Ženy v Jižní Koreji pomalu mění korporátní kulturu, která se opožďuje za zbytkem země
Jihokorejci mají problém s kariérou žen. Pohlaví však nebylo problémem při výběru astronautky, která tento měsíc poletí na první vesmírnou misi státu. Když však ženy hledají každodenní práci v korporacích, někteří Jihokorejci stále změnám odolávají. Vesmír je jedna věc, ženy ve vedlejší kanceláři něco úplně jiného.
Když nejvzdělanější ženy v Jižní Koreji chtěly pracovat, dlouhou dobu mohly mít jedinou kariéru - učitelky. Situace se začala měnit po asijské finanční krizi v roce 1998. Tisíce mužů ztratily práci nebo braly snížený plat a jejich ženy musely obstarávat živobytí, a proto začaly podnikat doma či hledat práci na zkrácený úvazek. O několik let později vláda zakázala na pracovištích diskriminaci kvůli pohlaví a žádala po firmách s více než 500 zaměstnanci, aby zřídily školky. Současně vzniklo ministerstvo rovných příležitostí.
V těchto dnech vláda najímá tisíce žen (42 procent z počtu nových zaměstnanců v minulém roce) - mnohé z nich do vyšších funkcí v soudnictví, v administrativě mezinárodního obchodu a v diplomacii. Nové firmy a zahraniční společnosti také zaměstnávají a podporují stále více korejských žen.
Jeden z hochů
U 400 významných společností, z nichž mnohé jsou rodinnými podniky, je však pro ženu stále obtížné dostat se do vyšší funkce. Celkově je ve vedoucích funkcích zhruba osm procent pracujících žen. (V USA je to téměř 51 procent.) „Čeká nás dlouhá cesta,“ říká Čo Jin Woo, ministr rovných příležitostí.
Jihokorejci zápasí s tradičním postojem vůči ženám, s hierarchickou podnikovou strukturou a s potřebou otevřít pracovní prostor mezinárodní konkurenci. Vedoucí pracovník v SK Holdings, který kontroluje obřího provozovatele mobilních telefonů SK Telecom, říká, že se vyhýbá zaměstnávat ženy, protože se domnívá, že postrádají houževnatost. Je-li před uzávěrkou, říká: „Potřebujete lidi připravené zůstat v kanceláři do pozdních nočních hodin.“ Devětatřicetiletá Park Mjung Soon, která má na starost kariérní rozvoj v podniku, říká: „Mnozí muži jsou přesvědčení, že ženy jsou jiný druh.“ Aby se dostala do vyšší funkce, musela odevzdávat 120 procent výkonu mužských kolegů, hrát basketbal a pít s nimi po práci. „Naštěstí mi sport nevadí a ráda se napiji,“ říká.
Když v roce 2005 Čoi Dong Hee nastoupila do výzkumného oddělení SK, byla tam jedinou ženou a neměla nárok na žádný kariérní postup, dokud si jej doslova nevydobyla. Po ročním studiu Čoi (30) navrhla změnu přístupu společnosti, co se týká povolování předplatitelům používat jakýkoli bezdrátový portál. Její vedoucí ji ignorovali. Vytrvala. Nakonec souhlasili a dovolili jí informovat vedení divize, které souhlasilo a nechalo ji představit svou věc řediteli společnosti. Čoi pracovala na prezentaci poctivě tři týdny a občas zůstávala sama v kanceláři přes noc (k úděsu svého šéfa). Nakonec společnost přijala otevřený přístup, který Čoi navrhovala. Dnes jsou její vedoucí ochotni připustit, že ženský pohled pomohl SK lépe posloužit zákazníkům.
Sonia Kim, která vede televizní marketing Samsungu Electronics, říká, že její mužští kolegové jen vzácně odporují své šéfce. Dokonce i když si myslí, že nemá pravdu. Kim přesvědčila svého vedoucího, aby ji nechal vymyslet reklamní kampaň, protože se nechtěla spolehnout na agenturu, o níž si myslela, že není dostatečně kreativní. Kim také říká, že někteří muži mění rozhodnutí přijatá během dne v kanceláři, jdou-li si po pracovní době spolu něco vypít. Od té doby, říká Kim, co si společně s dalšími ženami v Samsungu stěžovala, se toto jednání v podstatě neděje.
Popisek s. 58:
Ji So-jeon, první jihokorejská astronautka, se připravuje k výcviku
Copyrighted 2008 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Marjánka Růžičková
