Vedení města se pokusí změnit smlouvu o předraženém pronájmu Škodova paláce z Bémovy éry
Vedení Prahy se pustí do dalšího soudu.
Tentokrát o nájem Škodova paláce, který město považuje za nemravný, a chce smlouvu prostřednictvím soudu vylepšit ve svůj prospěch. Jinak bude až do roku 2026 Praha posílat na účet lucemburské firmy královské nájemné, násobně vyšší než by stáří a stavu budovy na Jungmannově náměstí odpovídalo.
Čtyři miliardy v tahu Kdyby před osmi lety nevyhlásila pražská radnice tendr jakoby ušitý na míru známému pražskému realitnímu podnikateli švýcarského původu Sebastianu Pawlowskému a postavila si sídlo na jednom z mnoha svých pozemků, ekonomicky by už byla pravděpodobně na nule. Pražští úředníci dnes ovšem sedí v těsném paláci a nevědí si rady s opuštěnými historickými prostory v centru města. Magistrát už za služby a pronájem budovy na Jungmannově náměstí zaplatil v součtu zhruba 1,4 miliardy s perspektivou, že bude rok co rok dalších 13 let posílat na účet lucemburské firmy přes 200 milionů navyšujících se o inflaci. A na konci nebude dům stejně jeho.
Neveselou vyhlídku by mohl změnit pouze nadcházející soud. Ve druhé polovině března začne rozhodovat o tom, zda má Praha oprávněný nárok na snížení nájemného a vrácení části už zaplaceného nájmu. Radnice nezpochybňuje samotný kontrakt, ale pouze výši nájmu, která byla podle jejího názoru sjednána v rozporu se zákonem o cenách.
Praha se ovšem nebude soudit se Sebastianem Pawlowským, který s ní v roce 2006 obchod uzavřel. Ten se totiž firmy Copa Retail, jež je majitelem paláce, rychle zbavil. Bububu, arbitráž Pražský magistrát se začal zajímat o to, kdo je vlastně jeho domácím, až před dvěma roky. Místo pražského podnikatele se jím v roce 2007 stala společnost Guyana Holding se sídlem v Lucembursku s ještě vloni nesplaceným dluhem převyšujícím tři miliardy korun. (Guyana koupila přes firmu Topeka Estate za 70 milionů eur - 1,9 miliardy korun - společnost Copa Retail s budovou zatíženou úvěrem ve výši 54 milionů eur - 1,5 miliardy korun). Ve chvíli, kdy začalo město kontrakt zpochybňovat, se na scéně objevil britský občan David Maxwell. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti Guyana vyplývá, že do ní vstoupil až v polovině června roku 2012, kdy si koupil více než 39procentní podíl od skotské společnosti Uberior Ventures Limited.
Krok Prahy vyvolal u Maxwella emotivní reakce. Rozporovat smlouvy není nic příjemného.
Na druhé straně nezkusit změnit zjevně nemravnou smlouvu by bylo horší,“ vysvětloval radní Pavel Richter (TOP 09). Z posudku, který srovnal smluvní nájemné s tím obvyklým, totiž vyplynulo, že Praha platí téměř dvakrát vyšší nájemné (zhruba 27,8 eura za metr čtvereční a měsíc) oproti obvyklému (14 eur za metr čtvereční a měsíc). Rozdíl by pak za dvacet let činil zhruba dvě miliardy, které se navíc dále navyšují o sjednanou inflační doložku. Na poplatcích za správu budovy by se dalo podle posudku ušetřit dalších 200 milionů. Přestože je nájemné vyšší, než je v dnešní době v podobných lokalitách obvyklé, rozhodně není příliš vysoké. Odráží nájemné a další nájemní podmínky, které stanovilo město Praha ve veřejné soutěži v roce 2005. Mnoho těchto podmínek je dosti neobvyklých. Zvýhodňují město Praha, a to na úkor vlastníka budovy,“ tvrdí David Maxwell.
Maxwell zareagoval na postoj „pobémovského“ magistrátu výhrůžkou arbitráže. Loni v létě se vypravil i na české velvyslanectví v Londýně, kde výhrůžku zopakoval a zdůraznil, používaje expresivních výrazů, že se investoři budou bránit očerňování svého jména. Případná arbitráž by nicméně přicházela v úvahu nikoli proti městu Praze, ale proti České republice, a to jen v případě úspěchu Prahy u soudu. Příčinou by mohl být snad jen nestandardní průběh soudu nebo účelově přijaté nespravedlivé zákony. To, že se Praha pokouší v rámci našich zákonů zlepšit své postavení, ovšem nikoli.
NEmOdErNÍ a drahá David Maxwell má k panice asi pádný důvod.
Jak již bylo řečeno, kupec zaplatil za společnost vlastnící budovu zatíženou úvěrem ve výši zhruba 54 milionů eur (1,5 miliardy) dalších zhruba 70 milionů eur (1,9 miliardy). Ve světle těchto čísel je zřejmé, že se Sebastianu Pawlowskému ze Škodova paláce podařilo vytěžit maximum.
Dům koupil v roce 2004 od firmy ČEZ za 850 milionů korun - poté, co Praha nevyužila svého předkupního práva. Investovat do něj mohl zhruba 500 milionů korun, takže dům pořízený za ani ne 1,5 miliardy prodal jako společnost i s tímto dluhem za další dvě miliardy korun. Lze tedy chápat rozhořčení Maxwella, když cítí, že je jeho investice ohrožena. Trochu zmateně ovšem působí postoj města. Náměstek primátora Jiří Vávra (TOP 09) se nechal ani ne měsíc před prvním jednáním soudu v médiích slyšet, že by měla Praha zvážit, zda se chce vůbec soudit. Ovšem smír s pouhým snížením nájemného pro nás není nic zajímavého. Chceme získat odkup, předkupní právo, odbydlení nemovitosti nebo něco podobného,“ uvedl Vávra.
Maxwell by nabídku k jednání o smíru neodmítl: Musela by ale reflektovat fakt, že máme nájemní smlouvu platnou do roku 2026, i samotnou hodnotu budovy, která je přibližně 120 milionů eur. Za splnění těchto předpokladů budeme rádi vyjednávat.“ To nevypadá jako dobrý start. Pokud by samotná hodnota Škodova paláce bez nájemní smlouvy představovala 120 milionu eur (tedy zhruba 3,2 miliardy korun), jak tvrdí Maxwell, byla by skoro stejná jako cena vyplývající ze stavebního povolení pro dvakrát tak velký nejmodernější komplex Quadrio s 250 parkovacími místy v podzemí v těsné blízkosti paláce u Národní třídy. Mimochodem pozemek, na kterém právě komplex šesti budov vyrůstá, koupil Pawlowski od pražského dopravního podniku dva roky před transakcí se Škodovým palácem.
SNad JEN NEdOrOZumĚNÍ Otázku, proč by měla Praha zahodit šanci ušetřit stamiliony a co by město získalo předkupním právem na stoletou budovu, jíž si majitel cení na 120 milionů eur a která bude stát po dvaceti letech užívání opět před zásadní rekonstrukcí, si klade i primátor Tomáš Hudeček. Snad jde jen o nedorozumění. Praha má dlouhodobě jasně definovanou strategii: nájemné je od počátku nemravné a my jsme povinni pokusit se o nápravu u soudu. Praha by se tak mohla domoci i prostředků z minulosti. Jakou cenu by pro nás naopak mohlo mít předkupní právo na stoletou
„béčkovou“ budovu bez možnosti parkování, která už dnes nesplňuje požadavky na moderní kanceláře, v roce 2026? Obávám se, že nulovou,“ říká primátor. Škodův palác není pro Prahu zásadním řešením. Je určen pro tisíc úředníků a už nyní v něm sedí 1600 lidí. Další stovky jsou rozesety po celé Praze.
A jen pro dokreslení bizarnosti celé transakce: Praha si už jednou předkupní právo na Škodův palác vymohla. Když se v roce 2006 krátce před stěhováním magistrátních úředníků provalilo, že budova už slouží Pawlowskému jako záruka za úvěr, pochlubil se pražský primátor Pavel Bém uzavřením dodatku ke smlouvě. Ten měl mimo jiné zajistit právě předkupní právo Prahy. V dodatku je skutečně sjednáno, že v případě, že se rozhodne Copa Retail objekt prodat, musí jej nabídnout městu. Jenomže i začínající právník ví, že se i z daňových důvodů neprodávají samotné komerční objekty, ale firmy, ve kterých jsou zaparkovány. Je přinejmenším zvláštní, že by to nevěděla pražská právnická esa zastupující magistrát. A Pawlowski v roce 2007 firmu Copa Retail v klidu prodal, aniž by si toho magistrát všiml.
Současný majitel zaplatil za společnost vlastnící Škodův palác, zatíženou úvěrem ve výši zhruba 1,5 miliardy korun, dalších zhruba 1,9 miliardy korun. Magistrát už pronájem budovy na Jungmannově náměstí stál 1,4 miliardy a ještě 13 let má rok co rok platit přes 200 milionů navyšujících se o inflaci.
O autorovi| HANA BOŘÍKOVÁ, borikova@mf.cz
