Kam se hrabe lithium, za něž mají zločinci za sociálními demokraty a australskou firmou nahrabat miliardy. To totiž bude ještě pěkná fuška. Musíte najmout horníky co to vykopou, postavit fabriku, co z těch šutrů vypreparuje cenný kov nacházející se v mizivé koncentraci a ještě nevíte, jestli někdo nepřijde na lepší nápad, než jsou elektromobily. Česká vláda dokázala udělat násobně výhodnější byznys s jitrnicemi.
Koupě vepřínu v Letech u Písku je evergreen českého vyrovnávání se s minulostí. Zaplatit za něj ale 450 milionů korun, jak vláda schválila někdy v srpnu a jak odtajnila na svém povolebním zasedání, překračuje vše, co se dosud ve kšeftech privátních firem se státem podařilo dosáhnout, včetně prodeje Explosie Andrejem Babišem Grossově vládě za sedm set milionů korun.
Vlastník inkriminovaného prasečáku, společnost AGPI, vykázala podle své výroční zprávy za loňský rok celkový hospodářský výsledek ve výši necelých sedm a půl milionu korun při tržbách 346 milionů. Výsledek hospodaření minulých let činí minus 121,7 milionu. Účetní hodnota pozemků a staveb je vykazována ve výši 122 milionů korun.
Více k tématu:
Popřel Babiš holokaust? Lety u Písku podle něj koncentrák nebyly
Provozovatel vepřína v Letech musí vrátit dotaci. Podle Bruselu ji získal neoprávněně
Aktivisté usvědčili Zemana z další lži. Tentokrát o táboře v Letech
To vše v zemědělské společnosti, kde výroba vepřového v celkem šesti vlastněných vepřínech činí zhruba 46 procent tržeb, zbytek je drůbež a další zemědělská produkce s vepříny nesouvisející. Tržní hodnota celé společnosti tak ani v hodně optimistickém případě zdaleka nedosahuje ani jediného sta milionů korun. A končící vláda koupí jeden z jejích šesti prasečáků za 450 milionů?
To vypadá, že v tom lágru v Letech neumírali Romové, ale přinejmenším přímí předkové vlastníků AGPI a ani tak by to nebylo ze strany státu dvakrát morální. Je trochu překvapivé, že končící ministr kultury Herman, který tenhle byznys zpunktoval, se nebojí Pána Boha. Každopádně policajtů by se nejspíš bát měl.
Čtěte další komentáře Pavla Párala:
