu příští rok v dubnu. Další dva problémy, které ohrožovaly dokončení této části městského okruhu, už radní hasí. Praha začala v návaznosti na postupné schvalování výsledků kategorizace splácet dluh Metrostavu, který dosáhl téměř dvou miliard korun. Zpracování dokumentace nutné pro zprovoznění Blanky zadalo město projektantovi tunelu Blanka – společnosti Satra – se zpožděním.
Ve vzduchu ale zatím stále visí nároky na zhruba 200 milionů společnosti IDS, která vykonává při stavbě Blanky technický dozor investora. Peníze navíc požaduje z toho titulu, že se cena i čas stavby tunelu Blanka změnily, čímž narostl i objem prací nad rámec původní smlouvy. Praha zatím nenašla právní titul, na jehož základě by firmě peníze proplatila.
Pokud by společnost přestala pracovat, dostavbu by to mohlo ohrozit. Podobně bude muset město s právníky dořešit, jak přistoupí ke změnám během výstavby Blanky za zhruba 600 milionů korun, které už byly provedeny, ale chybí u nich podpis zástupce města. „Já budu spokojený, pokud se podaří Blanku otevřít mezi dubnem a červnem,“ říká Jiří Nouza. I z důvodu zavádění návazných dopravních opatření by mohlo být výhodnější změnit dopravu spíše o prázdninách.
Unikát za 1,2 miliardy Trojský průšvih se v plné nahotě provalil při tzv. kategorizaci změn během výstavby na celém komplexu Blanka. Most musel být z procesu vydělen a řešen zvlášť, a to nejen proto, že mohl ohrozit splnění zákonného 20procentního limitu víceprací. U této stavby mohlo město jen těžko tvrdit, že změnu projektu předvídalo a nijak nezapříčinilo, což vyžaduje zákon o veřejných zakázkách.
Za vlády Pavla Béma nechalo město totiž soutěžit zadávací dokumentaci k Blance s mostem, o kterém bezpečně vědělo, že se stavět nebude. Architektonická soutěž na nový most byla podmínkou územního rozhodnutí, radnice o ní rozhodla už v roce 2005 a vyhlásila ji pár týdnů po tendru na Blanku. Technické řešení díla ovšem cenu vítězného návrhu odhadovanou na 440 milionů poslalo do úplně jiné dimenze. Metropole si jistě zasloužila výjimečnou stavbu – poslední most přes Vltavu byl v Praze postaven v 50. letech minulého století. Nezasloužila si ovšem, aby se pyšnila dílem, které je třikrát dražší než vítězný návrh.
Metrostav dodnes tvrdí, že unikátní most nešel postavit tak, jak jej autoři navrhli, což si nechal potvrdit několika posudky. „Vzepětí mostu bývá obecně mezi 30 až 40 procenty délky mostu. Trojský most je dlouhý 200 metrů a má 20metrový oblouk. Architekti nám jej nedovolili zvednout ani o pár metrů,“ vysvětlil František Polák z Metrostavu. Firma vymyslela vlastní technologii výstavby, která byla pravděpodobně pro cenu mostu rozhodující.
„My jsme preferovali levnější výstavbu mostu, jako skládačku z lega. S nákladnou technologií postupného vysouvání nového ocelového mostu, na němž se postaví náš most a pak se ten první most odřeže a vybourá, jsem zásadně nesouhlasil,“ tvrdí i dnes Jiří Petrák, jeden z autorů mostu. Jako autor projektové dokumentace nakonec způsob výstavby akceptoval, projektování se ale protáhlo na pár let.
Podstatnou otázkou však zůstává, jakým způsobem vlastně město Metrostavu stavbu za 1,2 miliardy v roce 2010 povolilo. Mělo jít o jeden z posledních pokynů vlivného šéfa odboru městského investora Jiřího Tomana z éry Pavla Béma, jehož formulace údajně není právě jednoznačná.
Prizma jménem Opencard Dostavba tunelu Blanka byla jedním z podstatných důvodů, proč ztroskotala letos v létě koalice TOP 09 a ODS. Politici paralyzovaní obviněním v kauze Opencard se nebyli schopni dohodnout, jak postupovat dále poté, co se v loni v dubnu ukázalo, že na tunelu Blanka mohl být překročen 20procentní limit víceprací ze zákona o veřejných zakázkách. Praha přestala proplácet Metrostavu faktury a nechala práce na Blance tzv. kategorizovat. Zákon mohli radní porušit v případě pokračování stavby, pokud by byl limit překročen, ovšem i pokud by stavbu zastavili a způsobili by tak škodu. Proto i dnes při řešení Trojského mostu nejčastěji používají politici slova nejbezpečnější cesta, která by minimalizovala riziko, že jim opět přistane na krku obvinění, jako se stalo v případě karty Pražana.
Policie v tomto případě obvinila minulou radu z porušování povinnosti při správě cizího majetku. Obvinění se týká zakázky na údržbu a správu softwaru, kterou loni získala společnost Haguess. Firma byla vybrána bez soutěže v takzvaném jednacím řízení bez uveřejnění, kdy magistrát oslovil pouze tohoto dodavatele. Radní tak postupovali na základě posudku, který tvrdil, že na zakázku nemůže být vypsán otevřený tendr.
Zprvu překvapivé obvinění rady, která se snažila řešit „zasmrádlý“ projekt z éry Pavla Béma, za nějž už Praha a pražský dopravní podnik firmě Haguess vyplatily 400 milionů korun a dalších 800 milionů za konzultační a právní služby, ovšem bude mít pravděpodobně brzy dalekosáhlou dohru. Radní očekávají nejpozději v průběhu října, že bude vznesena obžaloba. Primátor Tomáš Hudeček (TOP 09), který mohl straně přinést v nadcházejících parlamentních a příští rok v komunálních volbách kladné body jako mladá nezprofanovaná tvář, slíbil, že pokud bude muset před soud, ze své funkce odstoupí.
(V tom případě se stane primátorem pravděpodobně Jiří Vávra – pozn. red.) A své slovo hodlá Hudeček dodržet, jakkoli se zdá obvinění, o němž se v pražských kruzích čile spekuluje, že je dílem pomsty těch, kteří na samotném projektu „opencarty“ skutečně profitovali, absurdní.
Případ Opencard vyšetřuje českobudějovická expozitura Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, která si na pražský magistrát jezdí i pro materiály k Blance.
O autorovi| Hana Boříková, borikova@mf.cz
