Bývalý novinář, šéfredaktor týdeníku Respekt, by měl mít pro používání českého jazyka profesionální cit. Zdá se však, že Vladimír Mlynář – nyní už politik, ministr informatiky – schopnost nacházet adekvátní výrazové prostředky ztrácí. V Press klubu rádia Frekvence 1 se vyjádřil k aktivitám Milana Nováka, předsedy jedné ze dvou ministerských odborových organizací. V jedné chvíli hovořil o tom, že „pan Novák je velmi zvláštní postava a člověk, který si neustále stěžuje, udává nás na různé úřady“. Později dodal, „pan Novák nás udal na Úřadu pro hospodářskou soutěž“. Šlo o případ rekonstrukce budovy ministerstva informatiky, o kterém psal i týdeník EURO (30,47/2003). Úřad nedávno dospěl k závěru, že Mlynářovi lidé porušili zákon o zadávání veřejných zakázek a vyměřil ministerstvu pokutu. Rozhodnutí zatím nenabylo právní moci, protože pokutovaní se odvolali.
Jestliže někdo hovoří o udavačství, nevědomky tím doznává své nelegální jednání. Mlynář tím zároveň říká: neselhal jsem já, ale nemorální Novák, který mě prásknul. Je absurdní, když taková slova vypouští z úst člen české vlády. Výrazem práskač jsme si zvykli cejchovat spolupracovníky gestapa a estébáků. Jsou to ti, kteří se svým důsledným lpěním na dodržování zákonů a předpisů snaží zalíbit vrchnosti a získat výhody na úkor nás, hájících vyšší princip. Práskač ale práská neveřejně. To není případ šéfa odborářů.
Na činnost a loajalitu pana Nováka můžeme mít různé názory, ale nikdo jej nesmí nazývat udavačem, pokud předkládá hodnověrné argumenty, a navíc mu dal zapravdu i kontrolní orgán. Pokud považujeme současný režim za demokratický a ctíme právo, přejme si více takových „udavačů“.
