Zakázka na vytvoření portálu proběhla velmi nestandardním způsobem
Za špatný překlad z angličtiny do češtiny dnes zřejmě nikdo překladatelské firmě nezaplatí ani korunu. Ovšem s výjimkou Ministerstva informatiky ČR, které je schopno za takové služby utratit skoro půl milionu. Zakázka na vytvoření webu bezpecneonline.cz ale netrpí jen nekvalitním překladem, během měsíce provozu kvůli četným upozorněním narychlo opraveným, lacinou grafikou nebo chybovým kódem stránek. Zajímavé okolnosti provázely i výběr firmy, která web nakonec vytvořila. Informace, které se týdeníku EURO podařilo získat, svědčí o tom, že v souvislosti se zakázkou existuje několik velmi sporných skutečností.
Dobrý úmysl.
Projekt serveru bezpecneonline.cz spustilo ministerstvo informatiky 3. dubna letošního roku se záměrem zvýšit povědomí o nebezpečích, která na uživatele číhají na internetu, a zároveň jim poskytnout návody, jak se těmto rizikům bránit. Výsledkem za 450 tisíc je prakticky doslovný překlad britských stránek getsafeonline.org včetně rozložení textu a vizuálních prvků, pouze s mírnou grafickou úpravou. V článku Překlad za půl milionu (EURO 17/2006) týdeník EURO na podivně vysokou cenu upozornil. „Ráda bych připomněla, že stejně, jako tomu bývá u jiných zakázek, které nepodléhají zákonu o zadávání veřejných zakázek, jsme oslovili několik, konkrétně šest, firem, abychom ověřili cenu na trhu,“ uvedla v dubnu mluvčí ministerstva Klára Volná.
Jedna ze šesti.
Týdeníku EURO se podařilo získat dokumenty, na základě kterých ministerstvo informatiky o přidělení zakázky rozhodovalo. Výčet oslovených firem v nich končí dovětkem, že na poptávku zareagovala pouze jediná z vybraných společností. Ta také později zakázku získala. Poptávka ministerstva informatiky obsahovala požadavek na kalkulaci ceny zahrnující náklady na infrastrukturu, tedy server, operační systém a licence (zde ministerstvo neuvedlo, jaké licence má na mysli), dále náklady na vytvoření obsahu portálu v rozsahu podobném getsafeonline.org a provozní náklady na dobu jednoho roku.
Neoslovení oslovení.
Ministerstvo údajně oslovilo šest firem, Anect, BDO IT, Secunet, eAdvise, Agerit a Sprinx Systems, přičemž poslední jmenovaná jako jediná cenovou nabídku dodala. Zatímco ředitele firmy Anect se do uzávěrky nepodařilo kontaktovat a BDO IT a eAdvise odmítly zakázku jakkoliv komentovat, Josef Strelec ze společnosti Secunet říká: „Podle mých informací a archivu poptávek naše společnost neobdržela žádost o vypracování cenové kalkulace na vytvoření informačního portálu podobného zaměření a obsahu, jako je například portál getsafeonline.org. Naše společnost tedy ani nabídku v tomto smyslu na MI ČR nezaslala.“ Jednatel jiné „oslovené“ společnosti Agerit Michal Strach by takovou poptávku uvítal. „Žádnou žádost o cenovou nabídku na vypracování portálu jsme nedostali. Oficiální poštou ani e-mailem nic do firmy nedorazilo, ani telefonicky se s námi nikdo nespojil. Přitom bychom se takového výběrového řízení rádi účastnili už proto, že se touto problematikou zabýváme,“ říká Strach. Nikdo z ministerstva Secunet ani Agerit nekontaktoval, aby zjistil, proč firmy na poptávku nereagovaly. „Ministerstvo s námi nijak nekomunikovalo,“ říká Strelec. Podivné.
Pro mobil do mlékárny.
Dvě z poptaných společností, již zmíněný Secunet a BDO IT, se navíc pracemi, které ministerstvo pro bezpecneonline.cz vyžadovalo, vůbec nezabývají. Jedná se totiž o konzultanty. „Naše společnost na trhu v České republice nenabízí vytváření obsahu portálů a vůbec neprovozuje internetové portály. Není to předmětem našeho podnikání,“ říká Strelec. „Vybrali jsme několik firem, které podnikají v oblasti informačních technologií a zabývají se bezpečností, a ty jsme oslovili,“ vysvětluje Volná. Proč ale oslovili, jak tvrdí, také firmy, předmětem jejichž činnosti požadované úkony nejsou, nekomentovala.
Kovářova kobyla.
Václav Beníšek z tiskového odboru ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) tvrdí, že jejich úřad by v případě mlčení většiny oslovených firem postupoval odlišně: „Kdybychom se dostali do podobné situace, nejprve bychom se pokusili firmy kontaktovat, abychom zjistili, zda jsme neudělali chybu, například v oslovení nevhodných dodavatelů nebo v adresách dodavatelů. Pokud by se tak stalo, oslovíme správné dodavatele a pak provedeme nové posouzení nabídek.“ Jak dále upřesnil, celý tento postup probíhá prostřednictvím „oponentního řízení“, ve kterém rozhoduje „oponentní komise“ na základě vnitřních pravidel ministerstva. „V některých přesně definovaných případech, jako jsou například dodávky informačních a komunikačních technologií, se výběr dodavatele provede zadáním na elektronickém tržišti veřejné správy v souladu s usnesením vlády České republiky ze dne 26. června 2002 č. 683, o opatřeních ke koordinovanému vynakládání finančních prostředků na informační a komunikační technologie, a metodickým pokynem ministerstva informatiky,“ dodal. Na ministerstvu informatiky však zřejmě panují jiné zvyklosti. To, že pět ze šesti „oslovených“ nereagovalo, nechává tamní úředníky v ledovém klidu. „Není to časté, ale stává se to. Nelze nikoho nutit, aby nabídku poslal,“ konstatovala mluvčí ministerstva. Na otázku, proč se úřad příčinami nezájmu firem nezabýval, Klára Volná neodpověděla.
Započítané dary.
Nesrovnalosti v případě webu bezpecneonline tím ale nekončí. Z dokumentů je zřejmé, že většina z dodávek, které mluvčí ministerstva informatiky v dubnu uvedla jako součást čtyřsetpadesátitisícové ceny zakázky, byly ve skutečnosti sponzorské dary od zúčastněných firem. Z rámcové kalkulace, kterou ministerstvu dodala firma Sprinx Systems, vyplývá, že dubnové informace ministerstva o jednotlivých položkách ceny se nezakládají na pravdě. Mluvčí ministerstva v dubnu uvedla, že ve čtyřech stech padesáti tisících je zahrnuta mimo jiné grafická úprava a design portálu, pořízení potřebných serverů a licencí, provoz, hosting, příprava statistik na dobu dvanácti měsíců a propagační a marketingová podpora. V kalkulaci, kterou má týdeník EURO k dispozici, však právě licence, servery a sleva z hostingu figurují jako sponzorské dary a do celkové ceny nejsou započítány (viz tabulku) a propagační a marketingová podpora tam nejsou vůbec. Přitom mluvčí ministerstva Volná tyto informace poskytla až dvacátého dubna, bezmála měsíc po uvedení webu do plného provozu. Tedy v době, kdy již muselo být naprosto jasné, za co konkrétně ministerstvo téměř půl milionu korun utratilo. „Ano, je to pravda, některé části projektu jsou poskytnuty partnery zdarma, ale ne například hosting,“ říká Volná. Nedokázala však už zdůvodnit, proč před několika týdny uváděla jako součást ceny dodávky, které ve skutečnosti její součástí nejsou.
