Informace o Vietnamu v tomto čísle doplňujeme ještě výčtem tamnějších obchodních bariér, které kritizují samotní vývozci. Náš pravidelný seriál o překážkách exportu pokračuje také informacemi o další perspektivní rozvojové zemi – Mexiku.
Autor: Shutterstock
Mexiko i Vietnam jsou dva trhy, které jsou si i přes geografickou vzdálenost v mnohém podobné. Jedná se o lidnaté, velmi rychle se modernizující rozvojové země, které jsou dobrým odbytištěm spotřebního zboží či průmyslových technologií. I přesto, že se obě země snaží otevírat zahraničním partnerům, dovoz do nich přece jen komplikuje mnoho překážek.
Ve Vietnamu si můžete na propagaci odečíst jen deset procent
Vietnam je pro české vývozce perspektivním trhem zejména v oblasti dodávek strojů a zařízení, z nových sektorů pak IT a telekomunikací (budování digitálních informačních sítí, dodávky optických kabelů a příslušenství, specializovaný software například pro finanční operace). Obchodní výměna České republiky s Vietnamem ale prozatím vyznívá spíše ve prospěch vietnamských vývozů. Situace se do jisté míry ještě zhoršila v uplynulém období, patrně i vlivem hospodářské krize. O to důležitější je eliminace překážek, které našemu exportu zboží a služeb na vietnamský trh brání:
Distribuční služby – přestože vietnamský trh byl v souladu se závazky ve WTO k 1. lednu 2009 plně otevřen zahraničním firmám, Vietnam reguluje zakládání většího počtu poboček, což ve svém důsledku výrazně omezuje činnost zahraničních distributorů.
Investice v bankovnictví a telekomunikacích – v souladu se závazky Vietnamu ve WTO je maximální výše podílu zahraničního kapitálu na základním jmění banky 30 procent. Co se týče telekomunikačních společností, od roku 2013 se omezení zahraničního podílu na základním jmění společnosti vztahuje na pevné i mobilní telekomunikační služby, a v neposlední řadě i na takzvané virtuální soukromé sítě, a to ve výši 49 procent pro takzvané facilities-based služby a ve výši 51 procent pro ostatní.
Léčiva – právo plně obchodovat farmaceutické výrobky, kterým se rozumí právo zahraniční společnosti dovážet farmaceutické výrobky a právo prvního prodeje vietnamskému distributorovi, vstoupilo v platnost k 1. 1. 2009 na základě závazků Vietnamu plynoucích z přistoupení k WTO. Do dnešního dne však Vietnam neupravil dovozní formality pro oblast léčiv, a dovozy realizované zahraničními subjekty jsou tak posuzovány případ od případu. Dalším problémem jsou přehnané požadavky na testování a registraci nových léčiv, a to zejména v porovnání s podmínkami distribuce generik.
Cenová regulace – Vietnam uvalil kontrolu cen na rozsáhlý seznam výrobků, včetně mléčných výrobků, cukru, rýže a benzinu. Ceny jsou nově regulovány nejen pro státní, ale i soukromé výrobce, dovozce a distributory; původně byl mechanismus regulace cen aplikován pouze u státem vlastněných podniků.
Práva duševního vlastnictví – právní rámec pro ochranu práv duševního vlastnictví má řadu slabin, jako například nedostatečnou vymahatelnost, nízké postihy, ale i špatnou koordinaci aktivit státu v této oblasti a nedostatek odborného personálu. Prostor pro porušení práv duševního vlastnictví vzniká i neexistencí celních kontrol zboží v režimu tranzitu.
Neodčitatelnost nákladů na propagaci – nový zákon o dani z příjmů právnických osob z roku 2009 sice přinesl v oblasti odčitatelných nákladů pozitivní změny, omezení pro náklady spojené s propagační a podpůrnou činností ale neodstranil. Tyto položky jsou daňově uznatelné pouze do výše deseti procent z celkové částky. Tím jsou do značné míry znevýhodněny výrobky a společnosti, které si svoje jméno na vietnamském trhu musí teprve budovat, a to i přesto, že Vietnam zvedl pro nové operátory v prvních třech letech jejich působení odčitatelnost propagačních nákladů na 15 procent.
Do Mexika je těžké dovést vepřové i hovězí
Mexiko patří mezi prioritní země exportní politiky Česka i Evropské unie jako celku. Obchodní výměna je pozitivně ovlivňována i Dohodou o volném obchodu, která vstoupila v platnost v říjnu 2000. Hlavními exportními artikly jsou z pohledu českých vývozců elektrotechnické produkty, automobilové komponenty, nemocniční nábytek, bižuterie, pneumatiky, chemické a plastové výrobky. Obchodní příležitosti jsou dále v oblastech životního prostředí (spalovny odpadů, čističky vod, technologie výroby biopaliv), energetiky, dopravních prostředků, IT, důlní techniky a zdravotnictví obecně. V těchto, ale i dalších oblastech však musí exportéři počítat s řadou netarifních překážek:
Registrace zdravotnických výrobků a agrochemikálií – prodlužuje a komplikuje uvádění výrobků na trh, procedury jsou netransparentní a často případ od případu odlišné.
Ochrana a prosazování práv duševního vlastnictví – stále chybí efektivní kontroly, které by zabránily dovozům a následné komercionalizaci padělaného a pirátského zboží. Dotčené jsou hlavně textilní a kožedělné výrobky, léčiva, elektronika, šperky a výrobky určené pro osobní péči jako například parfémy a holící strojky, z potravinářských výrobků pak především víno.
Celní postupy – stávající celní praxe není založena na transparentních a rychlých celních procedurách. Požadují se nadbytečné dokumenty a potvrzení, které představují závažnou netarifní překážku. Dovozci jsou odrazováni nejen zdlouhavostí celého procesu proclení, ale i dodatečnými poplatky.
Označování zboží/labelling – postihují zejména vývoz textilních výrobků, kosmetiky a keramiky. Liší se od evropských požadavků, a proto jsou exportéři nuceni vytvářet zcela nová označení pro mexický trh, což s sebou nese dodatečné náklady. Jako nejproblematičtější se jeví požadavek na uvedení jména a adresy dovozce.
Zeměpisná označení a nedostatečná ochrana tradičních evropských výrobků a názvů – mexická legislativa v oblasti
zeměpisných označení je zastaralá a netransparentní. Registrace zahraničních zeměpisných označení je velmi obtížná a zdlouhavá, navíc se evropští výrobci v Mexiku často potýkají s používáním zavádějících názvů výrobků napodobujících evropské tradiční značky jako například parmská šunka.
Čerstvé ovoce a zelenina – podmínky dovozu čerstvého ovoce a zeleniny jsou značně restriktivní a nejsou založeny na mezinárodních standardech IPPC (International Plant Protection Convention). Mexiko by mělo přijmout pravidla odvíjející se od těchto standardů, což by znamenalo nejen aplikaci karanténního seznamu škůdců, ale i opatření směřujících ke zmírnění rizik souvisejících s dotčenými škůdci a eliminaci pravidelných pre-exportních kontrol ze strany mexických inspektorů.
Vepřová šunka a maso – dovozní procedury na dovoz vepřového masa jsou skutečnou překážkou evropského vývozu. Navzdory návrhům Unie například na zavedení systému předběžné registrace potravinářských výrobků, který by mohl usnadnit obchod s vepřovým masem a produkty, zatím nebyl učiněn žádný pokrok.
Živý skot, hovězí maso a produkty – Mexiko neumožňuje dovoz výrobků z hovězího masa pocházejícího z Unie z obavy před nemocí BSE. Riziko BSE hodnotí způsobem, který je v rozporu s pravidly Světové organizace pro zdraví zvířat.
