(EURO 25/2005)
Lidské utrpení v Letech za protektorátu asi bylo značné. Poté bylo na věc pozapomenuto a nevhodně byla vystavena na stejném místě velkovýkrmna vepřů. Po letech jejího fungování a určité prosperity se někdo u zeleného stolu, nejlépe někde v cizině, vyspal a začal nám radit. Realizaci těchto rad si ovšem nepředstavuje z peněz svých, ale z našich. Tedy těch, které nám naši politici ještě nestačili rozfofrovat, například ve své velkorysosti v sociálních dávkám skupinám obyvatelstva, které už historicky nikdy a nikde moc na práci nebyly…
Představte si, kdyby někdo za totáče rozhodl, že v Letech bude stát jaderná elektrárna. To bychom ji teď z pietních důvodů chtěli zbourat ? Stojí tam „jenom“ vepřín, ale jeho majitelé opravdu s historií, proč stojí právě tam, nemají nic společného a nemají jediný důvod věc řešit do chvíle, kdy jim někdo nebude chtít způsobit újmu. Chyba nastala jistě v momentu privatizace, kdy někdo nestihl tuto historickou souvislost zohlednit a vepřín z privatizace prostě včas vyjmout. Ale stalo se a všechny poctivé karty drží v ruce současný majitel vepřína. Jakými kartami tedy chce hrát vůči němu náš stát?
A tak se ptám: Potřebují naši Romové skutečně takový památník - co na to skutečně oni, a ne někdo chytrý z ciziny? Pokud snad jej opravdu potřebují, bývá zvykem, že nějaká složka, v jejímž zájmu se památník staví, na něj přispívá - jakou částí by chtěli přispět naši Romové? Jakou částí romské organizace z ciziny?
Musí stát romský památník skutečně jen v místě současného vepřína? Co by se změnilo na pietním momentu, kdyby stál třeba o kilometr dál nebo někde zcela jinde?
Nejsem znalcem Romů, ale nehledí oni gádžovští rádci na věc příliš neromskýma očima, když možná Romové sami opravdu ten památník ani nechtějí a ti slušní a předvídaví z nich by uvítali spíše peníze do vzdělání?
Martin Čížek
bcstavo@bcstavo.cz
