Co to s psychikou člověka udělá, není jistě třeba obsáhle popisovat, každopádně důsledky dlouhodobé nezaměstnanosti bude Česko cítit ještě dlouho.
Poslední statistiky zaměstnanosti ale nabízejí i několik pohledů k zamyšlení, díky nimž nemusíme nutně ladit temnou komentátorskou notu. Pokud se podíváme, kde se propouštělo nejvíc, vyjde nám zpracovatelský průmysl. To není žádné překvapení. Zpracovatelský sektor se s potížemi potýká už několik kvartálů za sebou. Naopak v sektoru služeb přibylo 56 tisíc pracujících. Jistě, na zpracovatelském průmyslu je naše ekonomika do podstatné míry závislá, ale právě čím dál větší růst významu služeb je něco, co známe z vyspělých zemí, a tudíž můžeme takový posun vnímat mírně optimisticky.
Nemůžeme se všichni samozřejmě živit tím, že si budeme vzájemně prát trička a žehlit košile, jak mě nedávno pobavil jeden komentář na diskusním fóru, nicméně větší důraz na služby má své nesporné výhody. Nejsou tak závislé na tom, co se děje v zahraničí, a celkově jde o mnohem stabilnější odvětví. Zpracovatelský průmysl nám dlouhodobě neumožní, aby se zvedala naše životní úroveň. Ve fabrice ve Vietnamu nebo v Bangladéši budou sandály vyrábět vždycky levněji a i když s těmito zeměmi můžeme zápasit kvalitou, výraznější růst platů toto odvětví zrovna neumožňuje.
Služby zároveň vytvářejí mnohem více přidané hodnoty – za stejné peníze více muziky. V celkovém objemu přidané hodnoty v Česku, tedy toho, co naše ekonomika „vytvoří navíc“, představují služby 62,5 procenta. To už je solidní kousek koláče.
Vraťme se tedy na začátek. Ano, ekonomické cykly jsou nevyhnutelné a přirozené, ale reakce na současnou krizi byla špatná a fakt, že je česká ekonomika znovu v recesi a ještě celý letošní rok zřejmě bude, není žádné nevyhnutelné zlo. Je to důsledek zvolené politiky. V celém tom marasmu se však dá najít i světlá stránka. Naše hospodářství, zdá se, pomalu dospívá.
Další komentáře Tomáše Plhoně:
Mobilní revoluce v odpadkovém koši
