Už se zase řinčí zbraněmi na malém českém dvoře. Tentokrát se jedná o pivovarské dvory a jablkem sváru se stala kvalita českého piva. Zlatavý mok domácí provenience je podle vyjádření britského sdružení na ochranu spotřebitelů piva Camra ohrožen.
Představitelé Camry dokonce přijeli nedávno do Prahy vyjádřit obavy o zhoršení kvality tradičního českého nápoje z tuzemských pivovarů. Někteří čeští výrobci se podle Britů snaží snížit náklady na úkor kvality piva. Zkracují proto dobu zrání ležáků a používají méně kvalitní zahraniční chmel. Camra také ústy svého představitele Mika Bennera vyjádřila obavy, že trh stále více ovládají nadnárodní pivovary, které vyrábějí homogenní, nezajímavé celosvětové značky ležáků, ze kterých se vytrácí speciální chuť. Přestože kus pravdy i podle českých odborníků na těchto slovech je, zdá se, že zástupci britských spotřebitelů si zmýlili adresu. Alespoň s výtkami o kvalitě piva neměli jezdit do Prahy. Odborníci se totiž shodují, že na českém trhu není již nekvalitní pivo domácího původu. Zánik neefektivních, zastaralých provozů a využití moderních technologií znamenaly srovnání úrovní jednotlivých výrob a zvýšení kvality. Pivo se sice u nás nevaří stejným způsobem jako před sto nebo padesáti lety, ale to neznamená, že by nebylo dobré. Chutná dokonce tak, že jeho výroba se v poslední době rok od roku zvyšuje a výrazně roste export. Za tři čvrtletí letošního roku dosáhl například stejné úrovně jako za celý loňský rok. A ten byl přitom rekordní. Právě do Británie se vyvezlo o třetinu českého piva více než vloni. Sami britští spotřebitelé tak nakonec dávají nejlepší odpověď na otázku, jaká je kvalita českého piva. Útoky na české pivo mohou proto spíše souviset s konkurenčním bojem o trh. Navíc se v této době jedná v Bruselu o ochranu zeměpisného označení „České pivo“. Toto pivo je podle odborníků jedinečné a lze ho odlišit od jiných. I to může být důvod, proč se zvyšují ze zahraničí tlaky na tuzemské pivovary. Historie jako by se ale opakovala i v tomto případě. Češi, když byli v něčem silní, porazili se zpravidla spory a bitkami mezi sebou. I nyní se na pivovarnických dvorech neharaší zbraněmi proti tahům zahraniční konkurence, ale proti údajnému nepříteli z vlastních řad, který má být spojen s britskou Camrou. Minulý týden na jedné z tiskových besed dokonce padalo jméno konkrétního pivovaru, aniž přitom byly ale položeny důkazy na stůl. Tuzemští pivovarníci místo toho, aby táhli za jeden provaz, se nechávají rozhádat a zbrojí na domácí válku. České pivovarnictví, to je přitom jedna velká rodina odborníků, kteří se znají. Panují mezi nimi sice konkurenční vztahy jako v každém odvětví, ale také určitá pohoda, přátelská atmosféra, vstřícnost, jako by je pěnivý mok, který umí tak dobře vařit, zároveň všechny spojoval do jedné velké rodiny. Možná, že právě tyto mezilidské profesní vztahy českých sládků a ostatních pivovarníků jsou také nikde nepsanou další charakteristickou vlastností českého piva. Jestli si tuto vlastnost nechá české pivovarnictví vzít, pak skutečně může zapadnout do celosvětové šedi globálního byznysu, který stírá místní specifika, tradici a jedinečnost výroby.
