Slovo "drahé" nemám rád, říká developer
Praha měla vždy newyorský flair, tvrdí developer Albert Oesterreicher. S tím, jak se více stává kosmopolitním městem, mění se životní styl Pražanů i jejich přístup k bydlení. Nepohlížejí již na byt jen jako místo, kde žijí, ale stejně jako na západě, na výhodnou a bezpečnou investici. Po letech působení ve Spojených státech ve finanční sféře se Albert Oesterreicher vrátil do Česka, kde jsou jeho hlavním oborem zájmu nemovitosti. V posledním ročníku prestižní soutěže Nejlepší z realit obsadil jeho developerský projekt Apartments Maria v Mariánských lázních třetí příčku. Zatím posledním, v řadě šestým projektem v Čechách, je luxusní Rezidence Rooseweltova ve vilové čtvrti v Praze Bubenči, na které spolupracoval s architektem Bořkem Šípkem. „Říká se, že New York není Amerika. Je kosmopolitní. Takových měst je na celém světě asi deset. Američané si oblíbili v průběhu let různá evropská města, která udávala módní trendy stylu života. Nejprve Paříž, v 70. letech Západní Berlín, jeden čas Amsterodam. Velmi populární byl u Američanů také Mnichov, Řím, Florencie,“ říká Oesterreicher. Tvrdí, že v 90. letech si Američany získala Praha.
Noční život láká. Učarovala svou otevřeností. Podobně jako New York i Praha je městem kultury. Oesterreicher říká, že přitahuje turisty nočním životem, množstvím restaurací a divadel. Každý si může vybrat z řady divadelních představení, koncertů, pantomimy. „To vše láká návštěvníky a baví je,“ dodává. Praha se stále mění a nabývá čím dál více kosmopolitních rozměrů. To se samozřejmě projevuje nejen v byznysu, ale i v kvalitě života. „Přestáváme být Greenwich Village nebo East Village na dolním Manhattanu. Získáváme čím dál víc nádech Soha. Samozřejmě že v porovnání třeba s bydlením na Madison Avenue nebo v Centrálním parku, kde lidé obývají ohromná kondominia z 30. let, jsou naše byty ubohými krcálky,“ říká developer.
Bydlení jako investice. Oesterreicher tvrdí, že zaznamenal posun v přístupu Čechů k bydlení. „Je to nejen místo, kde žijí, ale hlavně výhodná investice,“ říká. Pokud uvážíme tři procenta, která nám přibudou ročně na termínových vkladech v bance, je daleko výhodnější výnos z nemovitosti, který se pohybuje v rozmezí pěti šesti procent. „Když navíc koupím nemovitost na dobrém místě, mám zaručený kapitálový zisk na hodnotě nemovitosti, která mně v průměru za nějakých deset nebo patnáct let přinese někde kolem deseti procent,“ konstatuje. Oesterreicher upozorňuje i na další změnu v myšlení Čechů. Lidé už dnes většinou neshánějí bydlení v nejnižších cenových úrovních, dívají se stejně jako v západní Evropě na rentitu bytu nebo domu v horizontu dvanácti patnácti let. Pokud nemovitost pronajmou, je příjem z nájmu vyšší než výnos z termínových vkladů. „Investice do nemovitosti nikoho nezatěžuje. Naopak poskytuje komfort a pohodlí. Nejen pro vlastní život, ale i dobré zabezpečení do budoucna,“ konstatuje Oesterreicher. Kromě toho, říká, je historicky prokázáno, že růst hodnoty nemovitostí v dobrých lokalitách předčí míru inflace. Navíc poté, co splaskla bublina nové ekonomiky, se investoři odklánějí od technologických titulů a na oblibě získávají konzervativní instrumenty, mezi něž v první řadě patří nemovitosti.
Neporovnatelné ceny. I když ceny nemovitostí šly v Praze od počátku 90. let několikanásobně nahoru, stále jsou nesrovnatelné s tím, co je běžné v západní Evropě. „Když porovnáme ceny nemovitostí například s německými městy, jako je Frankfurt, Düsseldorf, Mnichov, nebo s Amsterdamem a Bruselem, pak hodnota za metr čtvereční v těchto místech dosahuje tří až čtyřnásobku cen v Praze,“ říká Oesterreicher. Dodává, že je nesmyslné srovnávat Prahu s Londýnem nebo s Paříží, protože částky jsou dnes, zvlášť v Londýně, astronomické. „Milion liber za byt dva plus jedna v okolí londýnského Hyde Parku není vůbec neobvyklé,“ dodává. Už dnes ale v Praze najdeme místa, kde metr čtvereční stojí osmdesát nebo i sto tisíc korun. „To je určitě hodně peněz, ale nelze říci, jestli je to drahé. Musíme srovnávat, co kupujeme, v jaké lokalitě, v jaké kvalitě“ říká. Porovnávejme Piccasa s Picassem, a ne panelový byt s vilou v Praze na Hanspaulce, říká s úsměvem. Slovo drahé nemá rád. „Znám případy, kdy manažeři zakoupili několik bytů, které chtěli pronajímat. Zdálo se jim, že to bude dobrý byznys, protože na jednotku utratili relativně málo peněz. S hrůzou pak zjistili, že jim večer telefonují nájemníci a dožadují se opravy topení a vody. Vedle svého manažerského povolání měli navíc správcovské povinnosti. Museli se postarat o to, aby věci byly dobře opraveny. Když nájemníci nejsou spokojeni, odejdou a majitelé mají navíc práci se sháněním nájemníků,“ tvrdí Albert Oesterreicher. Doporučuje vždy se podívat i na to, jaké jsou potřeby a povinnosti při správě majetku. Někdy je lepší investovat do nemovitosti, kde jsou tyto služby zajištěny.
Konec spekulací. Oesterreicher říká, že se v posledních deseti letech změnil i přístup investorů. „Dnes se setkáváme s investory, kteří mají vše velmi dobře promyšlené, tvoří si investiční portfolio. V některých případech investují pouze do nemovitostí, v jiných kombinují s dalšími instrumenty,“ tvrdí. Říká, že dříve investoři s nemovitostmi hlavně spekulovali. „Něco koupili, chvilku drželi a potom se snažili objekt co nejrychleji s maximálním výnosem prodat. Takto ideálních příležitostí je vždy málo. Dnes se ukazuje, že povědomí a vzdělání lidí v branži dostoupilo k tomu, že už se dívají na investiční příležitosti dlouhodobě v horizontu deseti patnácti let,“ říká Oesterreicher.
